CIVILIZACE: Alkohol mezi Židy a Araby
Celým vývojem civilizace nás provází alkohol. Nejprve v pivu, vínu a medovině, později i v destilátech.
V minulém článku jsem si dovolil zmínit některé nejnovější poznatky o souvislostech mezi konzumací alkoholu a rakovinným bujením, abych se, jak se u nás říká, se zlou potázal. V diskusi na webu Neviditelného psa jsem se mimo jiné dozvěděl, že pokud brojím proti mírné konzumaci alkoholu, i když tak nečiním já, ale některé studie, jistě jsem se „dal na islám“. Kdy jeden z diskutujících také napsal: „Arabové mají náboženský zákaz alkoholu. Přesto, že je jich mnohonásobně více, než židů, nemají žádnou vědeckou nobelovku (myslím fyziku, medicínu, nikoli mír nebo literaturu). Zato Židé, kterých je nepatrný zlomek mají těch nobelovek přehršel. Rozdíl mezi nimi je v tom, že židé pijí alkohol (obvykle s mírou, ale to stačí).“ Izraelská věda skutečně dala světu výjimečné vědce i vynálezy a Izrael se pyšní 12 nositeli Nobelovy ceny, ovšem zde uváděná souvislost mezi Nobelovou cenou a konzumací alkoholu je zcela absurdní. Nicméně mi vnukla nápad napsat něco o tom, jak to s tím alkoholem mezi Židy a Araby vlastně je.
Začneme tentokrát tím, že zákon stanovující minimální věkovou hranici pro konzumaci alkoholických nápojů v některých zemích chybí, i když jej často supluje ten, který se týká jejich prodeje nebo podávání, což ani u nás v Evropě nevyjde všude nastejno. Tak třeba v Rakousku, Lichtenštejnsku a Německu je zcela legální od věku 16ti let popíjet pivo i víno, silnější lihoviny jsou zde pak povoleny od 18ti let. Na druhou stranu, pokud má jedinec v Německu svolení od rodičů či jiných opatrovníků, může alkohol ochutnat už ve 14ti letech. Podobně je tomu ve Švýcarsku, kde zákon stanovující minimální věkovou hranici pro konzumaci alkoholu sice neexistuje, ale prodej piva a vína je tu povolen od 16ti let. V Belgii a Dánsku si pak šestnáctiletí mohou zakoupit nápoje obsahující méně než 1,2 % alkoholu. Ve Velké Británii sice existuje osmnáctiletá hranice, ale od 16ti let si může pivo, víno či cider koupit mladistvý návštěvník restaurace, který si objedná jídlo, pokud tam přišel v doprovodu dospělé osoby. Jakéhokoliv alkoholu bez výjimky si pak může od 16ti let dopřávat mládež v Lucembursku a San Marinu.
Židé a Arabové, ovlivnění judaismem a islámem, do jisté míry mají k alkoholu, především k u nás oblíbenému vínu, trochu jiný přístup než my. V židovské tradici má víno svou významnou úlohu jako nápoj světící a posvěcující, kdy však ortodoxní Židé konzumují alkoholické nápoje, kam patří i víno, jen když splňují soubor židovských předpisů a stravovacích návyků, zvaných kašrut či košer. Což v judaismu označuje cokoli, co je rituálně způsobilé, v souladu s předpisy a co je správné, řádné či akceptovatelné. A tak třeba na výrobu košer slivovice, od založení kvasu a samotné destilace až po balení zboží, dohlíží u nás rabín. Aby víno mohlo být košer, celý proces výroby musí také probíhat dle souboru daných pravidel, vztahujících se pouze na zpracování, nikoliv na pěstování révy na vinici a sklizeň hroznů. Pravidla se však vztahují na všechny úkony spojené se zpracováním hroznů, rmutu, moštu a vlastního vína. Košer víno se u nás pasteruje, tedy zahřívá v průtokovém pasteru, následně se zchladí a láhvuje. Pasterované víno totiž zůstává košer vínem i poté, co zátku z láhve vytáhne někdo, kdo nemá o judaismu ani potuchy. Také v Izraeli se stále více vín pasteruje, protože izraelská vína se často prodávají v mezinárodních hotelech a luxusních restauracích, v nichž pracují zaměstnanci nejrůznějších národností a vyznání.
Bez zajímavosti zde není fakt, že v březnu 2010 schválil Kneset (izraelský parlament) zákon o boji s opilostí, který dokonce opravňoval policisty zajistit nebo zničit alkoholický nápoj, pokud se domnívali, že osoba pije nebo hodlá takový nápoj pít na veřejném prostranství nebo ve vozidle na veřejném prostranství umístěném. Podle vysvětlivek k vládnímu návrhu zákona byl zákon navržen tak, aby řešil fenomén opilosti, který v Izraeli představuje riziko pro obecnou bezpečnost, zvyšuje násilnosti a kriminalitu a má za následek vážné a smrtelné dopravní nehody. Načež vláda přitvrdila a přišla se zákazem prodeje alkoholických nápojů osobám mladším jedenadvaceti let namísto dosavadních osmnácti. Ale jak je to s přístupem k alkoholu v arabském světě?
