CENA F. KRIEGLA: Vy jste se snad zbláznili, či co!

Rozhovor, po staru „interview“, vzniká tak, že si pozvete někoho známého, nejlépe obecně známého, abyste s ním pohovořili o tom, co dělá a tak.

Na základě několika impulzů od čtenářů jsem požádal o rozhovor Miloše Rejchrta, signatáře Charty 77, evangelického faráře a předsedu výboru pro udělování Ceny Františka Kriegla. A také mého dlouholetého známého. To když mi lidi volali, zda jsem četl, komu “Nadace Charty 77“ udělila za rok 2016 Krieglovu cenu.

Zprávu jako první přinesla agentura AltPress, která o sobě říká, že je „ AltPress web levicový a zabývá se především levicí...“, ale hned dodává: „AltPress je web kritický k levici, která se sice za levici ráda označuje, ale která jí ve skutečnosti není...“ Což lze přeložit tak, jako že AltPress je levice ze všech levic nejlevicovatější. A jistěže ta nejsprávnější, páč ti ostatní (včetně ČSSD a KSČM) jsou změkčilí odpadlíci a buržousti.

AltPress uveřejnil celé sdělení, proč byla letos cena udělena takzvané „Klinice“. Stojí za to celé to ocitovat. Většina novin a webů totiž uveřejnila jen holé věty, aby se jejich čtenáři neunavovali čtením a přemýšlením. Takže:

Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost pro rok 2016 získalo „Autonomní sociální centrum Klinika“ za odvahu dokazovat v dnešní době, že pomoc bližnímu je správnou cestou pro každého, kdo chce zůstat skutečným člověkem. Klinika je příkladem dobrovolných aktivit, které překračují hranice jakékoli ideologie i tržního světa a stávají se obecně lidskými.
Lidé, kteří Kliniku tvoří, dokázali své přesvědčení uhájit nejen před nepřejícími spoluobčany, ale i před politickými odpůrci všech (??!? - pozn. aut.) ideových směrů a také před bezprecedentním útokem radikálů, kteří se v loňském roce pokusili centrum vypálit.
Podaná ruka lidem v jakékoli nouzi, bezdomovcům, uprchlíkům, lidem na okraji společnosti, komunitnost, spolupráce a touha po světě, kde demokracie vzniká tím, že o svém světě, městě i myšlení rozhodují sami občané a ne kdokoli jiný, jsou nejlepší odpovědí na podobné útoky.
Praha potřebuje místo, kde se lidé všech osudů i názorů mohou setkat jako občané a ne jako spotřebitelé. A i když bude Klinika vyklizena, lidé rozehnáni či vyneseni, myšlenku, která to všechno spojila, si lidé z Kliniky ponesou dál. My jim chceme Cenou Františka Kriegla říci, že je to správné a ať z Kliniky dojdou časem kamkoli, bude pro naši demokracii jen a jen dobré, když toto své přesvědčení v sobě udrží. Když v sobě ponesou dál Kliniku jako fenomén.

Pokud vím, tak to s tou občanskou statečností není tak žhavé. Skutečně někdo považuje za občanskou statečnost to, že dotyční mladí lidé obsadí barák, udělají si v něm knihovničku marxistické a neomarxistické literatury, na zahradě večer sedí kolem ohně, repráky na plné pecky a oheň plá dlouho do noci bez ohledu na obyvatele okolí?

Také je více než pochybné tvrzení, že jde o „aktivity, které překračují hranice jakékoli ideologie i tržního světa a stávají se obecně lidskými“. Je překračováním hranic ideologie to, že za dům neplatím nájem?

Fakta naopak ukazují, že lidé z Kliniky jsou radikální, až fanatičtí levičáci, kteří dokonce „kádrují“ každého, kdo by chtěl jejich údajně „otevřené centrum“ navštívit. Jak zjistil například novinář J. X. Doležal a zástupci Městské části Praha 3. A to nehledě na hromadné stížnosti obyvatel okolí na chování a jednání „aktivistů“ z Kliniky. Takže lze i dost těžko tvrdit, že jim jde o „pomoc bližnímu“. Udělovatelé tím zřejmě míní, že na Hlavním nádraží odchytávali běžence, poskytovali jim pomoc a občas ubytování. To vypadá moc krásně - do té doby, než zjistíme, že tak se přes Slovensko a Prahu doslalo do západní Evropy neznámé množství islámských teroristů, kteří pak vraždili v Paříži a Bruselu. Takže by se to dalo označit za naivní a blouznivou ideologií podnícenou pomoc islámskému teroru.

