„Lstivost rozumu“ je Hegelův koncept popisující způsob, jakým se v dějinách prostřednictvím lidských vášní, ambicí a konfliktů uskutečňuje vývoj Světového ducha.

Hegel tvrdil, že dějiny mají skrytý racionální cíl – postupné uskutečňování svobody a sebepoznání rozumu. Lidé však tento vyšší záměr neznají. Sledují vlastní cíle, touhu po moci, slávě či území, a přitom se nevědomky stávají nástroji širšího historického procesu. Jejich konflikty a často i tragické konce tak mohou podle Hegela přispívat k překonávání starých struktur a posouvání dějin.

Pro křesťana je však tento koncept problematický. Člověk je stvořen k obrazu Božímu, nikoli jako nástroj, který Bůh cynicky využívá k uskutečnění dějinného pokroku. Bůh je dokonalý a neměnný, zatímco Hegelův Světový duch se v dějinách postupně uskutečňuje a rozvíjí. Navíc z této koncepce vyplývá nepříjemná otázka: pokud jsou lidské vášně, konflikty a dokonce zlo prostředkem dějinného pokroku, stává se snad zlo jeho nezbytnou součástí?

Křesťanství chápe cíl Boha jinak: nejde o institucionální pokrok lidstva, ale o spásu každého člověka. Láska proto není pouhým prostředkem nějakého vyššího dějinného procesu ani jen biologicko-chemickým mechanismem, který bude možné jednou technologicky napodobit.

Jenže i my křesťané musíme s pokorou uznat, že dějiny jsou vskutku mistrem temné ironie. Pravidelně proměňují největší lidské ambice v kruté historické příběhy.

Britské impérium, nejneúnavnější koloniální mocnost, jakou kdy svět poznal, dnes bezmocně přihlíží, jak je jeho vlastní kulturní a politická struktura dobývána zevnitř.

Dalším vtipem, který dějiny rády vyprávějí, je příběh krále Jiřího III. Ten se natolik posedle snažil demonstrovat imperiální sílu a vymáhat drobné daně od neposlušných kolonistů, až jeho arogance dokázala něco zdánlivě nemožného: sjednotila třináct rozhádaných amerických kolonií a dala vzniknout Spojeným státům – právě té velmoci, která nakonec proměnila britskou Korunu v pouhou turistickou atrakci.

Dějiny nestraní nikomu, ale všechno si pečlivě zapisují. V roce 1953 americká CIA a britská MI6 společně zorganizovaly převrat v Íránu. Tento převrat postupně vyvolal tak silný odpor, že v roce 1979 vyústil v islámskou revoluci, z níž vzešel jeden z nejvýznamnějších státních sponzorů terorismu, jakému moderní svět čelil.

Historických příkladů, kdy Hegelova „lstivost rozumu“ sehrála zásadní roli a lidské jednání vedlo k dějinným zvratům, které jejich aktéři rozhodně nezamýšleli, bychom samozřejmě našli mnohem více.

Jeden faraon kdysi nařídil utopit každého hebrejského chlapečka v Nilu, aby pak ve svém paláci vychoval žida Mojžíše, který vyvedl svůj národ z faraonova otroctví a stal se nesmrtelnou legendou.

Perský vezír Haman nechal postavit šibenici pro Žida Mordokaje a zosnoval vyhlazení všech Židů v říši. Jeho plán však odhalila královna Ester a Haman nakonec sám skončil na šibenici, kterou nechal připravit pro svého nepřítele

A Adolf Hitler, který se pokusil židovský národ vymazat z Evropy, nakonec způsobil pravý opak toho, čeho chtěl dosáhnout: Holocaust zásadně posílil podporu vzniku židovského státu a přispěl k okolnostem, které vedly k založení moderního Státu Izrael. Bez Hitlera a Holocaustu by Izrael pravděpodobně nevznikl.

Tohle jsou ovšem příběhy, které všichni dobře znají. A tady je ten, který nezná každý, a možná je to ten nejtemnější „vtip“, jaký historie dosud vyprávěla.

Jmenuje se Jahjá Sinvár.

V roce 2004 si tuctový terorista Sinvár odpykával několikanásobný doživotní trest v Izraeli, když začal trpět silnými bolestmi hlavy. Židovský vězeňský lékař Juval Bitton rozpoznal, že má mozkový absces, a zajistil jeho převoz do nemocnice. Izraelští specialisté ho pak operovali a zachránili mu tím život.