Mnoho Evropanů pod pojmem arabský svět rozumí pouštní státy s bohatými nalezišti ropy, kde má být jediným náboženstvím islám. Ten je v arabském světě skutečně majoritním náboženstvím, není však jediným v této oblasti, kde pouště sice tvoří značnou část plochy mnoha zemí, ale ropa se vyskytuje jen někde. Liga arabských států (Arabská liga) pak seskupuje jenom ty státy, ve kterých u obyvatel převládá islám, arabská národnost a arabština jako hlavní jazyk, proto sem s jeho islámem nepatří Írán, kde převládá národnost perská. Nemůže sem patřit ani Turecko, jehož vize se nostalgicky vrací do dob osmanské říše, kdy se turecký stát rozprostíral po značné části Blízkého východu, přičemž co se národnosti týče, Turci mezi Araby nepatří. S obyvatelstvem arabské národnosti se tak nejčastěji Evropané setkávají v hojně jimi navštěvovaných Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii.
Jak uvádí i velvyslanectví ČR v Abú Dhabí, došlo ve Spojených arabských emirátech v posledních letech ke mnoha změnám, od daňového zvýhodnění po zavedení prvních licencí na výrobu alkoholu. Spojené arabské emiráty ale nejsou už jediné, kde obliba alkoholických nápojů stoupá. Překvapením může být jejich prodej v Bahrajnu, nebo v Kataru, nakonec čerstvé změny související s lihovinami se objevily i v sousední Saúdské Arábii, kdy hlavním důvodem této strategie je především zvýšení atraktivity země pro turisty a zahraniční pracovníky žijící v těchto zemích. Jak však vyplývá z dat statistiky WHO, v regionu Blízkého východu oblíbenost jednotlivých typů alkoholu je odlišná od té naší, typicky české. Ostatně i v jednom z českých vtipů na oslavě vyzvali chlapy, aby se přitulili k někomu, kdo je v životě udělal šťastným, načež chudáka výčepního skoro umačkali. Tedy zatím co v České republice vede pivo s 53,3 % a tvrdý alkohol upřednostňuje pouze 25,4 % konzumentů, na Blízkém východě vede naopak tvrdý alkohol. Nejvyšší příčku obsadily Spojené arabské emiráty, kde tvrdý alkohol upřednostňuje 81,9 % konzumentů oproti 10,1 % pivařů, na třetím místě to bylo víno se 7,7 %. To se ale v posledních letech mění a vínu s pivem se v místních obchodech dostává stále většího prostoru.
Dle statistik konzultační firmy MarkNTel v roce 2023 trh s alkoholickými nápoji v zemích Perského zálivu dosáhl objemu přes 300 milionů litrů a díky rostoucí populaci zahraničních pracovníků v tomto regionu se předpokládal roční narůst spotřeby alkoholu o dalších 7,5 %. Poslední oficiální statistika ke konzumaci alkoholu v arabských zemích nese název Global status report on alkohol and health, kde tou místními médii nejvíce sdílenou informací bylo zjištění, že při vytvoření analýzy, zaměřené na hostující obyvatele Spojených arabských emirátů, zde dosáhli nechtěného prvenství na žebříčku WHO. V tomto případě šlo o roční spotřebu alkoholu na osobu, která v Emirátech hodnotou 32,8 litrů téměř dvakrát překonala globální průměr 17 litrů a Emiráty tak předstihly Anglii, Irsko i USA. Ovšem zde šlo především o zahraniční pracovníky nad 21 let věku.
Spojené arabské emiráty (SAE) jsou federací sedmi států, kdy každý z nich má vlastní nařízení pro konzumaci alkoholických nápojů. Ačkoli jsou Spojené arabské emiráty ve vládě tradičně konzervativní a autoritářské, jsou jednou z nejliberálnějších zemí v Perském zálivu, přičemž jiné kultury a přesvědčení jsou tu u cizinců obecně tolerovány. Zákonný věk pro pití alkoholu v Abu Dhabi je tak 18 let, avšak podle zákona Ministerstva cestovního ruchu hotely mohou podávat alkohol pouze osobám starším 21ti let. Zákonný věk pro pití alkoholických nápojů v Dubaji a severních Emirátech je 21 let, přičemž však v emirátu Sharjah je jakýkoli alkoholický nápoj pro jakýkoli věk nezákonný. Ovšem jiná pravidla po celých Spojených arabských emirátech platí o Ramadánu, kdy se cizinci sice nemusí postit, mají však v době zdejšího půstu (od rozbřesku do západu Sluce) na veřejnosti zakázáno nejen jíst, ale i pít veškeré tekutiny včetně vody, ale i kouřit, dokonce si musí odpustit i žvýkačky.
