Díky dobře pokračující rehabilitaci jsme vyrazili s ženou a známým na výlet do Kutné Hory. Patří k turistickým Mekkám a byla známa v celé Evropě kvůli bohatým ložiskům stříbra. Kutná Hora vděčí za svůj rozkvět těžbě stříbra, která začala ve 13. století a vyvrcholila v 14. století, kdy se stala jedním z největších evropských stříbrných center. Město se díky bohatým ložiskům stalo královským městem, sídlem mincovny, razící ceněné pražské groše a přitahovalo horníky z celé Evropy. Bohatství z těžby se stalo základem pro stavbu významných památek, jako je Chrám sv. Barbory. Těžba stříbra postupně slábla a v roce 1726 byla ukončena, ale město se dokázalo znovu hospodářsky postavit na nohy. Dnes je Kutná Hora kulturní památkou UNESCO a turistickou destinací, kde je možné navštívit historické doly a podzemní štolu. Slavný je důl Osel, který až do poloviny 16. století patřil k nejhlubším a nejbohatším kutnohorským dolům. V době vlády posledních Přemyslovců vypukla ve 13. století v oblasti dnešní Kutné Hory „stříbrná horečka“, která sem přilákala velké množství lidí, včetně mnoha německých horníků.

Ukázalo se, že vyrazit do Kutné Hory v polovině září byl dobrý nápad. Lidí bylo méně, a na bezplatném parkovišti se našlo místo. Prošli jsme upraveným příjemným parkem Jezuitské koleje, plným zajímavostí, snad k největšímu klenotu města chrámu sv. Barbory. Musím přiznat, že pro mě je nejkrásnějším českým chrámem, líbivější i než sv. Vít v Praze. Působivé je i vnitřní vybavení chrámu, kterému dominuje vyřezávaný dřevěný barevný oltář, nádherná kazatelna a boční kaple. Nemluvě o stropní klenbě. Stavba chrámu začala roku 1388. V polovině 16. století, když v kutnohorských dolech došlo stříbro, musela být stavba provizorně ukončena. Následující staletí přinesla vlnu rekonstrukcí a výměn inventáře zejména v barokním duchu. Současná podoba chrámu je z přelomu 19. a 20. století, kdy proběhla rozsáhlá regotizace a celková obnova chrámu.

Příjemně působí promenáda před Jezuitskou kolejí, lemovaná sochami svatých a z ní panorama údolí a kostela sv. Jakuba a Vlašského dvora. Často tam najdete baskující hudebníky. Jezuitská kolej v Kutné Hoře je barokní stavba z let 1667–1750, postavená podle návrhu významného italského, v Praze působícího architekta Giovanniho Domenica Orsiho. V současné době je sídlem Středočeské galerie.

Cestou k Vlašskému dvoru jdete úzkými, hrubě dlážděnými středověkými uličkami s kamennými domy a představujete si, jak se tudy večer hlučně vraceli středověcí flamendři s pochodněmi. Historických stylových domů je zde spousta, včetně těch s malbami a rodného domu snad nejznámějšího flamendra Mikuláše Dačického.

V historickém centru je snad největší koncentrace kaváren a restaurací, jakou jsem kdy viděl. Vše je tu zaměřeno na turisty, včetně prodeje šperků, ozdobných minerálů a esoteriky. My jsme si pro svoji kávu se zmrzlinou vybrali kavárnu „U Hrnčíře“ v Barborské ulici a nezklamala. Jak chutí, tak svým interiérem. Můžete si vybrat pohodlná intimní posezení ve vnitřku, či v zasklené klubovně, vybavené knihovnou, nebo za parného léta na venkovní zastíněné terase.

Neslavnější necírkevní stavbou je zajisté Vlašský dvůr, ke byla i královská mincovna. Tady člověk vnímá chod dějin a stopy mnoha slavných osobností. Mincovnu založil Václav II. v roce 1300. Součástí mincovní reformy bylo uzavření malých mincoven roztroušených po celém Českém království a zavedení nové mince, tzv. pražského groše. Nová královská rezidence se stala místem konání důležitých dějinných událostí: v roce 1409 zde byl podepsán Dekret kutnohorský, v r. 1444 zde byl budoucí český král Jiří z Poděbrad zvolen nejvyšším hejtmanem východočeských landfrýdů a v r. 1448 zemským správcem, v roce 1471 zde byl mladičký polský princ Vladislav Jagellonský zvolen za českého krále.

Při zpáteční cestě míjíme kostel sv. Jakuba Staršího ze 14. století. Kostel hrál důležitou roli během náboženských jednání, která se zde odehrávala v 15. století. Jinak je velmi fotogenický od promenády před Jezuitskou kolejí, zvláště, když využijete „zlatou hodinu“.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele u bývalého cisterciáckého kláštera a Kostel Všech svatých s kostnicí v části Sedlec zůstal na příště.

Výlet se vydařil a dojem nedokázala pokazit ani pár minutová přeháňka ve Vlašském dvoře. Ještě dlouho jsme se kochali vzpomínkami a pořízenými fotografiemi. Doporučuji, zkuste to také.