Opět nám nastal čas, kdy se na cifernících posouvají ručičky o hodinu. Je tu tedy pěkná příležitost k úvahám i na jiné téma než jen o viru a karanténě … „Dokud se píše a přemýšlí (o něčem jiném), ještě se nezblbnulo!“ A dokud nás lidi ještě dokáže potěšit nebo nazlobit letní čas, tak to není s námi tak zlé. A tak se přidávám a nesu svou trošku do každoročního časomlýna a čas karantény zmíním až v závěru.

Posun času je téma, kterému rozumí každý, protože každého se nějak dotkne, protože je to jeho čas a čas je život a nařízení shora nám ho mohou opravdu znepříjemnit. Fakticky zkrátit a prodloužit nám ho ale posunováním na cifernících nemohou, to mohou a umí udělat doopravdy jinými zákony, které ale takové kritice nečelí. Zákonodárci jsou totiž mnohdy zároveň i časozloději! Například když k vlastnímu řemeslu, které se nedá časově ošidit, musím dělat ještě řemeslo úřednické, IT odbornické, statistické, řešit GDPR, ekologii, rovnost pohlaví, klima apod. A když to neumím, tak o to víc musím pracovat, abych zaplatil experty, kteří to umí. To vše mi zkracuje volný čas a není zbytí, jinak hrozí trest odnětí času. Proti těmto časovým ztrátám – po kouskách – se tolik neremcá, ale ty minuty a hodiny nejsou jen zapůjčené, aby se někdy vrátily, jsou pryč nenávratně. Na boj za ně se ale rezignovalo nebo probíhá nesměle, viníci nejsou jmenování a pranýřování.

To zastáncům lepšího využití letního světla je každoročně podsouváno ledaco … že jsou bezohlední násilníci, nutící ostatní vstávat o hodinu dříve proti logice, zdraví, matematickým i vesmírným zákonům, hrajíce si na Pánaboha…

(Ve světle dneška mě napadá, že to vůbec není tak zlé. Ono by to mohlo také vypadat tak, že domy, kde by se vyspávalo by otevřela „jednotka rychlého buzení“ beranidlem a s pokřikem by zaklekla do peřin!)

Celý tento problém způsobuje vysoká organizovanost, která linkuje jízdní a pracovní řády a nutí lidi je dodržovat bez ohledu na denní nebo roční dobu.

A zatímco čas astronomický si běží podle vesmírných zákonů a lidé s ním nic nenadělají, s časem organizačním ­– podle kterého si lidé řídí a organizují den – si mohou posouvat podle libosti a nelibosti.

A přitom jde jen o to, posunout aktivity pracovní a volnočasové v rámci dne tak, aby se překrývaly lépe s denním světlem … Carpe diem! Jednorázový posun hodin je sice primitivní, ale jednoduše proveditelný způsob, jak to zařídit.

V otázce letního času se lidé dělí na dva tábory. Pominu-li zásadové odpůrce, kteří berou existenci letního času jako kaňku na tváři dnešní civilizace, tak zbývají běžní příznivci, kteří prostě potřebují světlo a volný čas po práci ke spokojenosti a užívají si ho a je jim jedno, že se posun času děje proti všem možným zásadám, a že jsme před vesmírem za blbce, a ještě jsou tu běžní odpůrci, kterým je světlo po šichtě lhostejné, běh jejich života to nepotřebuje a změna je pro ně jenom zbytečná komplikace. Chtělo by se ale škodolibě napsat: Totální solární elektřinu na vás! Kdyby běžely všechny dnešní výdobytky pouze za slunečního svitu, to by bylo ranních ptáčat a vztah mezi volným časem a světlem by ocenili všichni.

Pročpak má letní čas příznivce, když je opakovaně logicky dokazováno, že žádné výhody neexistují?

Všechno denní tvorstvo světa (nevybavené hodinkami) žije, laškuje, živí se, bojuje o přežití … od božího rána do soumraku (ne od středoevropského či tureckého rána) a v době největší aktivity „od nevidím do nevidím“. Proto máme také oči, které ve tmě nic nevidí, abychom nic nedělali.

Nejen kohouti chodí spát se slepicemi – i zvěř v přírodě má své obchůzky, rituály, zpěvy naštelované podle slunka. A člověk – tvorstva pán? Je v tomto menším pánem, než zbytek tvorstva, nemá tu základní svobodu, vládne mu čas nařízený na hodinkách – ne na obloze! Člověk vyjíždí na organizační, peněžní a prácedělnou pastvu konstantně a vše tomu přizpůsobuje! Proto je i neoptimální posun lepší než žádný a přibližuje náš letní rytmus rytmu přírody a proto má své příznivce.

To vše už bylo řečeno a ne jednou, ale dneska se něco mění a myslím si, že debaty budou mít v dalších létech jiný význam a možná, že už budou nepodstatné … Vidím změny veliké, jejichž dopad trávení času i jeho posunování se dotýká!

Loňská jarní karanténa trvá už rok a asi poznamená celý další věk! A to přináší a přinese ledaco. Nejisté globální sklízení, globální zásobování a nejisté obchodování možná vrátí lidi k základnímu: „Zemáky a zelé – živobytí celé!“ A třeba zjistí, že záhonek zabere méně času a udělá více radosti a užitku než udržování sterilního golfového trávníku na celé ploše zahrady a snad pak i docení ono „světlo na práci“.

Do života mnohých přinesla karanténa dobrodiní/pakárnu home office (někdy i home opice) a mnohé co bylo dříve jen teoretické, se dneska dá uvádět do praxe. Karanténa prošlape cestičky k dobrému i zlému, nastoupí asi rutinní evidence pohybu, kontaktů, testování, očkování… „Řekni mi, s kým jsi byl, a já ti povím, čím vším ses nakazil! Nemůžeš doložit, s kým jsi kdy byl? Jsi sprostý podezřelý! Domácí vězení – půl zdraví!“

Masivní využívání práce z domu bude asi ten z lepších výdobytků. Nezaniknou důvody pro vysokou organizovanost a jednotnost času? Nezmění se náš domov na home office se vším všudy jako norma žití a přežití? Banka, lékař, lékárna, úřady, obchody, škola, evidence, práce, pošta, zábava, víra, kultura, neřesti a zločiny… kdykoli, vše z domova, vše bezpečně, bezhotovostně a bezkontaktně, vše monitorované a dohledatelné … elektronická evidence všeho. Podstatný bude jen systémový čas kdesi na pozadí a světlo displejové – kdykoli dostupné. Život bez změny času ale určitě nebude životem bez stresu.

A tak si raději važme času letošního léta a přejme si, abychom se ve zdraví dočkali podzimního vráceni té vypůjčené hodiny, je to sice komplikace, ale jistota.

Čas dalších let bude asi posunutý úplně jinam a vidina corona-podzimu s posunem zpátky k normálu je v nedohlednu.

Stanislav Ulčák