Miloš Zeman i Václav Klaus blahovolně přehlížejí, že jejich ideologičtí spojenci v Německu i Maďarsku požadují zrušení Benešových dekretů.

Maďarská vláda vynaloží všechny síly na to, aby zařídila zrušení Benešových dekretů. Ministr pro národnostní politiku Árpád János Potápi to slíbil na vzpomínkové akci k 70. výročí deportace části etnických Maďarů z dnešního Slovenska.

Není to překvapení: strana Fidesz, za kterou Potápi sedí ve vládě svého stranického šéfa Viktora Orbána, má v revizi dějin 20. století zřejmou zálibu. Před sedmi lety její poslanci pomohli vyhlásit 4. červen Dnem národní soudržnosti, která připomíná údajný diktát Trianonské mírové smlouvy. (Ta po první světové válce připravila Maďarsko o území v prospěch sousedů, včetně Československa.) Před pěti lety se mezi poslanci za Fidesz našla podpora pro vyhlášení 12. dubna dnem památky odsunutých z „Horních Uher“.

Samotný Orbán mimochodem už před patnácti lety projevil naději, že vstup Česka a Slovenska do Unie „odstraní automaticky ze slovenského i z českého právního řádu Benešovy dekrety.“

AfD: Anultujte faše dekrety

Zajímavé je na tom to, že i víc než po týdnu k Potápiho slibu mlčí oficiální stránky Miloše Zemana i Václava Klause, stejně jako k extempore Fideszu mlčely dřív. Vrcholná česká politika přitom neměla zapálenější zastánce dekretů: Zeman si jimi pomáhal v boji proti Karlu Schwarzenbergovi, Klaus v boji proti Lisabonské smlouvě.

Není to překvapení. I když Fidesz i samotný Orbán zpochybňuji dekrety už dlouho, Zeman a Klaus to stejně dlouho velkomyslně přehlížejí. Zeman po posledních maďarských volbách označil Orbána za „skutečného lídra, takových je nedostatek“; podle Klause je to „politik evropského formátu.“

Nejde o jedinou slepou skvrnu na sítnici strážců dekretů. Druhou je německá opoziční strana Alternativa pro Německo. Proti dekretům se vyjádřil i její mluvčí pro evropské záležitosti, André Barth: „Česká republika by udělala dobře, kdyby dekrety zrušila,“ řekl před rokem a půl a dodal, že podle rakouského právníka naplňovalo vyhnání Němců znaky genocidy.

Kdo by čekal, že Klaus využije své loňské pozvání na sjezd AfD k tomu, aby tam Bartha pomaloval od čela k patě nesouhlasnou vlnovkou, spletl se. „Přeji vám úspěch, protože váš úspěch bude úspěch pro nás všechny,“ rozloučil se s delegáty po nadšeném projevu, ve kterém volal k revoluci a povstání mas – v čele s AfD.

Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček loni z pověření prezidenta Zemana zase přijal předsedu bavorské organizace AfD Petra Bystroně, který téma dekretů dlouhodobě odmítá komentovat. Podle všeho ho ke komentování na Hradě ani nenutili, protože tématem schůzky byla uprchlická krize a vytlačování AfD z médií. Což je křivda, kterou jsem rád napravil.

Dekrety, bičík na liberály

Řetěz podivné shovívavosti k maďarským a německým politikům, kteří volají po zrušení dekretů, nekončí u Zemana s Klausem: k jejich mlčení totiž stejně nepochopitelně mlčí spolky bolševiků a národovců, které jindy rozpiňdouří daleko nevinnější relativizace historie. Všimněte si třeba, jaké vášně mezi nimi vyvolává festival Meeting Brno, na kterém se letos přátelsky setkali potomci vyhnaných Němců s potomky obětí nacistických perzekucí. Anebo návštěvy českých politiků na sjezdu Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který má v posledních letech krotší rétoriku a skromnější požadavky než Fidesz a AfD.

Potvrzuje to to, co bystří už nějakou dobu tušili: že jsou Zemanovi s Klausem i národně-konzervativní frontě, která je obklopuje, Benešovy dekrety ve skutečnosti ukradené. Že jsou pro ně jenom záminkou dobrou k plašení před unijní agendou, utužováním česko-německých vazeb a demýtizací české historie. Když ale po zrušení dekretů volají jejich ideologičtí spojenci, kteří na rozdíl od Bernda Posselta sedí ve vládě a mají reálnou moc, Zeman s Klausem jim fandit nepřestávají.

O zpochybňování dekretů tedy platí to, co se křičívalo na spolužáky upozorňující na to, že si někdo prdnul: kdo nejvíc křičí, z toho to fičí.