ČAS: Velký díky patří létu (a letnímu času…)
„Lyže patří do skříně,
tak je tam dejte
a dlouhý zimě zamávejte,
ať už táhne paní kláda,
už nastává léta vláda,“
zpívá Fanánek v písni Léto a je to tak: lepší půlka roku je před námi.
Létu patří velké díky nejen proto, že teď bude pěkně teplo a dlouho světlo, ale navíc že s ním souvisí i letní čas, což si sice myslí autor a mnoho jiných lidí, ale jiných mnoho lidí to zase spolehlivě zvedne ze židle, tak jako každý rok, když se tu začne tahle problematika rozebírat. Stručně se tedy pojďme podívat, komu ten letní čas vyhovuje, komu ne a proč.
Snad už není ani třeba zmiňovat ony obligátně známé skutečnosti, že otáčející se Zemi je lhostejné, odkud a jak si ti její pidimužíci čas kouskují, slunce prostě vychází a zapadá, dny běží pokaždé stejně od rána do večera a v noci je tma, což bylo kdysi oním důvodem, proč se s časem šíbovalo – bylo zkrátka výhodnější dohodnout se, že kola strojů i smrad kanceláří rozvíříme, až k tomu nebude třeba svítit. Ty časy jsou dávno pryč, ekonomické argumenty pominuly a zůstaly jen každoroční nářky a chvály, přičemž ty první přirozeně pokaždé převažují, jak o tom koneckonců svědčí většina diskusí pod většinou článků.
Nářky bývají toho typu, že letní čas je výmyslem „inženýrů lidských duší“, co by rádi „poroučeli větru, dešti“. Kritizují zejména dřívější ranní vstávání na jaře, kdy si běžný dělník musí natáhnout budík ne na pět, ale vlastně už na čtyři, ne-li ještě dřív. Ještě hůř to nesou děti, které zase potom večer nechtějí jít spát po večerníčku, když venku přece ještě svítí sluníčko. Mnozí si také stěžují na rozkolísaný denní režim a z něj vyplývající psychickou nepohodu.
Příznivci letního času zase tvrdí, že takovouto inženýrskou manipulaci se svým režimem si rádi nechají líbit: delší letní den jim za to stojí. Rádi si ráno přivstanou, když jim odpoledne vybude hodina slunečního svitu navíc – většina lidí je totiž závislá na píchačkách. Tito naopak tedy chválí racionálněji nastavený denní režim a z něj vyplývající psychickou pohodu.
Zdá se, že letní čas vítají zejména zaměstnanci bez malých dětí, co se od jara do podzimu rádi věnují zahrádce či lesu, cyklistice nebo koupání, sportu i relaxaci pod širým nebem. Jiné otravuje, musí-li zjara vstávat najednou o hodinu dřív. Že pak venku svítí slunce do večera déle, to jim k ničemu není, naopak jsou ještě nuceni zatahovat při večerních zprávách žaluzie. Letní čas je tedy užitečný pro toho, kdo alespoň v létě netráví volno doma, v hospodě či jinde mezi čtyřmi stěnami. Je to především více světla a možností žít zdravěji – pro ty, kdo o to stojí.
Možná lidi přeceňuji, ale mám pocit, že takových je stále většina. A ty, co o to nestojí, snad ona plus minus hodina dvakrát do roka nezabije, stejně jako bez úhony přežijí i lety na dovolenou v jiné části světa, často přes celou řadu časových pásem. Nakonec, vláda světla nebo tmy je v létě či v zimě výrazně delší než ona jedna sporná hodina a to je přírodní danost, jíž nikdo – jak jsem alespoň dosud (ne)zaznamenal - moc neželí.
Letní čas je tedy, shrnuto a podtrženo, geniálně jednoduché řešení, jak lidské činnosti lépe přizpůsobit sezónním změnám v přírodě, aniž by bylo třeba měnit cokoli jiného. Je to bezplatná alternativa k všem těm drahým fitness-wellness-relaxům. Každý tak získá na půl roku hodinu světla denně k dobru a je pouze na něm, zdali toho využije. Je proto jen namístě, když si přátelé sportu, lesa či zahrádky přejí letní čas zachovat – a nikomu tím neškodí.
Nakonec, ať už s tím ctěný čtenář souhlasí či nikoli, jedna věc je jistá: slunce vyjde a zapadne dnes, zítra i pozítří zcela nezávisle na tom, na jaké společenské dohodě o odpočítávání času se lidé ustanoví.
SEN POTÉ a jiné příběhy
Po bezmála dvou desetiletích publikování na Neviditelném psu mi v nakladatelství NAVA vyšel výběr dvanácti povídek různých žánrů, sdružených do útlé knížky (76 stran, 121,- Kč).
Jsem toho nemoderního názoru, že povídka by vždy měla mít pointu. Dobré pointy se ale - jak známo - u stolu vysedět nedají (múza musí přiletět sama a nedělá to často), a tak jsem materiál pro tuto knihu sbíral velice dlouho, mnohdy ze snů.
Většinu povídek tvoří horory, ne nadarmo si nakladatel knihu zkráceně nazval Sen mrtvého. Snově rozmazaná skutečnost zamotá občas čtenáři hlavu, jinde se zas zasměje. Vcelku se hlavně dobře pobaví a snad v něm zůstane i cosi trvalejšího…
Knihu si můžete objednat na této adrese.