Nevím jak dnešní generace, ale my jsme se učili o tom, že svatý Václav, kníže Země České, se dobrovolně zavázal platit do Německa, „tribut.“ Pokud se pamatuji na střední škole nám to dějepisář vysvětlil jako daň: „Daň za mír“ (tzv. tribut pacis). Svá území a právo na trůn a vládu nad Čechy tak Václav chránil i za pomoci císaře Svaté říše římské Jindřicha Ptáčníka. Placení tohoto tributu je dle wikipedie „…spojováno se sasko-bavorskou intervencí v Čechách roku 929“. To je moc hezká diplomatická věta. Skutečnost byla taková, že vedle nás, nedávno založeného knížectví, se najednou zjevilo nové mocenské centrum, které roku 962 vyústilo v založení Svaté říše římské. Václav, německy Wenzel von Böhmen, tedy Drahomíra s Ludmilou, co ho měly v hrsti, se hádaly, zda se orientovat na Bavorsko či Sasko. Spor mezi Němci byl, bez ohledu na naše dvě dámy, rozhodnut ve prospěch Saska. Navíc zpočátku Václav podporoval Bavory i sousední Slovany, a dokonce odbojné Maďary. (Ježiš, ty dějiny se opakují…) Kníže Václav se pak dostal do politické izolace, když se Bavorové a Sasové dohodli i s Maďary, ovšem nikoliv se Slovany. Takže vzpurné Čechy vyřešili naši sousedé, jak napsal v saské kronice Widukind z Corvey (asi 925–975), že „…vévoda Jindřich Ptáčník přirazil s vojskem k Praze ku hradu Čechů“. K překvapení všech se však nevydal knížete Václava na Pražský hrad vojensky napadnout a nechat nevhodného knížete „zkrátit o hlavu“, jak bylo zvykem, ale přišel se tak nějak „bratrsky“ dohodnout. Říká se tomu nabídka, kterou nelze odmítnout. Viz vtip z doby socialismu:

„Najde Čech s Rusem štangli salámu. Rus říká: „Víš co? Bratrsky se o něj rozdělíme.“ – Čech říká: „Ne! Ne! Žádné bratrsky! Hezky napůl!“

V praxi ovšem Jindřich kdysi a americký Donald dnes zajistili, že takováto jednání se vedou opravdu „bratrsky“.

Takže Jindřich vzal v poddanství (lat. regemque eius in deditione accepit) Václava a učinil Čechy poplatnými (Bohemias tributarias faciens). A nebylo to ani nějak zvlášť drahé, jak píší kroniky. Stačilo ročně platit do Německa 500 hřiven stříbra a 120 volů.
To se sice Čechům moc nelíbilo, ale pořád lepší než vyvolat válku. Si mysleli. Zvláště, když v tom okamžiku má protistrana v čele vůdce, který ví, co dělá a proč to dělá. A jakoby mimochodem má za sebou, hned kousek pod vašimi okny, momentálně nejlépe vyzbrojenou armádu. Čeští nacionalisté, buditelé či vlastenci, jak je chceme nazývat, dodnes tento čin odsuzují. Ačkoliv i tam jsou výjimky. Například kolaboranti s nacistickým Německem za protektorátu propagovali kult svatého Václava, který tím, že byl nejlepším přítelem Německa, našel tak nejlepší řešení pro České země. Za protektorátu tedy myšleno na 1000 let. Nakonec Jan Werich říkal, že „…posílat ročně do Německa 120 volů, pane, to by se to tady aspoň proluftovalo“. A bylo to všechno fajn, až do té doby, než přišel Boleslav I., zvaný Ukrutný. A Václava propíchl a začali jsme se zase mydlit s Němci.
Před nejvyšší hlavou a největší silou ve středověku i králové poklekali. Tak doufám, že kníže Václav před králem Jindřichem jen důstojně poklekl. Vzpomněl jsem si na to, když jsem sledoval televizní přenos návštěvy Donalda Trumpa ve Skotsku a „bratrské“ přijetí evidentně sobě „nerovné“ vládkyně EU Ursuly von der Leyen. Tak za prvé si všimněme, že Trumpovi stačilo do toho Skotska doletět a armádu klidně nechat doma. Holt, doba je jiná! A že dokonce, neb je dneska „demográcie“, nechal podřízenou Ursulu sedět na křesílku. A nemusela se před ním vrhnout na podlahu. Možná, že měl strach, tak jako já při tom přenosu, aby najednou von der Leyen po obdivném vrhání psovských pohledů na „páníčka“ Donalda, mu nepadla jako pejsek k nohám, podala „pac“ a pohledem nepoprosila, aby jí Donald podrbal pod bradičkou.

Také si myslím, že je dobře, že za sv. Václava jsme neměli ani televizi ani nahrávací studia. A tak všichni nemuseli koukat, jak to proběhlo. Jen doufám, že svatý Václav se choval alespoň o kousek důstojněji než von der Leyen. A taky dodneška naštěstí přesně nevíme, co se tam tehdy povídalo. Protože to, co se povídalo ve Skotsku, bylo dost zahanbující. Pro Evropu.
No a všichni říkají, že těch 15 % cla není nic hrozného. A všichni přitom mlčí jako zařezaní, že ta cla, to je to poslední, o co tam šlo. Stejně tak jako při těch 120 volech v roce 929 tehdy v Praze.
No jo, do budoucna my ovšem nevíme, jestli se někde neobjeví nějaký evropský Boleslav I. Anebo zda nevtrhnou do Evropy jako pár let po této smlouvě Jindřicha s Václavem divocí Maďaři jako tehdy, když Evropa málem padla. Dneska je možná budou při nájezdu na Evropu suplovat Rusové anebo spíš muslimové. A nám nezbude nic jiného, než někde sebrat a zaplatit 1000 vyzbrojených jezdců (to tehdy muselo stát šílený peníze!!!). A po boku Jindřicha Ptáčníka nakonec ty Maďary porazit. Problém trošičku je, že kronikář Widukind při popisu bitvy napsal, že prakticky všech 1000 českých rytířů v bitvě na Lechu padlo.
Na druhou stranu jsme si zajistili svoji budoucnost, oproti třeba polabským Slovanům, na víc než tisíc let dopředu.

Ovšem já si myslím, že sice Ursula podala Donaldovi „pac“, ale až přijede do Bruselu, že při přivítání svých skutečných pánů, udělá někde několik „zelených loužiček“. To už tak, jak my chovatelů psů víme, některé fenky dělají.

Takže: dobrý nebo špatný? Špatný nebo dobrý? Nem tudom! Nevím. Čort znájet. I don’t know.