Žila byla jedna bolševická hydra. Za devatero horami, devatero řekami, v kotlince zvané české přebývala a snažila se usilovně všemi svými hlavami hlídat své otroky a vězně, aby z kotlinky neutekli a věčně hladová hydra tak měla co žrát. Používala k tomu všech možných prostředků, od těch primitivních, jako byly ostnaté dráty a minová pole na hranicích v tzv. "hraničním", resp. "zakázaném pásmu", po ty sofistikovanější - za všechny jmenujme dabing. Jak známo, lidé se dělí zpravidla do dvou skupin. První žije jen okamžikem a druhá se dívá do budoucna. Jako odstrašení před emigrací té první bohatě posloužil ostnatý drát, protože takový člověk viděl drát, lekl se a myšlenky na útěk ho přešly. Druhé ale bránilo něco jiného - třebaže tito lidé věděli, že se nějak ten drát překonat dá, za ním číhalo něco mnohem horšího - nejistota v podobě cizojazyčné země. Velmi účinnou zbraní proti těmto lidem byl právě dabing.

Spolu s destruktivní "výukou" jazyků v československých školách, zejména angličtiny, u nichž mám podezření (také jsem tím systémem prošel, byť naštěstí moc nepoznamenán), že nenaučit jazyk a znechutit studenty vůči cizím jazykům je záměrem číslo jedna, to byl právě dabing, který se podílel výraznou měrou na zvyšování "strachu z ciziny". Podívejme se schválně na mapu Evropy - ať už z jakýchkoliv důvodů (ne všude měli bolševickou hydru, někde stačila bohatě lidská lenost) se evropské státy dělí kromě těch anglofonních do dvou skupin: dabujících a nedabujících. Nedabující země jsou Norsko, Švédsko, Dánsko, Island, Finsko, Nizozemí a Švýcarsko. Dabující jsou prakticky všechny ostatní. Jak nám tento jev koreluje s výskytem dobré znalosti cizích jazyků, zejména angličtiny? V Norsku, Švédsku, Dánsku, Finsku, Nizozemí, Švýcarsku a na Islandu se domluvíte anglicky pomalu s každým od popeláře po krále (královnu, prezidenta, prezidentku). V těch ostatních, zejména ve Francii, Itálii či postkomunistických zemích jen velmi, velmi těžko. Ani v Německu či Rakousku není schopnost národa mluvit anglicky kdo ví jak slavná. A nejsou to jen filmy, co se v "nedabujících" zemích titulkuje - je to například i zpravodajství. V České republice (a dalších zemích) je zvykem pustit přes originál projevu kohokoliv tázaného televizní zpravodajskou redakcí simultánní překlad. V "titulkujících" zemích se zpravidla nechává originál a doplňují se titulky. U angličtiny se nepoužívají (přinejmenším v Norsku) ani ty.

Co je důsledkem těchto dvou přístupů? Pokud se dělá "super vyumělkovaný dabing", lidé nemají s mluvenými cizími jazyky sebemenší kontakt. Jeden z nejlepších způsobů, jak se bez možnosti komunikace s rodilým příslušníkem naučit jazyk je právě sledovat filmy s titulky, což nevede jen k učení se toho kterého jazyka, ale zejména ke schopnosti cizí jazyk (i ten, který neznáte) vnímat a rozeznávat aspoň základně jeho obsah. Dabingem se tohle všechno smaže. Pravda - komfort diváka je jedna strana mince. Přesto ta druhá, neméně důležitá, se projevuje jinde - kdykoliv vyjede většina Čechů (Francouzů, Italů, ...) za hranice a mají mluvit anglicky, případně mají někomu na anglický dotaz odpovědět doma, mluví jako oni pověstní hotentoti. Na jednu stranu se to dá vnímat jako "statečný odpor domácích vlastenců proti amerikanizaci", ale to by bylo velmi nešťastné. Na druhou stranu jsou důsledky poměrně výmluvné a jasné: ČR bude pro zahraniční investice velmi nezajímavou zemí a její občané se svou afinitou vůči cizím jazykům zaspí to, čemu se říká "informační revoluce", a sami sebe v éře globalizace odsunou do pozice světového nekvalifikovaného dělníka.

Chtělo by se zamyslet nad tím, jak je možné, že kdekdo v ČR má profil na Líbímseti.cz a málokdo na Facebooku, kdekdo používá Seznam.cz a neumí používat Google.com, kdo může si pouští filmy s dabingem případně na dovolenou jezdí jen do Chorvatska, protože se tam domluví česky. Nad Francouzi a Italy by člověk pomalu lámal hůl (zejména u Francouzů je pověstná jejich snaha nemluvit anglicky), ale, světe, div se, v posledních letech se čím dál tím více mladých Francouzů učí anglicky a odklání se od svých "středomořských kulturních specifik", jak často neochotu přijímat cokoliv zpoza kanálu La Manche či zpoza Atlantiku eufemisticky nazývají. Chtělo by se říct - když už začali se skoncováním s ignorancí Francouzi, nemohli by se pokusit o totéž i Češi a minimálně ve veřejnoprávní televizi zrušit veškerý dabing a tím napravit další škody, které tu bolševická hydra způsobila?