Nepotřebuje, alespoň podle článku JUDr. Josefa Průchy, bývalého člena rady města České Budějovice. Ten ve svém článku tvrdí, že město kulturní politiku má a také ji ve prospěch občanů řádně naplňuje a nepotřebuje k tomu „hodit něco na papír s názvem koncepce“. Rozhodující podle Průchy není koncepce, ale rozhodnutí zastupitelů, kolik vyčlení z rozpočtu města pro oblast kultury, protože je nezadatelným právem zastupitelů města prosazovat zájmy občanů. Občanovi se tím posílá vzkaz, že radnice města ví nejlépe o jeho kulturních zájmech, kulturních preferencích, ale také o vás, mladí „budějičáci“, že dáváte přednost seberealizaci ve Free-time parku ve Stromovce před hloubavým zkoumáním v Domě vědy a techniky, a proto rozhodla, že Dům vědy a techniky nepostaví, ani pro něj nevyčlení několik místností v rekonstruovaném KD Slávia. A lidi do průmyslu, techniky a projektanty, kteří nám pořád scházejí, budeme řešit vzdělanými imigranty, protože vás, mladí „budějičáci“, jsme naučili se bavit a nebrat budoucnost vážně.

Pro naplnění svých vizí Rada města zřídila usnesením č. 62/2007 ze 17.1 2007 kulturní komisi jako svůj iniciativní a poradní orgán. Jejím předsedou jmenovala Daniela Turka a dalších 11 členů. Garantem kulturní politiky magistrátu města je primátor Mgr. Juraj Thoma, který vzal kulturu pod svá křídla, na rozdíl od dlouhodobých zvyklostí, kdy kulturu řídil náměstek primátora pro kulturu, školství, zdravotnictví a sociální věci. Při hlubším zkoumání odborného profilu členů kulturní komise zjistíte, že nejde o sbor nezávislých odborníků, ale orgán nominovaný politickými stranami. Nabízí se otázka, proč asi?

Sektor kultury jako součást politiky, řízení a vládnutí potřebuje svoji strategii. Umění a kulturu, i tvořivost, kterou s sebou přinášejí, je třeba brát vážně a pojmenovat jejich vztahy s jinými oblastmi veřejné politiky. Když se lidé začnou ptát, proč radnice dává peníze támhle a proč nepodporuje tohle, může na to seriózně odpovědět jen tehdy, když řekne: protože naší programovou prioritou je to a to, protože máme zjištěno, že lidé chtějí to a to. Jedině tak se rozhodování stane transparentní a důvěryhodné. Ví ale město i primátor jako gestor kultury na radnici, co lidé chtějí od kultury? Ptal se je na to někdy někdo a na základě takového zjištění zodpovědně rozhodl, proč má dostat ten a jiný nic z částky něco přes 6 milionů vyčleněných na kulturu z rozpočtu radnice pro rok 2008? Těch více než 6 milionů korun je určeno na kulturní vyžití každého z 99 708 (k 25. 3. 2008) obyvatel města, což je směšných 60, 20 Kč na obyvatele. Občan se může právem ptát, proč se částkou 50 tisíc dotují koncerty operní pěvkyně D. Peckové nebo houslisty P. Šporcla v Bazilice, když jinde jsou podobné koncerty ziskové. Jihočeské divadlo (JD) dostalo na rok 2008 dotaci téměř 77 milionů, což znamená, že každý obyvatel Českých Budějovic dotuje JD 692 korunami (on sám dostal jenom 61 Kč). V roce 2006 JD dostalo dotaci kolem 66 milionů a prodalo 137 044 vstupenek; město tak dotovalo každou vstupenku částkou 481 Kč, přičemž nejdražší vstupenka na činohru se prodávala za 180 Kč. Radnice města zvažuje investovat 20 milionů do vyhřívání trávníku na fotbalovém stadionu, jehož je vlastníkem (na webové stránce klubu Dynama je stadion označen jako „E.ON stadion na Střeleckém ostrově“?) a na němž hraje extraligu SK DYNAMO ČESKÉ BUDĚJOVICE, a.s.

Kulturní politiku je třeba dostat z okraje přímo do centra politického zájmu, uvažování a dialogu, aby se o ní rozhodovalo na stejné úrovni a v souvztažnosti s plánováním rozvoje města, zdravotnictví, vzdělávání a podobně. Je však třeba, aby rozdělování finančních zdrojů probíhalo podle jasných pravidel. Určitým příslibem zde byla příprava Strategického plánu města České Budějovice do roku 2013, jenže pracovní skupinu pro kulturu tvořili ředitelé a předsedové nejvýznamnějších poskytovatelů kulturních služeb (Jihočeské divadlo, Bazilika, DK Metropol, Jihočeské muzeum atd.) a ne nezávislí experti. Přitom pro příklady stačilo zajet do družebního Lince v Rakousku. Tam ustavili Poradní sbor pro kulturu, který ve spolupráci s politiky, umělci, poskytovateli kulturních služeb, expertů a obyvatel zajímajících se o kulturu vypracoval Rozvojový plán kultury v Linci, orientovaný na zvyšování kvality života v moderním městě zainteresovaném na budoucích potřebách obyvatel.

Kulturnost města formuje i jeho vnější vzhled, který jako první osloví návštěvníka. Prázdný, hluchý prostor náměstí Přemysla Otakara II. volá po komplexní proměně v estetickou dominantu města. Je třeba zbavit město zaplevelení gigantickými reklamními poutači na místech, kde je plocha pro kultivovanou zeleň. Zkrášlit ošuntělé Mariánské náměstí hýřivými barvami květin, vždyť jeden z náměstků primátora je zahradní architekt. Město má ambice dosáhnout na stotisícovou hranici obyvatel. Budování nákupních center a administrativních budov místo oáz klidu, a navíc v místech, kde je to neestetické, není tou správnou strategií jak přilákat nové obyvatele. Přetvořte město na „místo, kde je dobré žít“ a ne pouze na „místo, kde je práce“!