V roce 2011 byl Sinvár z izraelského vězení v rámci výměny za jediného izraelského vojáka Gilada Šalita propuštěn. Izrael tehdy musel propustit 1.027 teroristů, aby muslimští Arabové vojáka Šalita vyměnili.

Jenže Židy záchraněný Sinvár se v roce 2017 stal vládcem v Pásmu Gazy a o několik let později stál za přípravou útoku ze 7. října 2023.

Útok ale nebyl improvizací. Sinvárovy zajištěné dokumenty ukazují, že představa Hamásu byla podstatně širší než samotný útok z Gazy. Sinvár počítal s tím, že se do konfliktu zapojí i další členové takzvané osy odporu. Jeho plány zahrnovaly útoky z více směrů, zapojení Hizballáhu a dalších spojenců Íránu, nepokoje na Západním břehu Jordánu a destabilizaci samotného Izraele. Cílem nebylo pouze zabít co nejvíce Izraelců. Cílem bylo rozpoutat konflikt, který by změnil poměry v celém regionu.

Jenže právě tady se jeho plán začal rozcházet s realitou.

Hizballáh sice 8. října zahájil útoky proti Izraeli a další skupiny napojené na Írán se postupně zapojily, žádná všeobecná válka na všech plánovaných frontách však nevypukla. Místo toho se jediným bojištěm postupně stál jen domov Sinvára Pásmo Gazy.

Izrael zachránil život několikanásobnému doživotnímu odsouzenci za únosy a vraždy, poté ho musel vyměnit za jednoho svého vojáka – a muž, který se díky tomu dostal na svobodu, se nakonec stal jedním z hlavních strůjců útoku proti Izraeli, který měl podle jeho představ změnit poměry na celém Blízkém východě a zničit Izrael.

Izrael však nezničil. Válka, kterou rozpoutal, naopak přinesla zkázu především Gaze, jejíž velká část byla během následujícího konfliktu zničena.

Kruh se tedy uzavřel a Jahjá Ibráhím Hasan as-Sinvár byl zneškodněn 16. října 2024 v Rafáhu u egypských hranic s Gazou dobře mířenou ranou do hlavy.

Jak vidno, s pouhou Hegelovou „lstivostí rozumu“ si v životě nevystačíme. Ačkoliv zní tato teorie mnohdy velmi přiléhavě, něco podstatného nám v ní chybí.

Hegel dokázal popsat, jak se lidské záměry mohou obrátit proti jejich původcům. Sinwár chtěl zničit Izrael, ale nezničil. Naopak rozpoutal válku, která přinesla zkázu jeho Gaze, a nakonec zahynul v troskách války, kterou sám rozpoutal.

Jenže pro křesťana tím příběh nekončí. Za touto zdánlivou „ironií dějin“ není nějaká slepá síla, která si prostřednictvím lidí hledá cestu k vlastnímu uskutečnění. Je zde Bůh, který dokáže i lidské zlo obrátit k úplně jinému cíli, než jaký jeho původci zamýšleli.

Přesně to vystihuje příběh Josefa z knihy Genesis.

Jeho bratři ho ze žárlivosti prodali do otroctví a byli přesvědčeni, že se ho tím navždy zbavili. Josef se však v Egyptě postupně dostal až k vysokému postavení a nakonec zachránil před hladomorem nejen Egypťany, ale i svou vlastní rodinu. Po letech se tak znovu setkal se svými bratry – a místo pomsty jim řekl:

„Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro.“
(Gn 50,20)

Právě v tom je možná to podstatné, co Hegelově „lstivosti rozumu“ chybí. Nejde jen o to, že se lidské plány někdy obrátí proti jejich původcům. Křesťanství říká něco mnohem hlubšího: Bůh může i lidské zlo použít k dobrému cíli.

Na obrázku vidíme Jahjá Sinvára. Předsedou politbyra Hamásu byl od 6. srpna 2024 do 16. října 2024. Jeho bratr, též úspěšný terorista a velitel brigád Izz ad-Dína al-Kassáma byl zneškodněn v Chán Júnisu 13. května 2025 ve svém velitelském stanovišti v komplexu tunelů pod místní nemocnicí.

(Na motivy: behindthenarrative7.substack.com/.../i-thought.
(Foto: Reuters)