Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Krásné počtení ( jsem ročník 1943 ) a děkuji

Také jsem pamětníkem, jenom o jeden rok mladší autora a vlastně i kolega absolutoriem elektrofakulty VUT v Brně. Informace v článku mne velice oslovily - začátkem padesátých let, když byl otec v kriminále, jsem chodil s matkou do veslařského klubu naproti Kozí horce, kde je situována ona citována kruhová chata páně Sobka. Takže to jsme měli přímo přes vodu a na tom vesláku (od roku 89 opět ČVK Brno) se scházela brněnská elity počínajíc prof. Novákem, šéfem Úrazovky. Tehdy ještě nebyly zakázány motorové lodě a na vesláku provozoval známý brněnský všeuměl, pilot, autoškolák, potápěč atd. Divíšek svoje rychlé čluny. Občas nás děcka posbíral a ukrutnou rycholostí s námi brázdil hladinu. Měl bych na autora dotaz: Tehdy brázdily hladinu přehrady hlavně jachyt O-jola s velkým červeným O na plachtě a potom kosatkové třídy Star s rudou hvězdičkou. Ta páně Sobkova tuším byla ještě se dvěma vlnkami. Jak se slučovaly ony rudé hvězdička na plachtách s nepochybně maloburžoazním založením jachtařů. Naproti oné kulaté chaty byla chatička lékaře - chirurga MUDr. Jandla, není-liž pravda.

Jsem také pamětníkem těchto dob, třebaže jsem nežil v Brně, ale v malé vesnici na Vysočině. Když v roce 1949 u nás zakládali JZD, tak dva největší sedláky (50 - 60 ha) rozkulařili a zavřeli a ostatní přesvědčili ke vstupu tak, že jedné únorové půlnoci ostatní hospodáře nad 10 ha sebrali a asi na 14 dní zavřeli. Během dne museli pracovat na odklízení sněhu, v noci pak výslechy (záminku o protistátní činnosti si vždycky nějakou vymysleli), přesvědčování a výhružky. To že po 14 dnech přihlášky podepsali, nebylo výrazem zbabělosti, ale odpovědnosti ke svým dětem a rodinám. Po roce ale všichni vystoupili (zdaleka nedostali zpět to co při vstupu do JZD tam vložili a snažili se hospodařit dál jak jim velela tradice. Kromě vysokých dodávek (ty se rozepisovaly na celkovou výměru a protože bídně hospodařící JZD (třeba předseda nedokázal ani pořádně napást kozu) nemělo je z čeho plnit, museli se o to postarat ti soukromníci. Proto je také nechávali na pokoji a to vydrželo až do roku 1957, kdy slavné JZD a dosud hospodařící soukromníky zabraly do správy státní statky. Takže moje dětství i mých 3 sourozenců nebylo tak pohodové, neb nebyl nikdo, kdo by nás podporoval. Zato jsme měli každý určeno, co budeme po příchodu ze školy dělat. Nestěžoval jsem si, dokonce jsem tyhle práce rád dělal a třeba od 10 let jsem už směl (nebo musel?) zapřáhnout koně a vykonávat s nimi některé práce. A moje hračky? moc jich nebylo, koloběžka, vlastnoručně vyrobený prak, spásání mezí kolem našich polí spolu se starší sestrou pěti kravami na provazech, po sklizni pak sám osm kusů dobytka na volno, sušení sena, vázání a panákování obilí ve žních, sbírání brambor a další. Zřejmě jsem se naučil zvládávat problémy a to mi pak pomáhalo v dalším životě i zvládávání chorob v současnosti.

Hmm, tuhle dobu jsem nezažil.

Byla to zhruba ta doba, kdy dědovi odvedli ze stáje oba koně a když protestoval, vytáhli na něho dvojku. A protože mu toho pro vznikající JZD sebrali víc, tak neměl šanci plnit předepsané dodávky a vlastně mohl být rád, že mu pak pole "jenom" zkonfiskovali a netahali ho po soudech.

Byla to zhruba ta doba, kdy mu vysvětlili, že jelikož je protistátní živel a kulak, tak si jeho děti nezaslouží jakoukoliv jinou, než povinnou výuku a kdy moje maminka ve 14 nastoupila do JZD. Bez možnosti najít si jiné zaměstnání, o učení nebo střední škole nemluvě.

Z jejího vyprávění usuzuji, že u nás se ty vánoční nebo novoroční oslavy nesly ve značně skromnějším duchu...

Jojo, zlatttej Bolševik !! A kolik pitomců ho pořád ještě vzývá....

Kolem r. 2050 by se mohla situace v horší podobě opakovat - v CHALÍFÁTU EU.

Jenom technická, jsem si téměř jistý, že z transformátoru k vláčkům lezlo vždy STEJNOSMĚRNÉ napětí regulované odporovým děličem, a používaly se proto také k autodráze.

Pokud to tedy nebylo něco extra starého, co neznám, například nějaká zahradní železnice na střídavý proud, o čemž ale pochybuji, protože regulace střídavého proudu (kvůli rychlosti soupravy) nebyla tehdy tak jednoduchá a fungovala víceméně na mechanických principech. .

Fakt byly na střídavý proud, koleje davaly rany 24V . Proto ta masina byla bakelitová.

Vánoce 1951. Otec zažíval své druhé Vánoce u PTP kdesi na Slovensku. Žádné oslavy ani propustky pro třídní nepřátele se nekonaly, žádný Švandrlik. V Brně úřadoval jistý Jaroslav Šabata, který vyakčnoval studenty se špatným světovým názorem a nevhodným třídním původem. Takže tetička skončila pár měsíců před závěrečnými zkouškami za účast v katolickém kroužku mládeže. Strýc seminaristů ve vězení dědeček znárodněny a část našeho domu obsadila VB, neb rozvratné živly bylo třeba mít pod kontrolou.

I z tohoto důvodu naše rodiče nevěřili lidským tvářím socializmu ani chartě ani Havlovi ať už před převratem nebo po něm. S odstupem času uznávám čím dál víc, že oprávněně.

Tak to byly Vánoce 1951 v naší rodině.

ano, jeho dcera se stala ochránkyní lidských práv, takto tu žijeme

Tak to já si v roce 1959 (4.trida) přál jako jedinej darek germaniovou diodu 1NN40, výstřelek polovodičové techniky. Stala 12,- korun (Kčs) a já na ni neměl. Potreboval jsem ji do krystalky, abych už nemusel hledat nejkvalitnější prijem ručně na zařízení s kusem kyslicniku olova a odpruzenym hrotem. Už si nevzpomenu, jak se to tenkrat jmenovalo.

Krystalový detektor se tomu říkalo. Můj otec na tom byl podobně.Dost mi o těch časech vypráví. Je to dost poučné.

Hračkářství vedle kina Čas? Nejstarší vzpomínka z roku 1957 snad 1958, kdy jsme tam koupili zařízení na drátovou komunikaci pomocí morseovky. Obávám se, že tehdy už byl obchod zestátněn. Pár soukromníků jsem ještě zažil: natěrač pan Eliáš, čalouník Šikula a hlavně cukrář Werner na Úvoze snad 82.

Tu morseovku z červeného bakelitu ještě mám.