Obzvláště v těchto zimních měsících navštěvuje hodně našich lidí exotické, dosud zapovězené krajiny, co tu stále zůstávají být jaksi obklopeny nimbem ráje – je tomu ale skutečně tak? Přijde na to, co člověk žádá a očekává - mnozí jsou docela spokojeni s tím, co jim ukáží, a zejména je blaží pocit, že tam byli. Je nicméně k zamyšlení, jak často se v reklamních materiálech cestovních kanceláří objevuje slovo „překrásný“ - skutečnost se tu narůžovo maluje ještě záludněji než u zboží v krámě, poněvadž tady už toho člověk, ocitnuvší se na druhé straně světa, moc nenareklamuje. O turistických dovolených v jihovýchodní Asii vládne povědomí luxusu a exotiky, prostě nádhery, udržované i některými novináři - po pumovém atentátu na Bali zaplňovaly kupříkladu první strany novin titulky typu „Opuštěný ráj“ s obrázky prázdných pláží; ty byly ale předtím stejně opuštěné, neboť koupat se tam už tehdy skoro nikdo neodvážil. Když ale ptáčka lapají, pěkně mu zpívají …

Ošlehaných batůžkářů, svobodně cestujících po vlastní ose, autenticky propátrávajících krajinu na vlastní nebezpečí, je málo; najde se jistě i pár sebevědomých lidí s plnou kreditní kartou; většina zájemců o vzdálené země je nicméně stále odkázána na služby některé z cestovních kanceláří. Ta od nich vybere peníze a shromáždí je do houfu, který se sejde už na letišti, aby pak spolupobýval po dva tři týdny – narazí-li člověk na hejno buranů (nejhorší je hojný druh „buran prachatý“), má smůlu a nemine ho mnohadenní, praktický kurs sebeovládání. Stane se bezmocným účastníkem stádečka, vozícího si svoje bučení s sebou po různých, navzájem vzdálených místech, takového, jakých se po Praze (obvykle se vztyčeným deštníkem v popředí) potuluje bezpočet. Přesto naivní solitér natěšeně projde s ostatními do terminálu letiště; odsuzuje se tak na vlastní kůži zažít cosi jako Potěmkinovu vesnici, úhledný výrobek turistického průmyslu v přímém přenosu. Ale popořádku …

O tom, co promarněného času a ponižujících procedur cestovatele čeká na letištích, netřeba se rozepisovat – až by člověk zdejší pracovníky podezříval, že doma potají uctívají Usámu za dobré zaměstnání. Letecká cesta na východ proti směru času způsobuje, že odpoledne člověk nastoupí do letadla a po dvanácti hodinách, kdy by ještě hluboce spal, už s bundou a svetrem pod paží zmordovaný vychází do tropického vedra východoasijského dopoledne; svléká se ihned do trička, zimní oblečení cpe do tašky, vdechujíc přitom výpary z před letištěm nastoupené čety autobusů s hučícími motory a klimatizacemi. V podvečer se mu brzy bude chtít spát, ovšem takové zážitky určitě nepostrádají jistou zajímavost …

Začíná však povinný poznávací maratón, protože toto je zájezd poznávací (a nákupní). Letadly turisty přemisťují nad moři mezi městy a ostrovy, Bankog, Singapur, Hong Kong, Jakarta, Bali, v nich je pak autokarem převážejí od atrakce k atrakci. Nějakou tu stanici musí klienti absolvovat i místní dopravou, visíce v tlačenici na tyči. Shlédnou betonové Buddhy natřené zářivými barvami, městečka ze sádrových a překližkových modelů, lanovku a stánky, navoněnou botanickou zahradu, smradlavé tržiště, jinými turisty narvané akvárium a několik prodejních výstav kýčů všeho druhu, jak to cestovka sjednala – možná dokonce s ostatními stráví po návštěvě výrobce klenotů příjemnou půlhodinku v autobuse čekáním, až si jedna paní vybere prstýnek. V nejhorším se může stát, že bude potom nutno počkat ještě na jinou paní, co si zatím zase odskočila na WC …

Cestování vzduchem nese i svoji administrativu – v letedle při každé cestě (když už letíte tak popáté, přestanou vám ty znovu a znovu protrpěné hodiny na letištích stát za to, podesáté to proklínáte) dostanete k vyplnění lísteček v angličtině, na jehož dolním okraji nápis hlásá: smrt drogovým dealerům! Mezi mnoha otázkami je kupříkladu i tato: „vezete s sebou drogy?“ – yes, no, nehodící se škrtněte; nebo hodící se zaškrtněte? I v rodné řeči pologramotný zemědělec, co na zájezd s panímámou dlouho šetřili, se naklání k sousedovi a zaškrtává totéž co on.

V jihovýchodní Asii mají občas hlad nejen místní chudáci; nezadaptuje-li se zájemce o poznání rychle na nudloviny všeho druhu a podivných (ne)chutí, nahrubo napříč nasekanou drůbež i se zobákem a pařáty, když už maso, tak tuhé (v lepším případě lze si dát grilované kuře nebo divný hamburger), nenají se. Jakési šedé flákoty vnitřností, vlnící se v bublající vodě za smrdutých výparů, co mají lákat kolemjdoucí ve výkladech lidových jídelen, už vám naštěstí snad servírovat nebudou. Člověk by si tedy v obchodě rád koupil sýr, salám, paštiku, klobásu, rybí salát (vlašák nedovezli), ale nic z toho tu není, a když už, tak každý plátek eidamu v igelitu za astronomickou cenu. V regálech jsou zato ale k mání sušené potvory z moře, živočichové typu hmyzu jakoby zkříženého s měkkýši, neznámé krabičky a sáčky s polotovary; na záchranné dojedení Evropanovo ke koupi nicméně prakticky nic. Párek v rohlíku – těžko sehnatelný - chutná jak umělá hmota, ale asi to bude sója. Knedlo-zelo-vepřo by snad člověk nečekal, tady se nicméně (kromě jednostranného milovníka drůbeže) Evropan jídlem nejspíš moc nepotěší. Á propos nakupování – lze lehce být ošizen o celý řád v zemi, kde měna má tolik nul, že našinec nemá bez permanentní kalkulačky v hlavě ponětí o hodnotě podávané bankovky …

Kontrast mezi bohatstvím a bídou v této nešťastné části světa plnívá v turistických materiálech funkci lákadla; obojího je tu věru k vidění, bohužel v té nejhnusnější podobě: první má tvar bezduchých ulic se skleněnými fasádami bank, kde za odhozený nedopalek nebo vyplivnutou žvýkačku akutně hrozí policejní sankce a člověk je rád, že ho tam nezatknou, i když nemá kravatu, druhé vyniká neuvěřitelnou špínou a rezignovanou, nebezpečnou prázdnotou v očích postižených. Ekologické důsledky páchnou v řekách – stokách, tekutých smetištích, lemovaných plechovými chatrčemi. Člověk by chudobné domorodce politoval, některým ze spolucestujících v autobuse, odkud to v bezpečí všichni společně okukujete, jsou ale k smíchu; průvodce sám vás dokonce upozorňuje na obzvláště komickou žebračku po levé straně – a kamery předou, foťáky cvakají ...

Pro ty, kteří by však o něco takového nestáli a raději by z jednoho místa vyjížděli sami, se nabízí i zájezdy pobytové – o těch pokračování zítra.