Další podivné skutečnosti vyplývají z faktu, že na plakátech rozvěšených na „Klinice“, ale i různě po Praze, vyzývají „klinikáři“ k podpoře radikálních anarchistů v „boji proti kapitalismu“, a to konkrétně proti restauraci Řízkárna. Ten ideový boj má zatraceně drsnou tvář, když „aktivisté“ zapálili několik služebních aut této firmy.

V případě těch „bojovníků“ se jedná o nikoli mírové a přátelské aktivisty, ale o skupinu napojenou (podle policie) na trockisticko-maoistickou buňku podezřelou z terorismu. Nazvanou „Mostecká solidární síť“, jejíž boj proti „vykořisťování“ spočívá například v souhlasu se zapálením pěti vozidel firmy „Řízkárna“, zapálením kontrolních bran na dálnici atd.

Klinikáři se ani moc netají, že jsou napojeni, případně že fandí“ dalšímu radikálnímu anarchistickému uskupení jménem „Síť revolučních buněk“. To je obviněno z teroristických útoků a proti jeho členům již policie zasáhla. Protože chystali závažný teroristický útok. „Minimálně od září 2014 začali s přípravou přímého útoku proti dosud přesně neurčenému nákladnímu vlaku převážejícímu vojenský materiál nebo osobní motorová vozidla značky Hyundai,“ píše se v policejním protokolu. Tak to je ten příklad „dobrovolných aktivit, které překračují hranice jakékoli ideologie i tržního světa a stávají se obecně lidskými?“

Děsí mne představa, že ve jménu dr. Františka Kriegela - lékaře, humanisty, jistěže v mládí levičáka, ale také lékaře v občanské válce ve Španělsku, vojenského lékaře za druhé světové války v Číně na straně Čínské republiky a jejích amerických spojenců, ale také muže poučeného životem - jsou vyznamenáváni právě trockisticko-marxistické buňky. Kterých měl Kriegel z doby bojů v interbrigádách sám plné zuby. To vím, protože jsme o tom spolu diskutovali, jelikož StB označila v politickém procesu v padesátých letech mého otce za „trockistu“ (viz Proces s Velkou trockistickou radou), což bylo smrtelně nebezpečné. Kriegel se ze své zkušenosti nejprve nadšeného komunisty, kdy byl únoru 1948 zástupcem velitele Lidových milicí v Praze, aby se pak stal sám obětí „revoluční spravedlnosti“, tvrdě poučil.

V srpnu 1968 jako jediný z takzvané „československé delegace“ v Moskvě, ve skutečnosti zajatců sovětů po sovětské okupaci ČSSR, odmítl podepsat tzv. moskevské protokoly. Což byly vlastně kolaborační dokumenty.

Dnešní mladí lidé, jak jsem zjistil, vůbec netuší, jak odvážné bylo odmítnout podepsat. Protože to mohlo a také původně mělo znamenat vlastní podpis pod rozsudkem, a to eventuálně i pod rozsudkem smrti. Na podzim 1968 pak jako poslanec Parlamentu hlasoval jako jeden z mála proti Smlouvě o pobytu sovětských vojsk v ČSSR. A v jeho jménu pak mají být oceněni aktivisté z Kliniky? Což mne dost děsí.

Protože moc nesleduji různé oslavné tanečky a kdo si tam co rozdává, tak jsem až následně zjistil, že předsedou poroty pro udělení ceny je můj dávný kamarád, evangelický farář Rejchrt. Také další osoby z výboru znám. Jako mimořádně vzdělanou a poněkud více než méně extravagantní profesorku Šiklovou, scifistu Jardu Veise, faráře Jan Z. Duse. A jen tak letmo profesora Františka Janoucha, hlavu celého toho nápadu s „Cenou F. Kriegla“. Vědce jaderné fyziky prošlého Československem, studii a prací v SSSR a emigrací do Švédska, kde vykonal mimořádně úžasnou práci pro Chartu 77 a Československo vůbec.

