Evoluce civilizace probíhá v čase, a tak nutně dochází ke střetávání myšlenek a priorit nové a starší generace. Po staletí to probíhalo opatrně, pomalu a mladí spíše čerpali ze zkušeností těch starších. Ale jak se technický pokrok zrychlil, mění se situace i na tomto poli. Technologie a znalosti rychle zastarávají a starší generace už nebývá brána jako ta moudrá, ale často spíše jako položka penzijního systému. Nová generace bývá progresivní plná nadšení a novot a ti starší se na vše dívají pragmaticky, protože už zažili pohasnutí mnoha nadějných projektů. Jak říkal W. Churchill „Kdo nebyl ve dvaceti levičákem, nemá srdce, ale kdo je jím i ve čtyřiceti, nemá rozum“.

Tento střet je ale pro evoluci velmi důležitý. Konzervatizmus udržuje stabilitu společnosti, protože odfiltruje řadu nerealistických a nebezpečných návrhů. Teprve ty, co se osvědčí, mají zelenou. Každý vizionář potřebuje k sobě jednoho střízlivého skeptika. Dnes už nestačí jen mít vynikající nápad, ale je pro něj také třeba sehnat financování. A finančníci bývají skeptičtí, protože mají své zkušenosti. Nestačí něco jen vyrobit, musí se to také prodat a vydělat na tom.

Fungovalo to tak po století, až se s postupným rozpadem komunizmu na západní univerzity dostala generace mladých liberálů, kteří si vzali do hlavy, že socializmus udělají lépe. A teď se dostali do rozhodujících pozic. Proto máme korektní společnost, což není nic jiného, než forma cenzury, genderovou politiku s LGBT+ (jestli k tomu už nepřibyla další písmena), přepisování a omlouvání historie a hlavně zelené náboženství Green Dealu. Mladí typu Gréty Thurnberg mají utkvělou představu skvělé myšlenky a jdou při její realizaci div ne přes mrtvoly. Nechtějí slyšet, že všechny předchozí pokusy o sociální inženýrství a poroučení větru a dešti skončily žalostně. Říká se, že každý si musí udělat své chyby sám. Dnes to bývá bohužel drahé a týká se to velkého množství lidí. Protože se tato generace dostala i do státních pozic vynutila si ústupky a spolupráci i na průmyslové lobby, která ohnula pod vidinou tučných státních dotací. Těžký průmysl se přizpůsobuje a pomalu zaniká. Chemii byla nasazena ohlávka.

Západ už není dávno tím západem, ke kterému jsme za totality vzhlíželi, a zdá se, že už jedině my se svojí totalitní historickou zkušeností si zachováváme zbytky zdravého rozumu. Sám si likviduje svoji konkurenceschopnost a prohrává v hospodářské soutěži s agilnější Asií a svými výstřelky a anomáliemi jen poutá nenávist a opovržení jiných etnik, nejvíce muslimů, kterých není na světě zas tak málo. Co zbylo z jeho hodnot? Snad už jen trocha svobody a ty demokratické volby, a to možná jen ze setrvačnosti. Když se podíváte, co kolem nich dokážou v USA.

Čeká svět nové paradigma? Bude progresivistické a ovlivněné umělou inteligencí? Bude muset řešit i spoustu sociálních problémů. Přelidnění, odpady a změna zaměstnanecké struktury. Pomalý rozklad a vymírání euroatlantické civilizace. Přijde další pokus levice? Čína, která se pokouší skloubit totalitu s kapitalizmem, se pomalu stává dominantním faktorem a začíná mít všechny v hrsti. Ale to je gerontokracie. Trump s Bidenem také nebyli žádní mladíci. EU si sama pod sebou podřezává větev v průmyslové konkurenceschopnosti a soustřeďuje se na to stát se superstátem. Ale zdá se že svět, zejména USA, ji tak nebere. Její představitelé jsou mnohem méně zkušení a méně charismatičtí než zástupci velkých států jako Francie, Německo či Itálie.

V historii panují období klidnější a přívětivější, která bývají střídána dobami nervózními plnými rozporů a protivenství. My jsme to klidnější už opustili.