CESTOVÁNÍ: Drážďany – Tenerife, léto 2012
Soutěž a spolupráce německých a českých cestovních kanceláří z pohledu pražského klienta
S třemi rodinnými příslušníky a jednou skoropříslušnicí jsem se od soboty 7. července do soboty 14. července rekreoval na Tenerife, největším z Kanárských ostrovů. Kromě opálení, resp. spálenin a pohlednic jsem si přivezl několik dojmů dosahu – snad – obecnějšího.
Konkurenční výhoda
Náš zájezd organizovala cestovka německá (odlétalo se z Drážďan, českých turistů bylo v letadle více). Německé cestovky jednak představují pro španělské hoteliéry významnějšího partnera a dokážou si "vyboxovat" lepší podmínky, jednak mohou – vzhledem k většímu počtu zákazníků – realizovat tzv. economies of scale (úspory z rozsahu). Na velikost ani umístění apartmánů v hotelu (ani celkovou cenu zájezdu) jsme si opravdu nemohli stěžovat, leč …
Až na místě jsme zjistili, že volné poskytování služeb v oblasti cestovního ruchu na společném trhu (a tudíž přetahování německých a českých cestovek o české zákazníky) má ještě další nepominutelný aspekt (zdůrazňovaný na obecné rovině Václavem Klausem), totiž moment konkurenční výhody zejména v oblasti pracovněprávní: německou delegátku, pod kterou jsme spadali, zastínila po všech stránkách – obecným přehledem, znalostí reálií, jazykovou vybaveností i komunikativností – česká průvodkyně, jež zrovna pobývala v tomtéž hotelu se skupinou českou! Kontrast byl v daném případě obzvlášť markantní: zájezd cestovky české byl typu "poznávacího" … Frau delegátka každopádně jen omílala svou nabídku výletů, konkrétní dotazy odbývala odkazy na internet … Ani v nynější krizi není zjevně pro německé podnikatele jednoduché rozloučit se s pracovníkem méně schopným!
Posmotri!
Stravování v tříhvězdičkovém španělském hotelu bývá přinejmenším na úrovni čtyřhvězdičkových hotelů v jiných zemích. Tuto příjemnou zkušenost jsme si na Tenerife zopakovali. Snídaně i večeře formou bufetu s dostatkem ryb i ovoce… Místní ryba jménem "sargo" chutná opravdu znamenitě! Tradičně slabší nabídka tekutin k snídani (džusy vesměs umělé, čaje pouze bylinné) byla bohatě vyvážena "bezednou" sklenicí piva k večeři. (Přestože jsme měli polopenzi, obsluhující personál poklidně toleroval, že pití k večeři zvlášť neplatíme.) Znovu se osvědčila stará zásada (platná pouze pro severní polokouli): Nejlépe se jí v zemích, jež na tom jsou ekonomicky nejhůře.
Hotel byl většinu týdne poloprázdný. Až v pátek 13. července propukla invaze španělských rekreantů. Španělům začaly prázdniny! Noc z pátku na sobotu (kdy jsme odlétali) byla pořádně rušná, cedulky vyzývající k tichu měly účinek pramalý… Cenná to zkušenost pro příští výběr termínu zájezdu!
Místní prodejci cetek oslovují turisty mimo jiné ruským slůvkem "posmotri" (vyslovováno: "pasmatri", rusky: "podívej se"). Ruská prezence na Tenerife je velmi výrazná. Na obchodech ruské nápisy, všude hlaholí ruština. Až na tenerifské pláži jsem zjistil, že dívku lze za sportovní výkon rusky pochválit: "Moloděc!" (vyslovováno: "maladěc", doslova: "chlapík, kabrňák, borec", lze zřejmě používat i pro dívky, podobně jako např. anglické oslovení "guys/mládeži").
Lidoví "organizátoři parkování"
Kromě nerušeného maloobchodního prodeje padělků všeho druhu (od zdánlivě funkčních slunečních brýlí až po dočasně funkční hodinářské výrobky) jsme na Tenerife poprvé zaznamenali ještě jeden prvek stínové ekonomiky: U (oficiálně zdarma dostupných) parkovacích míst kolem turistických atrakcí působí jacísi neformální "organizátoři parkování" z řad lidu. (Vzhledem ke všudypřítomné ruštině se mi v dané souvislosti vybavil dávný termín "regulovčíci", ten je však obsazen reálií někdejší Varšavské smlouvy – blíže viz webovou stránku o regulovčících.)
Lidoví "organizátoři parkování" vybírají – z ručky do ručky a bez potvrzení – mírný, "humánní" parkovací poplatek (dvě eura za den, přičemž sazba na placených parkovištích činí 1,50 eura za hodinu). V jednom případě (v odpoledních hodinách) měl "organizátor" pravděpodobně již něco vypito, takže jeho pokyny ohledně zařazení se zpět do provozu nebylo radno respektovat … Oblažují kanárští lidoví "organizátoři" svou péčí také kontinentální Španěly? To jsme během tří dnů, na něž jsme měli auto pronajato, nedokázali zjistit. Německojazyční i čeští turisté platili vesměs bez odmlouvání, resp. ruky mávnutím. (Dokážu si představit, že pátek 13. července, kdy začala invaze turistů španělských, byl přelomovým datem, k němuž se neformální "organizátoři parkování" do konce sezóny vypařili.)
Slevenka a stvrzenka: Vítejte v NDR!
Bye bye, Tenerife! Z drážďanského letiště krátce po půlnoci ze soboty 13. července na neděli 14. července přecházíme na přilehlé víceúrovňové parkoviště k autu, kterým jsme před týdnem přijeli z Prahy. V automatu platíme 72 eur; slevenku, kterou nás vybavila zprostředkovatelská česká cestovka, prohlašuje automat za "nečitelnou". Na tuto eventualitu je ovšem vzorně připraven zřízenec v budce u výjezdu z parkoviště. Bez ohledu na pokročilou hodinu si ochotně bere českou slevenku, promptně mi z kasy vyplácí 15 eur slevy v hotovosti a …
Jak se ukazuje, zřízenec je zařízen na to, že Čech dodatečně zinkasovavší v jeho kanceláři slevu mu v euforii podepíše neočíslovaný originál bianco stvrzenky (německy "Quittung"), kam zanese své jméno a adresu a doplnění ostatního (včetně částky) ponechá na blahovůli zřízencově! (Na "neslýchanou" žádost o kopii stvrzenky předvádí zřízenec typicky endérácký šlendrián, kdy nejprve nefunguje/není použit kopírák, poté nefunguje kopírka … Neběží náhodou o cílené obstrukce?)
Vítejte v někdejší Německé demokratické republice! Jakpak asi daný výstup pokračuje obvykle? Dokážu si představit tři základní varianty:
1) Zřízenec vše poctivě a náležitě (byť dodatečně) doplní a zaeviduje.
2) Zřízenec dle vlastního uvážení do rána stvrzenku plus slevenku s čímsi – podle toho, co se za danou noc naskytne – kreativně "spáruje" a rozdíl mezi skutečně vyplacenými 15 eury slevy z parkovného a částkou zaevidovanou zinkasuje z eráru do vlastní kapsy. Pokud se nic, co by stálo za riziko, do konce šichty nenaskytne, přejde k variantě 1).
3) V nejhorším (hororovém, z více důvodů však nejméně pravděpodobném až nereálném) případě zřízenec slevenku zničí, vyplacených 15 eur vrátí do erární kasy ze svého a neúplně vyplněnou stvrzenku postoupí/prodá dál. (Šťastného příjemce 15 eur slevy z parkovného pak mohou v budoucnu navštívit "molodci"-vymahači údajného astronomického dluhu …)
Z letošní cesty na Kanáry oklikou přes východoněmecké Drážďany mi při zpětném bilancování nákladů a přínosů jako určitý refrén vystupuje výrok profesora Zelí z dávné povídky Šimka a Grossmanna: "Nechci slevu zadarmo …"