Což jsou podle mne celkem normální, ba dosti kdysi zasloužilí lidé. Otázka na Miloše Reichrta byla tedy jasná:

„Zbláznili jste se tam, anebo co? Já jsem sice už zaregistroval jako dříve Krieglovou cenou oceněnou marxistickou normalizační politoložku, dříve členku KSČ a dnes zelenou aktivistku Vladimíru Dvořákovou, což mne poněkud nadzvedlo, ale myslel jsem, že se jen u některých členů poroty zvedl vítr levicového mládí. Také další oceněný, dnešní senátor Michálek, je podle většiny lidí nikoli idealistický whistleblower, ale poněkud nedůvěryhodná postava. O jehož čistých úmyslech v boji proti korupci by se dalo s úspěchem pochybovat. Ale přeci jenom - Klinika jako duševní následník Kriegela? Není to moc ujeté?“

Odpovídá Miloš Rejchrt (dále jen MR): „Kandidáty na ocenění navrhují porotci. Letos se návrhů sešlo poněkud méně a z nich se Klinika jevila jako průchodná. A ve finále nakonec byla chválena všemi hlasy. Všichni porotci dostávají podklady a po jejich prostudování hlasují.“

Václav Vlk st. (dále jen VV): “Je jisté, že členové poroty nejsou, abychom tak řekli, ́tuctoví občané ́. Vyjadřují určité postoje a názory a, jak bývalo časté i v době aktivní CH 77, někdy se silně rozcházejí s obecným míněním. Já si osobně pamatuji na diskuze kolem Plastic People a DG 307. Když jejich verše ́běžím s hovnem proti plátnu, do plátna to hovno zatnu ́ byly na takzvaných shromážděních pracujících citovány a na nich dokazováno, jak je ta Charta zvrhlá. Já se přiznám, že dodnes nejsou Plastici můj šálek čaje. Ale o to nešlo. Nebojíš se, že to ocenění Kliniky názor lidí na Kreigela spíše poškodí?“

MR: „Já jsem Kriegela poprvé v životě potkal na chodbě odvolacího soudu ve Spálené ulici, přišel tam s paní Trudou Sekaninovou. Vyjádřit podporu právě souzeným Plastikům. Dokonce pochoval v ruce mého prvorozeného syna, čehož si zvláště považuji. A cítím se k němu být i jinak osobně silně vázán. Předpokládám, že Kriegel žádnou muziku Plastiků neposlouchal. A pokud profesor Jan Patočka, který se za Plastiky také postavil, nějakou skladbu slyšel, nepředpokládám, že by se stal fanouškem undergroundu. Ale tito lidé právě proto, že si zrovna na ty „androše“ režim troufl, cítili potřebu se s nimi solidarizovat. Já osobně jsem se přiklonil k vyznamenání Kliniky poté, co na ni byl spáchán žhářský útok. Nejstrašnější na tom útoku bylo, že teprve po něm vypověděli státní úředníci zastupující stát smlouvu o pronájmu Klinice a zdůvodnili to nějak v tom smyslu, že Klinika se stává konfliktní místem. A pořádek a klid musí být zachován. Bouřím se proti myšlence, že vůči obětem násilí, ať jimi jsou dredaři či bezdomovci, ba i narkomani (přičemž aktivisty Kliniky s nimi neztotožňuji), nelze postupovat tak, že je někam odstraním, protože útok na ně je důkazem jejich konfliktnosti.“

VV: „Nenapadlo vás, že celá ta akce smrdí? Už od podivných individuí, jakoby neonacistů, vedených tajným policistou na demonstraci při údajné policejní provokaci na rohu ulice Thunovy a Zámecké? Kdy tam skupina maskovaných lidí „jakoby“ napadla průvod demonstrantů z Malostranského náměstí, který pořádala iniciativa Ne rasismu?

