Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády vydal nový materiál na podporu rovnoprávnosti žen, zdá se ale, že tento materiál naopak práva žen oslabuje….

Vláda na výročí MDŽ schválila Strategii rovnosti žen a mužů. To je rutinní činnost, většina ministrů podobné materiály ani neotevírá. Což je někdy škoda. Tentokrát aktivisté maskovaní za úředníky Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády prosadili materiál, který oslabuje práva žen. Ano, čtete dobře… Když chcete pokrok, musí jít i práva žen stranou.

Schválený materiál je postaven na dvou průřezových principech. Prvním z nich je princip intersekcionality. O co se jedná? Jednotlivci již nemají být hodnoceni na základě svého jednání a přístupu, ale na základě toho, kolika minoritních (zranitelných) skupin jsou členy. Na základě genderové ideologie, taktéž obsažené ve vládní strategii, je nejméně ohroženou skupinou muž, tedy přesněji řečeno, bílý, heterosexuální muž. Žena je na základě genderové ideologie utlačovanou skupinou, a to právě muži a zažitými stereotypy. Jenže to je ještě málo. Princip intersekcionality přichází s tím, že bílá heterosexuální žena je v rámci společnosti menší obětí než žena jiné etnicity, genderu nebo sexuální orientace. Jen škoda, že zatím netušíme, kdo je tedy tou největší obětí celého společenského uspořádání, ale s tím nás snad časem za evropské finanční prostředky Odbor rovnosti žen a mužů také seznámí.

Mocenský svaz mužů

Druhý průřezový princip je už oproti intersekcionalitě celkem nudný. Jedná se o vyšší zapojení mužů při budování rovnosti. Příklad naplňování tohoto principu je třeba ocitovat přímo ze Strategie: „Jedním ze způsobů, jakým se mohou zapojit do posilování rovnosti, je využití mocenského postavení a přihlášení se k podpoře rovnosti.“ Hned to na další mocenské schůzi mužů navrhnu. Trochu to zlehčuji, ale skutečně v ČR existuje shoda na tom, že jsou ženy ujařmeny muži?

Strategie rovnosti žen a mužů přináší i legislativní a jiné úkoly na další celé desetiletí. I proto je vhodné věnovat pozornost procesu, jak tento dokument vznikal. Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády se chlubí tím, že materiál vznikl na základě veřejných konzultací trvající po dobu dvou let. Možná ano, ale ty konzultace probíhaly zjevně jen mezi těmi, „co spolu mluví.“ Teprve poté byl hotový materiál poslán na jiné resorty k připomínkám. Jenže jakmile byl materiál pevně zařazen na jednání vlády, podřízení profesorky Válkové k materiálu přiložili úplně novou přílohu, která předtím součástí projednávaného materiálu nebyla! Nejedná se přitom o žádnou kosmetickou změnu… Jde se o dokument v rozsahu 91 stran textu obsahující i legislativní úkoly. Ale nejen to. Úředníci do materiálu vpašovali i závazek ratifikace Úmluvy č. 190 Mezinárodní organizace práce, a to nejpozději do roku 2025. Ta obsahuje chvályhodný cíl, boj proti násilí. Jenže jak už to obvykle bývá, pod obecnými chvályhodnými cíli se skrývají velmi konkrétní (a také velmi diskutabilní) body. Úmluva například přenáší nové závazky na dnes tak těžce zkoušené zaměstnavatele. Jen jeden příklad za všechny – zaměstnavatel by měl povinnost zabezpečit svým zaměstnancům ochranu před velmi široce definovaným násilím i při cestě do práce. To je opravdu to, co Evropa v době svého brutálního ekonomického propadu potřebuje. Naštěstí po nátlaku jiných ministerstev byl tento úkol z materiálu v den projednávání předkladatelkou Válkovou vypuštěn.

Jiné úkoly z přílohy zůstaly. Například vést kampaň za urychlení ratifikace problematické Istanbulské úmluvy. Tato vláda tedy bude vést kampaň za ratifikaci vysoce zpolitizované úmluvy, kterou ta samá vláda uložila k ledu, protože ví, že většina obyvatel i politické reprezentace je proti.

A co tam máme dále? Je třeba zvýšit počet studujících žen v technických oborech, a to ze 17 % procent na čtvrtinu všech studentů do roku 2030. Jak? Samozřejmě prostřednictvím školení a metodické podpory na základních a středních školách formou programů narušujících genderové stereotypy. Zbytek má zajistit podpora z evropských projektů zaměřených na motivaci dívek a chlapců v oborech, v nichž je jedno pohlaví výrazně zastoupeno. Konečně se snad dožijeme světa, kde bude všechno jinak a preference lidí o kariérním směřování budou určovat tabulky osvícených úředníků.

Za vším hledej peníze

Z jedenácti služebních míst Odboru rovnosti žen a mužů je osm placeno z evropských dotací, dvě jsou hrazeny ze státního rozpočtu. Operační program Zaměstnanost+ v tomto roce končí. I proto byl takový zájem na urychlené přijetí Strategie rovnosti žen a mužů. Strategie je především strojem na další peníze, na další místa pro další úředníky, kteří budou generovat další témata, kvůli kterým bude nutno najmout další úředníky… Návrh evropských dotací na další sedmiletku s podporou navržených programů počítá. Kdo by takové perpetuum mobile nechtěl…

Jan Gregor

Autor je místopředsedou Aliance pro rodinu

Zveřejňujeme s laskavým svolením redakce serveru Konzervativní noviny