Milé děti. V jedné velké zemi, která se jmenuje Rusko, žil-byl jeden hodný Rus. Moc ho mrzelo, když o jeho zemi a o Rusech lidé v jiných zemích mluvili ošklivě jenom proto, že se Rusko snažilo zabrat země okolo sebe.

„Já nejsem žádný imperialista ani agresor,“ říkal všude, kam přišel. „Pro každého chci jenom to nejlepší a hlavně chci, aby byl všude mír.“ A když to slyšeli lidé v jiných zemích, měli z toho radost a zvali ho do novin a do televize, aby všem mohl říct, že je hodný a že všem přeje jenom to nejlepší.

„A co je vlastně to nejlepší?“ zeptal se ho jednou jeden chlapeček.

„Ze všeho nejlepší je být Rusem,“ odpověděl ten hodný Rus. „A protože pro všechny chci jenom to nejlepší, přeji si, aby se všichni stali Rusy. A protože chci, aby byl mír a žádné armády nebojovaly a neničily, bude nejlepší, když všude bude Rusko.“

„Ale já nechci být Rus,“ namítl mu ten chlapeček. „Já chci být Čech. A můj kamarád taky nechce být Rusem, je to Polák a chce být pořád Polákem.“

„Tak to je mi moc líto,“ řekl ten hodný Rus. „To znamená, že jsi fašista a budu tě muset zastřelit, protože fašisti jsou moc zlí lidé. Ale ještě si to můžeš rozmyslet. Až tady přijedou naše ruské tanky, aby vám přinesly mír, stejně se ještě rád staneš Rusem.“

„To nás vy Rusové chcete napadnout? Vy chcete válku?“, vylekal se chlapeček.

„Kdepak,“ odmítl takovou myšlenku hodný Rus. „My vás chceme osvobodit. Od fašismu. Protože my chceme mír.“

„Takže kdo chce mír, chce, aby všude bylo Rusko a aby všichni byli Rusy? A kdo se nechce stát Rusem a nechce, aby mu vládlo Rusko, ten je fašista a chce válku?“ dělal si v tom jasno ten chlapeček.

„Přesně tak,“ zaradoval se ten hodný Rus, že tomu chlapeček začal rozumět. „Chtít mír a chtít, aby všude vládlo Rusko je to samé. Už to chápeš?“

„Chápu,“ přikývl chlapeček a šel domů. A přemýšlel o tom, co vlastně chtějí lidé, kteří v televizi říkají, že chtějí mír. A uvědomil si, že chtějí to samé, co ten hodný Rus. A že ten, kdo o sobě říká, že je hodný a chce mír, může být ve skutečnosti pěkná svině.