Ve třicátých letech minulého století byl tehdejší svět zachvácen hospodářskou krizí, která měla sice poněkud jiný charakter než ta dnešní, ale přesto bychom se mohli poučit z toho, jak se chovali někteří naši politikové. Ti dnešní se například často zaštiťují osobností prezidenta T. G. Masaryka. Co tedy činil tento muž před více než 90 lety, roce 1932?

Ještě na konci roku 1931 (28. října) měl prezident projev k poslancům a členům vlády. Postavil se tvrdě proti „korupčníkům a jejich společníkům“. Poukázal na nutnost snižovat rozpočet a potřebu provést reformy v bankovnictví, školství a kultuře. Zdůraznil, že administrativní řízení státu musí spočívat na vzdělanosti a mravnosti. Nakonec řekl: „Má-li program svobody nebýti anarchií, má-li ideál rovnosti nebýti chytráckým vykořisťováním slabších, nemá-li pod rouškou bratrství řáditi všeho druhu násilnictví. Tedy dělat politiku rozumnou a poctivou.“

Rok 1932 byl charakteristický nedostatkem prostředků ve státním rozpočtu, když činnost vlády byla paralyzována vnitřními neshodami vládních i opozičních stran.

A Masaryk?

22. února 1932 pronesl na Pražském Hradu projev do amerického rozhlasu ke 200.výročí narození prvního amerického prezidenta G. Washingtona (22. 2. 1732 – 14. prosince 1799). Velmi otevřeně kritizoval politiku republikánů a izolacionistů, kteří zmařili vstup USA do Společnosti národů, když jedním z hlavních iniciátorů jejich vzniku byl americký prezident Woodrow Wilson. Tím byla značně narušena spolupráce Evropy s Novým světem. Masaryk správně vytušil, že bez USA nebude Společnost národů plnit úlohu, která se jí přisuzovala při jejím založení – zabránit nové evropské válce.

O dva měsíce později řekl pro anglický list The Spectator v rozmluvě se Sirem E. Wrenchem: „Čeho je nám třeba, je federální systém Evropy“.

V červenci 1932 napsal list brněnskému sjezdu studentů, v němž poukázal na to, že politická inteligence u nás propadá obecnému politickému diletantismu, a že i politika je věda a politická praxe, že potřebuje odbornictví.

V říjnu 1932 řekl v rozhovoru s P. Berendem ze Scherlových tiskových podniků: „Amatéři, hazardéři a ochotníci, různí povýšenci, všecko se vrhlo po válce na politiku a hospodářství a z části je dosud u vesla. Staří zkušení mužové dostávají se málo ke slovu a mládež ještě není tak zralá, aby sama mohla řídit společnost. „

Počátkem prosince 1932 poskytl rozhovor deníku Der Wiener Tag. Řekl doslova: „Žít demokraticky nejen v parlamentě nejen v zastupitelstvech, nastolit demokratický život ve společnosti, v rodině, ve svém závodě, zkrátka vyplnit celý život mravní silou demokracie, to je cesta, po níž se přiblížíme ideálům demokracie.“

Koncem roku president požádal vládu, aby při snižování platů státním zaměstnancům byl také jemu plat snížen. Nařídil omezení všech representačních akcí hradu. Srovnání minulosti s dneškem nechť si udělá laskavý čtenář sám. I to, jak často se světový tisk zajímal o jeho mínění. Mezi námi: 290. výročí narození George Washingtona 22. 2. si u nás před rokem nevšiml nikdo. Letošního data narození T. G. Masaryka (7. 3. 1850) také ne. Je to všechno už tak dávno.