Je pravda, že v muslimských společnostech je užívání alkoholu zpravidla považováno za hřích a radikální islám užívání alkoholu pravověrným muslimům striktně zakazuje, neboť dle jeho výkladu Alláh zakázal vše, co škodí tělu a mysli, tudíž je alkohol haram (zakázaný), poněvadž je omamný a alkoholické nápoje obsahují látku, kvůli které lidé přicházejí o rozum. O sankcionování těch, kteří požili alkohol, ale ve většině států rozhoduje společnost. Zatímco v některých muslimských státech by eventuálně mohlo požití alkoholu ještě být trestáno vězením, je jinde odsuzováno sociálním tlakem, což má vést k pocitu viny a hanby hříšníka. Přičemž ani v Saudské Arábii nikomu za požití alkoholu bičování nehrozí, jak se řada našich Všeználků domnívá, neboť soudy tento středověký trest za drobné prohřešky tam už nikomu neudělí. V muslimské společnosti se tak samotný názor na alkohol, dle jednotlivých zemí a podle společenských vrstev, může dnes lišit. Přičemž na území téměř všech muslimských zemí, vzhledem k růstu cestovního ruchu, je pití alkoholu zcela legální a v muslimském světě tak v posledních letech spotřeba alkoholu roste. Kdy důvodem, pro nějž se i pravověrní muslimové smí dnes doma opít, se stává „vzácná“ nemuslimská návštěva.
Bez zajímavosti není pro nás ani situace v Turecku, které mezi arabské státy nepatří a je dosud prezentováno jako sekulární stát, i když velká část jeho obyvatelstva vyznává islám. Autoritářský prezident Recep Tayyip Erdogan, který projevuje snahu o islamizaci společnosti v oficiálně sekulárním státě, konzumaci alkoholu tvrdě kritizuje. A tak se turecká vláda snaží omezit spotřebu alkoholu a zavedla řadu opatření, která mají obyvatelstvo od opití alkoholických nápojů odrazovat. Patří mezi ně prudké zvýšení daní na veškerý alkohol a zvýšení zákonem stanoveného věku pro konzumaci alkoholu z původních 18ti na 21 let po celé zemi, přičemž je prodej alkoholu v Turecku silně regulován a může se prodávat pouze v licencovaných obchodech a restauracích. Přesto se mezi Turky těší velké oblibě destilát zvaný raki, ochucený anýzem, podobně jako řecké ouzo, francouzský pastis nebo italská sambuca, nebo Araby popíjený arak. Kdy bílý zákal přezdívaný „lví mléko“ vzniká po tom, co se do raki přidá voda. Destilát raki bývá označován za turecký národní nápoj a řadí se v Turecku k nejkonzumovanějším alkoholickým nápojům.
Raki si oblíbil i zakladatel moderního tureckého státu Mustafa Kemal Atatürk, který měl vypít až půl litru tohoto destilátu denně, aby pak v 57 letech zemřel na cirhózu jater, přičemž však dnes po požití tohoto destilátu umírají lidé v Turecku z úplně jiného důvodu. V loňském roce onemocnělo po požití pančovaného alkoholu jen v Istanbulu celkem 110 osob, z nichž 48 na otravu metanolem zemřelo, jak uvedl istanbulský guvernorát. Otravy padělaným alkoholem jsou tam poměrně časté, protože pokoutná výroba zde gradovala díky zdražování alkoholu při ochabující ekonomice země. A jak státní tisková agentura Anadolu v úterý 14. ledna 2025 uvedla „Třicet osm lidí, z toho 26 cizích státních příslušníků, bylo po požití znečištěného alkoholu přijato do různých nemocnic ve městě. Jedenáct z nich, kteří byli ošetřeni v nemocnici za posledních 24 hodin, zemřelo.“ Což evokuje vzpomínky na metanolovou aféru u nás, kdy každý třetí, co se tehdy pančovaného alkoholu napil, zemřel. Otrávených bylo celkem 140 osob, mrtvých 48, poslední úmrtí bylo hlášeno v únoru 2014.
