DEMOGRAFIE: Možné příčiny dlouhodobého poklesu úhrnné plodnosti
Jedním ze základních předpokladů zastavení nepříznivého trendu poklesu úhrnné plodnosti a porodnosti postihujících všechny světové populace, s maximem v rozvinutých zemích, je zajisté zlepšení ekonomické situace mladých lidí a mnohočetná nutná pro-populační opatření (včetně zajištění dostupného bydlení) a změna organizace zaměstnávání žen.
Bohužel se obávám, že z hlediska dlouhodobější perspektivy nebudou tato opatření stačit.
Jistě se dá vydefinovat mnoho socioekonomických příčin, které vedly v rozvinutých zemích k 2. demografickému přechodu v 60.-70. letech minulého století, který je charakterizován poklesem úhrnné plodnosti jejich populací.
Patřilo mezi ně prosazení emancipace a rovnoprávnosti žen. To vedlo k tomu, že ženy pracují stejně dlouho jako muži, a ještě se musí starat o rodinu. Některé ženy se stávají ekonomicky nezávislé na mužích, což podporuje rozpad rodin nebo přímo snižuje sňatkovost žen. Současná doba nabízí výrazné zvýšení možností studijního a profesního uplatnění žen a mnohočetné možnosti příjemného trávení volného času různými formami zábavy a cestování.
Další příčinou je možnost spolehlivě odkládat rodičovství prostřednictvím používání antikoncepčních preparátů, což vede k oddělení rozmnožování od sexu a požitků, které sebou sexuální akt přináší. Vliv na tuto situaci mají také téměř bezpečné a snadno přístupné zákroky umělého přerušení těhotenství a mnohé další příčiny. Pochopitelně výčtem těchto příčin nepopírám, že tyto nemají i pozitivní dopady v jiných směrech.
Nesmíme opomenout ani vlivy fyzikální, zde hlavně možné působení krátkovlnného elektromagnetického záření na tvorbu spermií (jejich množství v 1 ml ejakulátu mužů kleslo celosvětově na polovinu během posledních 50 let) a chemické vlivy například prostřednictvím hormonálních disruptorů, které jsou obsaženy například v pesticidech a měkčených umělých hmotách (ftaláty) a narušují svým působením funkci hormonálního systému, včetně produkce a působení pohlavních hormonů, které jsou nezbytné pro správnou funkci rozmnožovacího aparátu.
K tomu v současné době přibyli tři jezdci počítačové a internetové apokalypsy negativně měnící mozky dětí a mládeže-sociální sítě (omezující osobní kontakt), počítačové hry (poskytují silné virtuální potěšení místo fyzických slastí) a sledování pornografie od mladého věku (podkopává potěšení z reálného sexu). A vše je ještě zafixováno rozvojem závislostí na těchto digitálních virtuálních světech a požitcích. Výše uvedené působení narušuje přirozené vnímání reálného jsoucna a vytváří jeho falešný obraz, včetně vnímání potenciálních sexuálních partnerů.
Bohužel se zapomíná je jednu nesmírně důležitou možnou příčinu poklesu úhrnné plodnosti populací, a to změnu fungování evolučně vytvořeného pudového chování, která je způsobena změněným charakterem současného životního prostředí člověka. Tyto změny jsou v současnosti bezprecedentně rychlé až překotné vzhledem k tomu, v jakém prostředí žily populace lidského rodu po tisíce generací, a navíc si je člověk svou činností sám vytvořil. A bohužel se jeví se jako silně pravděpodobné, že tempo těchto změn i dále bude akcelerovat.
Tato situace může být analogická s problematikou imunitního systému člověka, kdy se předpokládalo, že rychlá eliminace patogenů ze zevního prostředí člověka povede k dalšímu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Ale nakonec vyšlo najevo, že nadměrně čisté až sterilní prostředí, ve kterém děti vyrůstají, je zodpovědné za vzestup mnoha autoimunních a degenerativních onemocnění v populaci, kdy imunitní systém poškozuje vlastní organismus, který má chránit, tedy se chová sebedestruktivně. Ukázalo se, že pro správné fungování imunitního systému člověka je nutná stimulace patogeny, na který je lidský organismus evolučně nastaven, a to včetně parazitických červů.
