V dnešní době, kdy média jsou plná Ukrajiny, energetické krize se objevil osvěžující britský nápad zvaný menstruační chudoba. Považte! V bohaté Evropě, tedy Británii, ale u nás už se toho chytili Piráti, nemají děvčata na základní ženskou hygienickou pomůcku – na vložky! I když zrovna mě tato chudoba nehrozí, jelikož jsem důchodkyně, mně hrozí zcela jiná chudoba, myslím si, že jako menstruující v. v. mám k problému co říct.

Nakonec jsem byla ohrožena od svých 14 do 60! Ano byla, opravdu! V dobách reálného socialismu se věčně něčeho nedostávalo. Stali jsme se mistry náhražek. Třeba toaletní papír. Rudé právo jej hravě nahradilo. Přečetl jste a utřel s ním zadek. Ale abych se vrátila k těm vložkám. Dámy si jistě pamatují, že v těch dávných dobách byly dva druhy vložek. Měkké vatové, ale prosákavé, tedy jsme chodily vycpané jako bychom ještě v dospělém věku řešily luxaci kyčlí, pak tvrdé buničité (pro představu nařezané tuhé papírové ubrousky, trochu však drsné na omak) zcela neprosakující, nýbrž obtékající. Ty vatové nebyly běžně, byl dražší fajnovější a stály se na ně fronty, tedy když byly.

A jednou takhle když mi bylo nějakých 15 či 16 jsem trávila prázdniny u babičky na Hluboké. V jižních Čechách. No a potřebovala jsem vložky. V čerstvě dostavěné jednotě je neměli, babička sice měla známosti a za kilo letních jablek a čerstvě natrhaných hrušek se dalo sehnat i nedostatkové zboží, třeba již zmíněný toaleťák, ale vatové vložky nebyly. Začala jsem hysterčit. Něco v tom smyslu, že ta hnusná prkna z papíru já nosit nebudu. Moje moudrá babička mi s úsměvem řekla: „Děvenko, klid, víš jak to bylo za mně, používaly jsme seprané hadříky, ještě jsou nějaké támhle ve skříni.“ Vyděšeně jsem na ni koukla. „No, když už bylo třeba povlečení, prostěradla, ale i třeba košile, staré, začaly se rozpadat, no tak se to natrhalo na proužky a naskládalo.“ Na můj argument, že prostěradel, ručníků a povlečení není nekonečně, odpověděla: „My to vyvařovali, děvenko.“ A já šla pokorně pro papírové vložky, jelikož jsem si nedokázala představit, že budu vyvařovat na kamnech…

Pravda je, že civilizace trochu dál a že socík je za námi. Po 90. roce se objevilo v obchodech vše, co člověk, teda ženská potřebovala. Inovace postoupila a vložky dostaly i křídla. Dokonce se odborníci přou o to, co je lepší tampón nebo vložka. Nebo že by hadřík, abychom byli ekologičtější a dařilo se nám plnit cíle XY. sjezdu ekologistů greendealistů?

Ale dost bylo vložek! Napadlo mne něco jiného. Vlastně jsem celou úvahu začala psát díky Ondřeji Neffovi a jeho článku na NP o holicím strojku. Vždyť ta menstruační chudoba je genderově nevyvážená, vždyť je to nespravedlivé vůči dalším LBGTQ, pominu-li muže, kteří jsou zcela na chvostu. Vyhlašuji tímto holicí chudobu, protože holí se všichni napříč pohlavími! Navrhuji fasovat holičské břitvy, jen ještě nemám vyřešeno kde a jak často a taky mám trochu obavu, jestli by to nemělo krvavé následky.