Verše ve starých verzích Koránu ještě nepovažovaly pití alkoholických nápojů za něco ryze špatného, zakazovaly jen muslimům účastnit se modliteb v opilosti. Odmítání pití alkoholu se tam najde v jednom verši, ale současně je víno považováno za „výtečnou stravu“. Arabové ještě ve 13. a 14. století navštěvovali různé nálevny vydávané za čajovny, ve kterých bujaře popíjeli víno, ale také z vína a datlí pálený arak či chamr. Ostatně na území dnešního Iráku a Sýrie archeologové nacházejí skleněné poháry, které oslovují majetné milovníky vína nápisy jako „Pij! Požehnání od Boha majiteli poháru“. K úpadku vinařství v arabských zemích pak nedošlo zaváděním islámu, nýbrž politickým neklidem v oblasti, kde se vinná réva pěstovala. Vpády Turků a později nájezdy Mongolů i četné rozsáhlé epidemie totiž ukončily systematickou péči, kterou si vinice vyžadovaly.
Ani po vystoupení Mohameda (Muhammada), otce islámské věrouky, raná obec věřících (umma) pití vína neodsuzovala. Korán, súra Včely, uvádí: „On je ten, jenž z nebe vodu seslal, z níž pro vás jsou nápoje a z níž žijí rostliny, na nichž stáda svá pasete. A z ní vyrůstá vám obilí, olivovníky, palmy datlové a vinná réva i všechny druhy ovoce.“ Později zřejmě pití vína narušovalo požadovanou jednotu ummy a bojovou kázeň mudžáhidů, usilujících o upevnění a šíření víry. Ve skutečnosti však alkohol (z arabského al-kuhúl či al-kahal, značícího jemnou substanci), zejména hroznový a datlový destilát (chamr), nebo různé typy levantského vína (nabíz) od řeckých či arménských obchodníků, mnichů v raně křesťanských klášterech, ale i od diasporních Židů, byl důležitou komoditou na cestách arabských karavan.
Za opilostí Arabů stojí nejčastěji genetická odchylka, neboť hromadění acetaldehydu v krvi se u nich projevuje sníženou tolerancí alkoholu. V případě Evropanů dokáže organismus odbouráváním acetaldehydu udržovat jeho nízkou koncentraci v krvi, přičemž každý z nás, i když si to zpravidla neuvědomujeme, si denně vyrábí nepatrné množství alkoholu, vznikajícího působením fermentace střevních bakterií, jenž je v našem těle přítomen od narození až do smrti. Naproti tomu u většiny Arabů je štěpení acetaldehydu výrazně sníženo, čímž se množství této toxické látky v jejich organismu zvětšuje, podobně jako tomu někdy bývá u Japonců. Tito jedinci můžou pak prožívat stavy intoxikace mnohdy až s těžkými příznaky, bránícími jim v dalším pití, jaké známe z léčby alkoholiků Antabusem (Disulfiramem).
Příznivé účinky umírněné konzumace alkoholu na kardiometabolické zdraví a úmrtnost ve srovnání s abstinenty u nás byly diskutovány po desítky let. Dnešní vědecké studie však naznačují, že nejbezpečnější úroveň konzumace alkoholu je nula, neboť jeho užívání přispívá ke ztrátě zdraví z mnoha příčin a jako buněčný jed, jenž může poškozovat kteroukoli tkáň, si vybírá, zejména u mužů, jeho konzumace daň. A tak se někteří z vítačů už těší, jak současná masivní migrace arabských muslimů do evropských zemí dozajista povede k tomu, že v Evropě bude stoupat počet abstinentů. Ovšem jejich lakování migrační vlny na růžovo má vadu na kráse.
Neboť naivně předpokládá, že v nových podmínkách se muslimští přistěhovalci ke zvykům svých předků, holdujících vínu a destilátům, nebudou vracet.
Arak Muaddi, jako prémiový destilát, vyráběný Palestinci. Typicky má arak minimálně 50 % objemu alkoholu. Destiluje se a konzumuje v široké oblasti Východního Středomoří, včetně Libanonu, Sýrie, Jordánska, Egypta a Izraele :
Foto: Roulahandal, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons/
Původní zdroje:
Zákonný věk pro pití alkoholu v oblíbených destinacích :
https://edition.cnn.com/travel/legal-drinking-age-destinations-world/index.html
Licence na vaření piva v zemích Perského zálivu :
Vývoj postoje islámu k alkoholu :
https://www.learnreligions.com/why-is-alcohol-forbidden-in-islam-2004329
Arabové a konzumace vína :
https://www.tribune.cz/archiv/arabove-a-konzumace-vina/
Arak z vinic v západním Betlémě a severním Hebronu :
Alkohol znečištěný metanolem v Turecku :
Izrael a boj proti opilosti :
https://www.loc.gov/item/global-legal-monitor/2010-04-26/israel-fighting-drunkenness/
Košer vína produkovaná v Čechách :
https://www.ceske-vinarstvi.cz/cz/o-vinarstvi/o-koser-vinu/
Všichni si ve střevech vyrábíme alkohol :
https://www.tribune.cz/archiv/dve-tvare-alkoholu-odvracena-tvar/#