Podobně i lidský mozek možná musí být stimulován ke své správné funkci (včetně reprodukční) vlivy, kterým byl v minulosti vystaven a které postupně odstraňujeme z našeho prostředí a nahrazujeme je jinými, většinou příjemnějšími podněty a zážitky, ale i jinými typy negativních prožitků.
Náš mozek nevyrostl na zábavě a pohodě, ale bohužel na existenčním stresu a strádání a odměňoval člověka potěšením, pokud jeho konání vedlo k jeho přežití a zachování rodu. Pro tuto základní schopnost máme dokonce definovánu v lidském mozku strukturu, která se jmenuje limbický systém. Nelze vyloučit, že bombardování této struktury nadbytkem podnětů způsobující potěšení (z jídla, zábavy, sociálních sítí, počítačových her, pornografie, TV) bez evolučně zakódovaného vyvolávajícího podnětu, vede během dětství a dospívání, ale i dospělosti (přenosem epigetických změn na potomky) k poruchám fungování této struktury. Tedy dochází k poklesu a oslabování základních reprodukčních pudů-pohlavního a rodičovského a k rozmazávání hranic mezi pohlavími se vznikem mnoha aberantních genderových typů. Toto by mohl potvrzovat rychlý a stálý pokles hladiny hormonu testosteronu u mužů v zemích rozvinutého světa, který se podílí na sexuálních znacích a chování u mužů. Jeho produkce, stejně jako všech hormonů, je totiž regulována centrálně přes lidský mozek.
Tato úvaha nás vede k závěru, že bychom zejména mladou generaci (ale i dospělé) měli vystavit moderovaným (kontrolovaným) podmínkám, které budou bezpečně simulovat výše uvedené prostředí, ve kterém jsme byli jako živočišný druh ukováni, a to prostřednictvím kolektivních her a řešením úkolů v reálném zevním přírodním prostředí, nikoli ve světě virtuálním. Další prohlubování současných rychlých změn zaváděním digitalizace s využíváním umělé inteligence ke zpracování velkého množství dat k efektivnímu řízení společnosti povede pravděpodobně k prohlubování možných výše uvedených změn. Podezření v tomto směru vzbuzuje to, že nejnižší úhrnná plodnost je v zemích jihovýchodní Asie, které jsou v tomto směru na čele celosvětového vývoje.
Pokud bude AI přebírat intelektuální práci lidských mozků, lze předpokládat, že budou upadat intelektuální schopnosti zástupců lidského rodu (zejména elit) tyto činnosti vykonávat a mohou se objevit i nové nepředpokládané negativní následky na funkce lidských mozků (včetně jeho částí odpovědných za reprodukci), které nedokážeme zatím předpovědět, a spíše je jenom tušíme na základě současných psychických a reprodukčních změn (hlavně u mladé generace).
Tyto postřehy otvírají možnosti širších úvah o tom, jakým způsobem naše mozky, a tím i naše myšlení a chování, budou ovlivňovány v blízké budoucnosti těmito člověkem vyvolanými změnami, a co případně dělat, abychom jejich negativní důsledky oslabily či eliminovaly. Proto je třeba varovat před úvahami, že čím více digitalizace a umělé inteligence, tím lépe. Jejich negativní působení na lidské mozky bude dle mého názoru třeba kompenzovat pobytem v přírodě, spojeným s aktivním pohybem a kooperativními činnostmi v malých pohlavně smíšených lidských skupinách v kompetitivním vztahu k dalším lidským skupinám. A to aspoň pro tu část populace, která bude možnému negativnímu působením moderního technologického a digitálního světa nejvíce vystavena.
Nabízí se také otázka, zda lidská civilizace nekráčí špatným směrem, pokud se snaží ovlivnit svůj údajný negativní vliv na celosvětové klima, a přitom neřeší daleko reálnější nebezpečí, které již vysunulo své sebedestrukční drápy, tedy změnu funkce mozků jedinců jednotlivých populací způsobených vlivem současného moderního života vedoucího minimálně k nebezpečné demografické nerovnováze a zhoršení psychického zdraví mladé generace těchto populací.