16.9.2019 | Svátek má Ludmila


CENZURA UMĚNÍ: Inkviziční parta genderových mullážkyň

9.11.2015

No, možná by to oslovení mělo být podle genderové češtiny „mullážek“. Podle mužského vzoru „mulláh“. Když jisté genderovědkyně, tuším z Jihočeské university, navrhovaly říkat ženě v uniformě strážníka „strážnice“.

Učené slovníky nás totiž poučují, že „mulláh“ je muslimský učenec, vykladač islámu a soudce. Tedy ten, který bdí nad správným postojem společnosti k životu a jistěže k sexu.

Napadlo mne to, když jsem si četl Prohlášení Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen. Prohlášeníprotestovaloproti tomu,aby rámci akce Týden vědy a techniky Akademie věd ČR byla v Knihovně Akademie věd ČR v doprovodném programu „Knihovna snů aneb Oheň pekelný“ fotografická výstava „Women: Scenes in the library“ (Ženy: Výjevy z knihovny).

O jaké „závadné“ obrázky šlo, naleznete na Googlu.

Krásné a elegantní obrazy žen prý vadí na půdě AV ČR této partě samozvaných strážkyň morálky a pohlavní čistoty našich vědkyň proto, že prý „uspořádání této výstavy v rámci popularizačně-vědecké akce, kterou zaštiťuje Akademie věd ČR, je sexistické. Zobrazení spoře oděných žen v prostorách Knihovny AV ČR nejenže nemá žádnou spojitost s vědou či výzkumem, ale zároveň degraduje ženy obecně na pouhé sexuální objekty a zpochybňuje odborný přínos vědkyň. “

Tedy dámy, to už musíte být hodně velké magorkyně, abyste z krásných obrazů žen vysoudily, že to „degraduje ženy“. Ano, já vím, že mnoho vědkyň pracujících celý den v pracovním plášti či studujících v knihovnách tam nechodí na čtrnácticentimetrových podpatcích. Také vím, že v laboratořích, zvláště chemických a fyzikálních, nenosí ženy na hlavách výtvory od nejdražších kadeřníků.

Jak říká jedna naše známá, docentka, matka dvou dcer (vyrobila si je, jak přiznává, přímo s vlastním mužem a „persönlich“), když ukazuje svoji fotku z jedněch novin, kde byla vyfotografována s kolegou v laboratoři: „Tam, jak tam jsou ty dva chlapi, tak ten vlevo jsem já!“

Takže kde viděly tyhle mašíblice údajné urážky a ponižování vědkyň na cudných fotografiích žen? Vědkyně nejsou ženy? A nemají těla? A neznají sex? Vědkyně nemají druhotné pohlavní znaky? Vědkyně nesvádějí muže a nesouloží?

Jistěže ano. Jinak bychom přišli o genový vklad chytrých a vzdělaných žen.

Čtete-li další vyjádření této party feministek, genderkyň a politických genderkonvertitů, nestačíte se divit. Prý:

Za velmi problematický považujeme také následující popisek samotné výstavy: „Portréty krásných žen v knihovně na fotografiích zhotovených technikou mokrého kolodiového procesu jsou vystaveny v původním trezoru Spořitelny české, který je dnes součástí studovny Knihovny Akademie věd. Výstava nedává žádné odpovědi na palčivé otázky dneška ani historie. Nedává si za cíl představit unikátní historické techniky, ani nenaznačuje nový úhel pohledu. Neukazuje ani temná zákoutí autorovy duše. Prostřednictvím přímých pozitivních obrazů na plechových deskách vám nabídne poetickou atmosféru evokující začátek 20. století.“ Genderové fanatičky pak tvrdí, že: “Popisek deklaruje, že výstava sama o sobě nemá žádný přínos. Domníváme se, že autorita, jakou je Akademie věd ČR, by se neměla spokojit s popíráním a nekonfrontováním palčivých témat dnešní doby, ale že by naopak měla skrze popularizační aktivity poukazovat na zásadní společenské otázky. Kvalita svobodně tvořeného umění a to, co nám chce sdělovat, závisí také na kontextu, ve kterém je vystavováno.“

Dotyčné genderistky, kterým jde asi hlavně o to, aby se o nich mluvilo a aby získaly další členky, kterých se jim nějak nedostává, cítí, že tyhle nesmysly jsou už poněkud moc, a tak se začnou tvářit smířlivě: „Fotografie z výstavy ́Women: Scenes in the library ́ by nepochybně v jiných prostorách než těch Knihovny AV ČR našly vděčné publikum. Jestliže je ale cílem akce ́Knihovna snů aneb Oheň pekelný ́ přiblížit vědu a výzkum široké veřejnosti, tak zařazení této výstavy do programu akce uvedený cíl míjí. Podává spíše zprávu o přijatelnosti sexismu v české společnosti, a to i na vědecko-výzkumné půdě.“

Osoby, které se neustále zabývají sexismem, bývají samy posedlé sexem, jeho démonizováním jako čehosi „prasáckého“ a vyšších duchů nehodného. A to většinou z toho důvodu, že nejsou ve vztahu k mužům a sexualitě schopny vyrovnat své tělo s vlastním mozkem a jeho blouzněním. A protože naše školy produkují nadměrné množství absolventů a absolventek takzvaných „tramvajových škol“ (tramvajová škola je škola, kterou absolvuje každý, koho v době docházky nepřejede tramvaj) a ti hledají uplatnění na trhu práce. Který pro pseudovzdělance moc míst nenabízí. Takže ve spolupráci s našimi „vyspělejšími“ sousedy vytvářejí pseudoorganizace a v nich řeší pseudoproblémy a tak získávají mediální a politický vliv.

A tak mne zajímalo, co to je za organizace:

Nejprve tedy Genderová expertní komora České republiky.

Sama sebe prohlašuje za oficiální nezávislou platformou. Autorky zřejmě neznají význam slova oficiální, neboť to znamená podle výkladového slovníku „úřední, formální“, což je v přímém rozporu se slovem „nezávislý“.

To mi připomíná, jak říkala jedna moje vysokoškolsky vzdělaná příbuzná: „Buď může být ženská úplně emanciovaná, anebo si chce sednout v tramvaji.“

Tato Genderová expertní komora vznikla 12. 4. 2015 pod záštitou Jiřího Dientsbiera ml., známého levičáka staromarxistického typu.

Předsedkyní se stala jistá Mgr. Veronika Šprincová, absolventka zbytečných studií, tedy Fakulty humanitních studií UK, magisterský obor Genderová studia. Diplomovou práci vytvořila na téma „Reprezentace, nebo participace? Dva modely prosazování žen do politiky“. (viz).

Cílem této organizace je prý začlenit genderovou perspektivu do agend státu i soukromého sektoru.

Požadavek na odstranění výstavy, který funkcionáři AV ČR ihned poslechli a výstavu vyhnali (česky řečeno: podělali se až za uši) podepsali imámkyně a imámové genderistiky u nás, a to:

Za výbor Genderové expertní komory ČR Veronika Šprincová, Ľubica Kobová, Blanka Nyklová, Tomáš Pavlas a Petr Pavlík. Za výbor Kongresu žen Marcela Linková, Monika McGarrell Klimentová a Anna Kárníková.

Vznik Genderové expertní komory ČR a Kongresu žen podpořila Nadace Open Society Fund Praha (hlavní postavy George Soros a podivný miliardář Janeček). Dále čerpá peníze z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.

Je to tedy takový sebeoplodňovací a v podstatě krvesmilný vztah podivných organizací vzájemně provázaných a vzájemně financovaných z různých podivných zdrojů a z peněz státu i EU .

Považuji osoby, které se pod výzvu podepsaly, za samozvané ideologické imámy politické korektnosti. Nejsou to rozhodně demokraté, i když se tak tváří. Protože, jak víme, v demokracii nemůže někdo jen tak požadovat zrušení umělecké výstavy. To bývalo zvykem v totalitních státech. Nacisté i bolševici rádi zakazovali pro ně nepřijatelné umění a obě totalitní skupiny nenáviděly vystavování uměleckého zobrazení ženského těla.

Dnes jsou přeborníky v tažení proti ženské kráse a ukazování ženského těla právě muslimští imámové. Takže proto „imámové“. Či imámistky. Sami sebe zvolili a svými podpisem se jmenovali (jsou mezi nimi i mužští konvertité, proto to měkké „i“) za arbitry toho, co se smí a co se nesmí. Přečtete-li si jejich prohlášení, je to jasné: Podle muslimské víry má úřad či osoba imáma splňovat tři hlavní atributy:

1. Učenost
2. Neomylnost
3. Má být tím nejlepším z lidí

To vše jistě dle svých představ - jak se tak vytahují na svých stránkách svojí morálkou a nadřazeností - splňují.

Autor Karel Richtr ve svém prohlášení říká: „Nevyčítám nic vedení Knihovny ani AV, ale trochu trpím pocitem, že pár pseudovědkyň má u nás o fous větší vliv, než si zasluhuje.“

Ředitel Knihovny AV Martin Lhoták se ke zrušení výstavy nechce vyjadřovat. Jistě, je jen podřízený a tady není jisté, že by bylo z jeho hlavy. Ale někdo z pánů akademiků se právě veřejně podělal před silou pseudovědkyň podporovaných kýmsi, hlavně však miliardářem a finačním spekulantem Sorosem a také nechvalně známými Norskými fondy. Před kterými se klepe a naše vláda v případě sourozenců Michalákových, za podivných okolností sebraných norskou organizací Barnevern a významný politik ČR se nechal slyšet, že není možno postupovat moc rázně: „...vždyť víte, ty Norské fondy.“

Takže by snad měl odpovědět šéf AV ČR prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr.h.c., jak to tedy vlastně bylo. Anebo se míní celá slavná AV a její vedení podělávat před touto politickou skupinou jako jejich předchůdci před Moskvou a ÚV KSČ? I když spíše připomínají svojí dikcí a vůbec dalším spíše strašlivé Uliční výbory KSČ, plné nenávistných ženštin-soudružek ?

P.S. Snad bych se měl zastavit nedaleko Hradu u pana kardinála Duky. Chtěl jsem mu stejně věnovat svoji poslední knížku. Že bych jej přitom upozornil na problém. Co bude dělat církev svatá, až přijdou tyhle genderistky do kostelů? A začnou ječet, že je to duchovní místo a co tam dělají ty obrazy a sochy nahých dětí (některým andílkům jsou vidět i pindíky!). A na obrazech vykukují ňadra a zadky , ale i jiné části žen, někdy dočista nahatých! Na „svatých místech!“ Ha!

Já vím, že se s tímhle vypořádala katolická církev už před staletími. Ale to je těmhle pomateným osobám úplně fuk. Ty jsou ochotny ve svém ideologickém šílenství a ve své nekonečné hlouposti požadovat odstranění závadných děl i z kostelů, far, kášterů a vůbec.

Nebylo by dobře na ně zařvat „Vem si prášek!“, jak to řešili ve filmu Sexmise? Když tam s osvobozenými gederistkami mával potlačovaný sex?








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.