A hned se objevila na netu „zaručená zpráva“, že se právě tihle „nacisté“ rychle přemístili a zaútočili na Kliniku. Na internetu se spekulovalo - a nakonec to potvrdila i Policie ČR -, že neznámý muž řídící tzv. „výtržníky“ byl vlastně policista. Veřejnost je proto nakloněna spíše vysvětlení, že se nejspíše jednalo o záměrnou provokaci, na které spolupracovala část policie, a to s úmyslem vyvolat ve veřejnosti dojem, že se u nás vzmáhá nacismus, a proto je potřeba zakročit. A ́zlikvidovat ́ podle ideologie šířené z Bruselu takzvanou ́pravici ́ a naopak pomoci levici. Tedy i Klinice. Vždyť my dva sami víme, co policie, dříve SNB, dokáže, když chce. A protože na internet unikly stovky snímků i natočené video, celé to nevyšlo.“

MR: „Nenapadlo. Alespoň mne ne. Scházejí mi vyvinuté spekulativní schopnosti a sklon k spikleneckým teoriím. Já prostě vycházím z toho, že někdo na Centrum Klinika pořádal více či méně organizovaný útok, což je fakt.“

VV: „Tím se mnohé vysvětluje, respektive duševní pochod komise, jak k udělení ceny došla.“

MR: „Ano, je to tak. Hlavním motivem bylo vyjádření solidarity s napadenými.“

VV: „Nakonec se ještě zeptám: Ty jsi osobně někdy v té Klinice byl? Znáš je?“

MR: „Nebyl. Nemohu však popřít i určité osobní fandovství, protože mezi těmi aktivisty je řada dětí mých přátel, nejednou i z církve.“

VV: „Napadá tě, jako kněze, nějaká citace či výrok z bible? To je dneska moc populární, citovat bibli v článku, a bývá to i moudré. Jak říkal Jan Werich: „Seďte klidně na židli, čtěte bibli, tam to všechno je.“

MR: „Výrok, obecně platný jistě i pro dění kolem Kliniky, je Ježíšova výzva: „Co chcete, aby lidí činili vám, čiňte vy jim. ́“

VV: „Tak, práce skončila a my si můžeme spolu povídat, jak jsme se potkali prvně coby „sirotci“ po Pražském jaru, takzvaní „plíživí kontrarevolucionáři“. A že i po tom tehdejším maléru byla vždycky naděje.
Děkuji za rozhovor.“

P.S. Pak, když jsem to znovu pročítal a kroutil jsem hlavou nad některými držiteli „Ceny F. Kriegla“, tak jsem si kliknul na držitele Nobelovy ceny míru. To je tedy neskutečná sbírka! Bankovní fanatik Muhammad Yunus, který bankovním socialismem zničil statisíce lidí, Al Gore, fanatik a lobbista, jehož ideologickým potomkům platíme miliardy za „zdroje alternativní energie“ a ničí se tropické pralesy, šílená organizace zvaná „Mezivládní panel pro změny klimatu“ a její podvodný šéf, a jistěže Obama, muž, který ji dostal za krásné žvanění a za jehož vlády se svět dostal na hranici válek ras a náboženství a který vyvolal, jako mág „černé magie“, ducha Islámského státu.

Proti tomu jsou ti ocenění docela přijatelná sestava. Ale nebylo by lepší, když se nedostává skutečných hrdinů, celou tu atrakci zrušit?

Nebylo by nejlepší, tak jak jsme se všichni chartisté dohodli na setkání v roce 1990 v Obecním domě, že Charta nebude pokračovat jako nějaká organizace, že cíl splnila, jinak že to dopadne jako u všech podobných seskupení - v novém prostředí se zesměšní anebo ztrapní?

Ta cena je pojmenovaná po vysoce vzdělaném, osobně statečném muži, schopném překročit svůj stín. Který v kritickém dějinném okamžiku, když stál osamocen proti brutální a všehoschopné moci komunistického obra, dokázal vyřknout Lutherova slova: „Zde stojím a nemohu jinak!“ Ti dnešní ocenění, zvláště ta poblázněná skupina fanatických přestárlých adolescentů se zlatými kreditkami v kapse, jsou urážkou jeho odkazu.