Na začátku jara 2006 se začal upravovat park na svahu nedaleko VŠ ekonomické-Rajská zahrada. To místo má svoji historii. V 80. letech 19. století navrhl Klub amerických dam, založený Vojtou Náprstkem, aby se zanedbaný svah na rozhraní dnešní Prahy 2 a Prahy 3, tehdy na území Žižkova I (Žižkov II byl později přejmenován na Královské Vinohrady), zřídil park. Ušlechtilé dámy vedl k tomuto kroku nejen zájem o větší ozelenění zahušťující se výstavby za nedávno zbouranými hradbami, ale i rivalita se vznikajícím parkem před tehdy novým nádražím Františka Josefa. Místa po zbouraných hradbách byl dostatek, ale tehdejší developři jej chtěli zastavět obytnými domy. Dámy apelovaly i na nutnost vzniku zelených ploch pro zlepšení zdraví mládeže. Jejich tlak na pražský magistrát, podpořený zvučnými jmény, měl úspěch. A tak vedle tehdy krásného parku s jezírkem a umělou jeskyní (mnozí ještě pamatují před dnešním Wilsonovým, hlavním nádražím) vznikla nedaleko ve svahu další zelená oáza. Nebyla ale pojmenována parkem, ale pěkně po česku zahradou. A protože to byla zahrada neobyčejná, tak zahradou Rajskou.

Jak běžela léta, zahrada sloužila okolním obyvatelům, ale později se stala Zásobní zahradou pro výsadbu ve všech pražských parcích. A ještě později pak pustla a pustla. Aby se do ní nedostávali uživatelé drog a jiné „nežádoucí živly“, byla oplocena. Zámek v drátěných vratech byl ale velmi často poškozen a plot stržen a sešlápnut.

Takový stav trval do r. 2006, kdy zastupitelstvo Prahy 3 rozhodlo o revitalizaci tohoto území. Protože se jednalo o nemalou investici z veřejných peněz a provozní náklady díky vodoteči a celkové údržbě nebyly malé, padl návrh, aby byl u vstupu instalován turniket a každý, kdo by si chtěl prožít hezké chvíle třeba mezi rozkvetlými růžemi, by zaplatil symbolický poplatek. Tehdy se uvažovalo o desetikorunové minci. Na jednání zastupitelstva se ale strhl velký poprask. Argumenty levicových stran, že nepřejeme lidem čistý vzduch a krásnou procházku nakonec početně převážily nad argumenty, že zahradu nebudou navštěvovat všichni občané Prahy 3, kteří prostřednictvím obecního rozpočtu investici zaplatí. Už vůbec nikdo nechtěl slyšet „naivní“ argument, že není úplně všechno zadarmo, že by si to lidé zaplacením malého poplatku uvědomili a že deset korun uživatelé té krásy ani nepocítí.

Na tuto anabázi jsem si vzpomněla teď, kdy probíhají „boje o televizi a rozhlas“.

Po Listopadu 1989 měli téměř všichni pocit, že zdravý rozum se zázrakem do české kotliny vrátil a že každý bude odpovědně, poctivě a úporně pracovat pro sebe, svoji rodinu a zemi, která nám zase začala patřit. Slabé hlasy, které říkaly, že už nejsme v socializmu, kde je „všechno zadarmo“, se ozývaly a žádaly, aby bylo definováno, co je soukromý a co veřejný statek, byly umlčeny. A jak léta běží, lidé zapomínají a leniví, seznam soukromých statků v programech politických stran se zmenšuje a seznam statků veřejných prodlužuje. Ať už se jedná o bydlení (zase se mluví o městské bytové výstavbě-kdo pamatuje OPBH, ten ví o čem mluvím), vyžaduje se bezplatné zdravotnictví na vysoké úrovni a o placení vysokoškolského vzdělání si nikdo už netroufne ani špitnout. (Studenti mají přece právo nejen studovat, ale i užívat si čas účastí na různých akcích, kde se hodně skanduje. Vždyť je to přece tak zábavné! Navíc krásné počasí láká ven z nudných škamen!)

• A nedávno se do celé této motanice „přimotala“ i Česká televize a Český rozhlas s teorií, že jiný způsob financování, než každoměsíční posílání poplatku každým občanem, bude ohrožením demokracie. V době, kdy programů na několika dalších soukromých televizních kanálech je přehršel, v době, kdy svoje libůstky si každý divák může najít a zaplatit podle vlastního vkusu, se zaměstnanci ČT bouří. Vyhlašují stávkovou pohotovost a chtějí tu veřejnoprávnost bránit do statků a hrdel. Při tom volají a křičí hodně hlasitě. A je jich moc!
• Proto bych se po tolika letech přimlouvala za to, aby se ozval hlas statečného jedince, který by našel odvahu a nahlas řekl a vysvětlil, co je to soukromý a co veřejný statek. (Pořad jako Sama doma, po kolikáté už opakovaný Herkules Poirot a nedělní detektivky tím veřejným asi není. Za svoji zábavu podle svého vkusu si lidé přece normálně platí).

A na zpravodajství, předpověď počasí a sněhové zpravodajství jsou Kavčí hory přece dostatečně veliké.