Tohle pondělí jsem se vracel od Norimberka, a když jsem míjel Přimdu, řekl jsem si: vždyť to je vlastně akorát deset let, co jsem tu jel opačným směrem a letmo zažil to mlýnecké drama.

Deset let od chvíle, kdy si několik politiků a policejních velitelů chtělo nahnat body u části veřejnosti a poslalo tisíc obrněných policistů proti mládeži, která si udělala mejdan na louce.

Nebyl jsem tehdy žádným přítelem akcí zvaných technoparty. Většinou byly svolány pirátsky a stovky až tisíce mladých dredařů obvykle bezohledně obsadily bez povolení cizí pozemek a na něm pár dnů prováděly bezuzdné reje. A že bych musel to jejich tuc tuc, to taky ne. Takže když jsem před deseti lety vyjížděl v tom hrozném vedru do Mnichova a míjel místo činu, moc pochopení jsem pro ty partičky neměl. Blokovaly odbočovací pruh, obsadily poslední benzínku před hranicemi, venčily tam své psy, skoupily pití, okupovaly toalety. A taky si ovazovaly různá zranění. A další zranění. I rány na hlavě. Ti tam teda řádili, říkal jsem si a pokračoval dál.

O pár hodin později už jsem seděl v malém mnichovském pivovaru a do telefonu se mi valila jedna esemeska za druhou. Od velmi informovaných lidí. Jedna hrůza větší než druhá. Tak ne cizí pozemek bez povolení ale řádně najatý se souhlasem majitele. Tak ne pirátsky ale řádně ohlášeni. Ale hlavně: tisíc ozbrojených policistů proti osmnácti-, dvacetiletým klukům a holkám, obušky, chvaty, kopání, bití i ležících, nemožnost útěku. A můj postoj k těm technařům se pod tíhou informací měnil, klidně to přiznám.

Byla taková síla použita za posledních 25 let proti jakémukoli shromáždění? Proti demonstraci blokující dopravu? Proti davům demolujícím majetek? Nikdy. Má pár metrů udupané louky někde u lesa takovou cenu, že stojí za to zaplatit miliony za takové manévry?

Nemá. Kvůli tomu to také nikdo neplánoval. To jen pár činitelů potřebovalo vypadat chlapácky a rozhodně. Nezjistili si žádné okolnosti, chtěli jen vydat signál síly. A vydali signál zbabělosti a bezohlednosti. Nejsem přítelem bázlivých policistů a jejich nadřízených, kteří nejsou schopni zajistit pořádek, aby je náhodou někdo nevyfotil. Ale tady u Mlýnce - to byl masakr úplně zbytečný.

O pár měsíců později mě navštívila delegace pořadatelů Czechteku a předala mi petici s mnoha tisíci podpisy, žádala důsledné vyšetření. Prezidentská kancelář se tehdy na jejím základě písemně obrátila na tehdejšího policejního prezidenta, ministra vnitra i premiéra.

A dověděli jsme se, že akci vlastně nikdo nenařídil, nikdo za ni neodpovídá, prostě se stala asi nedopatřením. A víc se nedovíme ani dnes, po deseti letech. Ale jedno snad víme: násilí je hnus. Ne dvakrát, ale padesátkrát je třeba měřit, než jednou řezat.