Od dávného pravěku se člověk pere s přírodou a krade jí čím dále tím více tajemství. Od primitivních nástrojů k lovu až po oheň. Dokud člověk ohryzával syrové mamutí maso z kostí, neměl na žádný civilizační pokrok nárok. Ale jakmile zkrotil oheň, bylo vše jinak. Oheň dával teplo, umožňoval přežít za krutých mrazů, upravovat potravu a později i primitivní hutnictví. Ale ouha, oheň je sice dobrý sluha, ale také zlý pán. Počet lidí, kteří od té doby uhořeli, je jistě velmi vysoký, ale to nikdo neřeší. To prostě byl a je pokrok.
A tak by bylo lze pokračovat pomalu donekonečna. Železnice nesmírně zrychlila dopravu a umožnila růst průmyslu. A průmysl sám zase umožnil obrovský růst životní úrovně lidí. Způsob, jakým dnes žije většina industrializovaného světa, tedy pohodlné bydlení v bezobslužně vytápěných domech nebo bytech s tekoucí teplou vodou, se stal již samozřejmostí. A když nám na pár hodin vypnou proud, tak jsme zcela bezradní. Vůbec nevíme, co si počít s časem.
Výdobytky civilizace, i rizika s tím spojená, bereme jako samozřejmost. Jel na D1 motocyklista bez hlavy? Zajímavá kuriozita, na kterou se za pár dní zcela zapomene. Zahynulo tento víkend na silnicích patnáct lidí? Kruté číslo, tak snad příště to bude jenom osm. Doufejme. Spadl Airbus a přes dvě stě lidí z něj vypadlo do mrazu minus 50°C? Kruté, ale smrt byla milosrdně rychlá, a tak vesele létáme na dovolenou dál a za nějaký týden nebude o letu Air France z Ria do Paříže v novinách ani zmínka.
A jistě už tušíte, kam mířím. Kdyby dnes v Temelíně zahynul jeden jediný člověk a nemuselo by to vůbec mít "jadernou" příčinu, tak hlásné trouby propagandistických Tomášů spustí příšerné tamtamy, které budou znít možná i desítky let. A proč? Protože, jádro "od ďábla jest". Ve všech ostatních oborech lidské činnosti se s určitým rizikem počítá a pokud počet obětí není drasticky vysoký, tak je toto riziko akceptováno.
Nikoli tak ale s jádrem. Tam je sebemenší nehoda vydávána za nesmírnou katastrofu. Samozřejmě, jaderná zařízení musí být nejméně trojnásobně jištěna a chyba je nepřípustná. Ovšem udělat z běžné průmyslové nehody "katastrofu století" je mistrný propagandistický kousek. Zatímco skoro nikdo už neví, co byla nehoda v Bhopálu, při které zahynulo několik tisíc lidí, tak Černobyl je nám i po skoro pětadvaceti letech protijadernými aktivisty otloukán o hlavu.
Diskuze o tom, kolik tam vlastně zahynulo lidí, jsou nekonečné. Ale s úspěchem lze tvrdit, že jich bylo méně, než jich za jeden měsíc zahynulo na silnicích tehdejšího Československa. Jistě, došlo k určitému radioaktivnímu zamoření Evropy, ale asi tak silnému, že by polská žena musela sníst hlávkový salát ze sta čtverečních metrů, aby dostala stejnou dávku radioaktivity jako při běžném rentgenologickém vyšetření.
A argument poslední: Ještě dlouhá léta po "katastrofě" byly dva ze zbývajících bloků elektrárny Černobyl v provozu a jediným důvodem protestů bylo uzavření této elektrárny, které připravilo její zaměstnance o poměrně velmi slušné výdělky. Prostě jeden černobylský mrtvý má propagandistickou hodnotu desetitisíců mrtvých na silnicích. A obrovské procento lidí tomu i nadále věří.
Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora