Tak to dopadá, když někdo flákne s „kvalitním“ letadlem o dráhu jak se sirotkem

Nijak zvlášť se nevěnuji diskusím pod svými články. Jsem ale překvapený kolik tady máme odborníků zejména na letadla ze sovětského Ruska. Pod mými čechovinami, které vyšli na psovi 13.10.2015, kde jsem ragoval na blábol mechanika LOMV, čili Leteckého oddílu ministerstva vnitra, neboli vládní letky se rozpoutal lítý boj.. Kdybych napsal naprostou pitomost o Boeingu, nic se nestane, ale jakmile napíšu o Tupolevu a zrovna nejásám (také není proč), najde se spousta „odborníků“, kteří vědí, že to bylo úplně jinak.

Tupolev Tu-154

Kapitán Keller ve své knize o leteckých nehodách čerpá z vyšetřovacího spisu nehody, ale o nehodě samotné ví kulové. Zatímco můj švagr a jeho kolegové tahali cestující z převráceného tůčka, on ví, že to tak nebylo. A jelikož byl dlouhá léta příslušníkem ministerstva vnitra, nějak ho nenapadne, že ta nehoda mohla být a byla úplně jinak, respektive její důsledky. Přeci o sobě vnitráci nenapíší, jak to jejich složka hasiči, vlastně tehdy požárníci, podělala. A protože byl kapitánem, a ten již ze své podstaty ví všechno nejlíp, tak přeci nepůjde za lidmi, kteří u toho tehdy skutečně byli. Akta mají pravdu a ne ti, kteří z letadla vynášeli cestující! A při tom stále teklo palivo z křídla do kabiny cestujících, kde se tvořily veliké louže. A nad touto louží viseli cestující hlavou dolů a bez cizí pomoci se nemohli dostat ze sedaček. A letadlo dvacet minut nehořelo! Pak se přiblížil oheň po palivu z hořícího zadku letadla, až chytla kabina s cestujícími a ti se tam zaživa upekli! Faktem je, že po tragické operetě zvané „záchrana cestujících“ dostal velitel hasičů od ministra hodinky, ačkoliv měl dostat spíš několik let natvrdo pro nesplnění služební povinnosti. Mechanici z TU 134, kteří na to bezmocně koukali a viděli, jak cestující bouchají na okénka, byli na pokraji nervového zhroucení. Tak to bylo a je skutečně úplně jedno, jak je to ve čtvrtém dílu knížky, kterou pan kapitán splodil. Pan kapitán Keller byl kapitánem, který vozil komunistické papaláše po světě, a tak se nelze divit, že jeho život s TU-154 byla nejhezčí léta jeho života.

Znalost Tupoleva 154, která zasáhla i zámoří, mě udivuje. V době, kdy tato letadla létala u ČSA, je pisatel znal pouze z obrázků, protože pobýval od roku 1982 v USA. A nejlepší byl Zlatá Přilba, což je přezdívka jedno z největších pitomců na letišti. Člověk, který dokázal namontovat na letadlo neexistující součástku a připojit ji na dráty, které nikam nevedly, od toho si rád poslechnu kritiku. Jeho majstrštychem bylo, když tuto věc dokázal předat technické kontrole, kde ten den sloužil podobný expert a ten mu to orazil a uvolnil do provozu. Aktérům tohoto, řekněme, testu to dalo spoustu práce, protože k tomu vyrobili i důvěryhodné task karty. Bavil se tím celý hangár. Mám dojem, že ten člověk dodnes netuší, že to byla ptákovina, kterou samozřejmě po „akci“ z letadla zase vyndali. Ovšem jeho skutečným kouskem bylo, když zapojil gyro tlumiče kmitů DUSU-12-AS (to aby mě zase nějaký chytrák nebral za slovo) špatně a stořicetčtyřka místo aby se „holandský krok“ automaticky zmenšoval, tak se zvětšoval. Naštěstí kapitán toto zařízení včas vypnul, a tak se ze záletu vrátili živí. To už byl skutečný malér, ale protože byl Zlatá Přilba kovaný straník, nic se mu nestalo. A takový bude o mně psát, že jsem šlápl do lejna?

Neříkám, že jsem neomylný, naopak! Napsal jsem spoustu věcí, které mě potom fackovaly. Ale nikdy jsem nenapsal o dveřích TU-154, že se zavírají na potah. To v tom textu není! Ano, měl jsem napsat, že se zavírají zvnějšku do rámu, který je vyfrézován z elektronu, a zamykají se rozpěrnými tyčemi, které zapadají do zámků v rámu. Přeci nebudu popisovat celý mechanismus, který je poměrně složitý. Je rozdíl mezi systémem „plug in“ a „plug out“. Druhý systém je u TU-154. Také nikdo z kritiků nevysvětlil, když byl nosný potah tak skvělý, proč praskal a proč 154B a A (skutečně nevím, jaký je rozdíl mezi B a B-2) měly několikanásobné dodatečné výztuhy kolem dveří bagáží a kolem dveří pro cestující. Nakonec to měly i kolem dvířek připojení vnějšího zdroje. Můžete namítnout, že i Boeing 737-400 a -800 mají lupavku na potahu za křídlem na spodku trupu. Ano, a má to i B-52! A vypadá to jako prošívaná deka. Ale nepraská to! Ani „stoletá“ čtyřstovka nemá žádné výztuhy! Také netuším, jak souvisí koroze podlahových roštů Boeinga s TU-154.

Co se dveří ještě týká: napsal jsem, že žádné jiné letadlo takový systém nemá. Tak to jsem ulít, má. Kochal jsem se onehdá Concordem, který má být uveden do letuschopného stavu, v Le Bourget. A zrovna Concorde to má! Ten má stejný systém zavírání dveří.Také to má Fokker 100/70, ale ten má pro jistotu tři typy vstupních dveří. A „slavná“ CASA jakbysmet. Nepočítám samozřejmě ATR, to nepovažuji za letadlo, ale za omyl. Ať mi Jarda Kohout a jeho chlapci prominou. L-410 není přetlakovaná (ale jinak je to geniální letadlo).

Nikde a nikdy jsem nenapsal, že TU-154M bylo špatné letadlo, i když jeho éra u ČSA byla poměrně krátká - od roku 1987 do roku 1999.To bylo vyřazené poslední ze sedmi letadel. V roce 2006 byla výroba tohoto typu ukončena. Bylo postaveno 1026 letadel všech verzí. Údajně i po roce 2006 bylo ještě dokončeno několik letadel. V roce 2010 Aeroflot provoz tohoto typu po 40 letech oficiálně ukončil. Fatálních nehod civilních letadel bylo 39.

A to je skutečně všechno, co jsem o tomto typu chtěl napsat.

Tupolev TU 154M CCCP-85664