Minulý týden mě vytočil článek jakéhosi mudrlanta o české „želé povaze‟. Nebudu mrhat časem na vyhledávání. Je úplně jedno, kdo a kde to napsal. Takových úvah najdete nepočítaně, četl jsem podobných už stovky. Poskytne ji každý, kdo chce prokázat nezdolnou masarykovskou zásadovost a je ochoten se bodat do vlastní paže. Oceňuju to hlavně u těch, kdo za německé okupace byly na houbách i jejich rodiče a leckdy prarodiče a oni sami si na pach normalizace pamatují leda z mateřské školky. Proč o tom píšu zrovna teď, když se to děje pořád?

Poslouchal jsem v podcastu Insider povídání o tom, jak mají na Tchaj-wanu podminované továrny na počítačové čipy. Kdyby se komunista vylodil, zmáčkli by červený knoflík a zdroj šedesáti až devadesát procent čipů by vyletěl do povětří. Vzpomněl jsem si při tom, že za války měli svoje továrny takhle podminované i Švýcaři. Kdyby Němec přelezl hranice, strojírenství by šlo do vzduchu, tak se o tom píše v souvislosti s pojmy jako je odhodlání a hrdost.

Copak asi Švýcaři za té války dělali, kromě toho, že nepouštěli Židy prchající před plynem do země? Jak asi fungoval švýcarský průmysl? Ten český pracoval pro nacisty a my se za to dodnes bušíme do prsou a bereme to jako součást národní viny. Nezbude než zapátrat po internetu a podívat se po faktech a číslech. Je jich mnoho, nabízím jen „výběr z hroznů‟.

Zemím Osy, a hlavně Německu, šlo 84 % exportu zbraní a munice. Naše letce RAF ostřelovaly skvělé 20 mm protiletadlové kanóny Oerlikon-Bührle. Proti sovětským tankům z východu a spojeneckým obrněncům ze západu chrlily protitankové pušky Solothurn. Zisk šel napůl do Švýcarska a do Německa, protože spoluvlastníkem byl Rheinmetall. Firma Wild Heerbrugg dodávala hodinové strojky do roznětek bomb a torpéd. Firma DIXI dodala Němcům miliony kusů hodinových strojků pro zapalovače granátů pro 88 mm protiletadlové dělo. Firma Gebrüder Sulzer dodávala německým loděnicím dieselové motory pro ponorky. A tak dále, mohlo by to pokračovat dlouho. Přitom neměli žádné esesáky v zemi, žádné Gestapo, žádnou střelnici v Kobylisích a Kounicovy koleje, tedy popraviště uprostřed Prahy a Brna, kde se popravovalo od rána do večera. Po válce se Švýcaři opájeli mýtem o „duchovní obraně země‟, pohádkou o stažení armády do horských oblastí a přísné neutralitě. Až příchodem nové generace se báchorka začala drolit. Přispěli k tomu Židé, když poukazovali na to, že Švýcarsko si přivlastnilo ukradený majetek zavražděných obětí. Že by se ale Švýcar bičoval za svoji „želé povahu‟? Ani omylem. To je taková malá česká specialita.

Holt, jinde to mají jinak. V sousedním Německu si v další spolkové zemi zvolili ty správné národovce. Ti se s minulostí mazat nebudou. Že mají ve své historii Hitlera? Chybička se někdy vloudí. A beztak v ní měli prsty židi.