V Neviditelném psu z 1. prosince vyšel příspěvek s názvem: „CHKO: Krajina, kterou známe, versus ochrana, kterou slibují “ Autoři v něm reagují na obnovenou diskusi o možnosti vyhlášení chráněné krajinné oblasti (dále CHKO) Novohradské hory, která se skutečně, jak už několikrát v minulosti, v regionu rozběhla. Cílem sdělení pravděpodobně mělo být přispět svým názorem do probíhající debaty, svým útočným charakterem a použitím zkreslených či nepravdivých údajů jí ale hned v počátku spíše vylučuje. Ponechám povolanějším reakci na rozporuplná tvrzení o národních parcích a zůstanu v Novohradských horách. Namátkou budu citovat z textu některé použité výrazy, jimiž je charakterizována budoucnost Novohradska v případě vyhlášení CHKO: převzetí neomezené vlády nad územím, neprostupné zhroucené lesy, zákazy vstupu, omezení vlastnických práv, požáry, likvidace historických staveb či boj se zelenými džihádisty.

Pokud si občan Novohradska uvedený text přečte, pravděpodobně získá dojem, že se zde chystá vyhlášení velkoplošného vojenského újezdu či otevírání povrchových dolů, a vůbec se nedivím představitelům obcí, že o podobném scénáři preventivně odmítají byť jen diskutovat. Ono se na ta slova těžko krátce reaguje, zvlášť když zaznívají z úst politiků, kterým veřejnost důvěřuje. Domnívám se, že si občané zaslouží poněkud serióznější diskusi o problémech ochrany přírody a krajiny kraje, v němž žijí.

Ze začátku bych chtěl oddělit dvě zcela rozdílné kategorie chráněných území, která autoři v textu zaměňují, a to národní parky a CHKO. Předmětem ochrany přírody v národních parcích (tak jak je tomu na celém světě) jsou mimo jiné i přírodní procesy na podstatné části jejich rozlohy, takže je zde bezzásahový režim lesů zcela opodstatněný a žádoucí. V Novohradských horách se o vzniku národního parku nikdy neuvažovalo a neuvažuje, a proto nebudu komentovat pojmy jako klidová území se zákazem vstupu či rozšiřování bezzásahovosti, to se zdejší dlouhodobě obhospodařované krajiny netýká. Mimochodem těch tzv. bezzásahových míst je zde již v současnosti poměrně hodně. Dvě asi nejznámější jsou chráněná území Žofínský prales a Hojná voda, kde režim bez lesnického hospodaření funguje již 187 let a jsou to krásné a zdravé lesy, pravda místy obtížně prostupné. Další velká bezzásahová území vznikla po roce 1945, kdy s vystěhováním původních obyvatel a zřízením hraničního pásma (zde se charakteristika zmiňovaná autory opravdu hodí) byly velké plochy dříve obhospodařovaných pozemků ponechány svému osudu (tedy přirozené sukcesi či chcete-li bezzásahovosti) a tento stav platí dodnes. Tady bych si naopak dovedl v některých lokalitách představit obnovení druhově bohatých luk a zavedení cílené péče, což je jedním z hlavních úkolů chráněných oblastí.

Ale raději zpět k vysvětlení důvodu, proč se v současnosti o vyhlášení CHKO diskutuje. Autoři textu charakterizují zdejší kraj slovy: „Krásná příroda s malou urbanizací hraničního masivu a nevšední atmosférou“, se kterými lze jednoznačně souhlasit. Nutno ještě dodat, že z důvodů zachovalosti přírodních lokalit, jejich vysoké koncentrace a druhového bohatství Novohradské hory zákonná i odborná kritéria pro vyhlášení CHKO splňují. Právě proto se zde myšlenka ucelené ochrany již několikrát objevila a většinou to bylo v dobách, kdy zde docházelo k nějaké podstatné změně, která měla potenciál do zdejší krajiny necitlivě zasáhnout (zrušení hraničního pásma, plošná privatizace státních pozemků). I dnes se spolu s rychlým rozvojem dopravní infrastruktury, růstem požadavků na těžbu stavebních materiálů či umístění nových energetických zdrojů objevují nové záměry na zastavování dosud volné krajiny, otevírání nových lomů či zřizování rozlehlých parků větrných elektráren. Vše jmenované se týká i oblasti Novohradských hor (na obou stranách státní hranice), a proto se znovu objevuje požadavek na diskusi o možnostech zdejší krajinu více chránit. Myšlenka na možnost vzniku CHKO tentokrát přišla ze strany občanů, kteří zde žijí a hospodaří. Nápad společné chráněné oblasti se objevuje i v Horním Rakousku a k diskusi se samozřejmě přidávají i další občané, kterým na zdejším kraji záleží, či instituce disponující potřebnými daty a znalostmi (Jihočeská univerzita, Akademie věd ČR i Agentura ochrany přírody a krajiny ČR). To, že občanům kraje záleží i na stavu svého okolí a na zlepšení veřejného prostoru, by mělo být chápáno jako pozitivum a představitelé samospráv by měli být rádi, že tyto aktivity existují. Mimochodem, pohybujeme se v rovině diskusí, žádný obnovený návrh na CHKO Novohradsko státní ochrana přírody nepředložila.

Vyhlášení CHKO samozřejmě není jedinou variantou, jak zajistit lepší péči o zdejší krajinu, měli bychom se ale o těchto možnostech bavit s respektem ke všem diskutujícím. V tomto příspěvku není prostor na širší diskusi o výhodách či nevýhodách života v chráněných oblastech. Mohu pouze zájemce vyzvat k návštěvě nedalekých CHKO, jako je Třeboňsko, které letos slaví 46 let od svého vzniku, či Blanský les (35 let) a doporučit procházku zdejší krásnou, prostupnou krajinou se zachovalou přírodou a mnoha udržovanými historickými památkami.

Jiří Bureš, ředitel jihočeského regionálního pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR