Vesnička Číhošť je místem, kde se koncem roku 1949 odehrál takzvaný „Číhošťský zázrak“. Ti čtenáři, kteří by náhodou o této události nic nevěděli, si mohou přečíst krátký textík přímo na stránkách obce Číhošť. Ať už se při prosincové mši v místním kostele stalo cokoliv, události měly poměrně rychlý spád. Farář Josef Toufar byl krutým mučení StB donucen k přiznání, že během mše manipuloval s křížkem na stěně naproti kazatelně důmyslným systémem drátů (mimochodem ani specialisté StB poté nepřišli na to, jak by onen systém mohl pracovat) a stal se také obětí filmařů propagandistů.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti

Ti ho nafilmovali při takzvané rekonstrukci „zázraku“, na filmových záběrech je v propagandistickém dokumentu (přehrajte si ho v okně níže) nazvaného „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“, vidět Josef Toufar těsně před smrtí, zlomený a zle zmlácený.

Číhošťský zázrak nebyl vlastně nikdy vysvětlen, není známo, proč se křížek na zdi nepřirozeně pohyboval. Josef Toufar zřejmě s křížkem nijak nemanipuloval, v celé záležitosti nehrál žádnou aktivní roli a byl pouhým přihlížejícím, stejně jako pár farníků, kteří o v jejich očích zázraku mluvili s ostatními. Jelikož byla na přelomu let 1949 a 1950 církev v nemilosti režimu, tajné policii se hodila každá záminka pro útok na ní. Zrodilo se tedy „spiknutí církve“, Josef Toufar byl zatčen, mučen a zavražděn. Poté pochován do společného hrobu v pražských Ďáblicích, jeho jméno mělo být navždy zapomenuto.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti

Vesnička Číhošt leží asi 100 km od centra Prahy, pokud pojedete po dálnici D1, sjeďte na Ledeč nad Sázavou a po pár kilometrech dorazíte do maličkaté vesnice, posazené v nádherné členité krajině. Číhošť má jenom něco přes 300 obyvatel (jejich počet pomalu ale jistě v posledních desetiletích klesá), takže kostel Nanebevzetí Panny Marie najdete snadno. Jde o tradiční vesnickou stavbu, velmi skromnou a nevelkou.

Měl jsem štěstí, při mé návštěvě byl kostel otevřený. Volil jsem neděli těsně po desáté dopoledne, počítal jsem s tím, že když v jedenáct začíná mše, bude nějakou dobu předem možné do kostela nahlédnout. Interiér jsem znal z fotografií a filmů, ale i tak jsem byl překvapen opravdu malými rozměry kostela. Kazatelna, ze které ke svým farníkům promlouval koncem čtyřicátých let Josef Toufar, je miniaturní, vede na ní jen několik schůdků. Naproti ní je onen tolik sledovaný křížek. Z první lavice je velmi dobře vidět na kazatelnu, myslím si, že při kázání je z ní možné vnímat každou vrásku v obličeji kněze. Mezi oltářem a lavicemi je pak náhrobní deska, pod kterou přibližně rok (od července 2015) spočívají ostatky faráře Toufara, převezené sem z hromadného hrobu v Ďáblicích.

Interiér kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti, oltář, kazatelna

Když jsem asi tři čtvrtě hodiny před začátkem mše vstupoval do kostela, potkal jsem ve dveřích kostelníka, uvnitř už bylo několik starších dam ponořených v modlitbách. Interiér kostela jsem si prohlížel asi deset minut, blíže k náhrobní desce před oltářem jsem nepřistoupil, nechtěl jsem rušit ty, kteří do kostela nepřišli za účelem turistickým. Pořídil jsem několik fotografií, vybral si pohledy, které je možné vzít a zaplatit do kasičky naproti, a kostel opustil. Nebyl jsem ale s manželkou a dcerou jediným návštěvníkem kostela. Postupně se trousili další lidé, kteří si za svůj dopolední nedělní program vybrali návštěvu Číhoště. Všichni krátce postáli u dveří kostela, rychle si prohlédli vnitřní velmi skromné vybavení a stejně jako já nechtěli rušit farníky.

Na pozemku kostela každý návštěvník narazí na památník Josefa Toufara. Ten byl odhalen už v září roku 1990, místní i návštěvník u něho může zapálit svíčku nebo položit kytičku.

I když jsem v kostele a v jeho okolí pobyl jenom pár minut, nikdy na návštěvu Číhoště nezapomenu, byla pro mě velmi emotivním zážitkem. Zejména pohled na kazatelnu a křížek, který to všechno tak trochu způsobil, prostě musí v člověku vzbudit zvláštní pocity.

Památník Josefa Toufara, Číhošť

Dívat se na kazatelnu, ze které promlouval Josef Toufar ke svým ovečkám, a na kterou do dovlekli estébáci, když natáčeli lživý dokument, člověka může velmi snadno v myšlenkách přenést o více než 60 let zpátky. Do doby, kdy probíhalo více podobných zmanipulovaných procesů, při kterých umírali nevinní lidé.

Je dobře, že se ostatky Josefa Toufara vrátily tam, kam patří a že mohou odpočívat v relativním pokoji. Od událostí roku 1950 už uběhlo hodně času a i když je v případu Číhošťského zázraku stále mnoho nejasností, jde o místo, které stojí za návštěvu. Pokud tedy někdy pojedete okolo, zastavte se v Číhošti.

Doporučené odkazy:
http://www.farnostcihost.cz/
http://www.cihost.cz/
http://www.joseftoufar.cz/

Převzato z Historieblog.cz se souhlasem autora.