Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

"ale i tehdy byl život zajímavý"

Jistě, na rozdíl od dneška se vědělo, co znamená posudek, důvěrník, výjezdní doložka, agitační středisko, fronta na cosi (banány, dederonskej šusťák, ale i hovězí).

Konexe byly nutné, především tam, kde se normálně muselo předklonit před přepážkou.

Proti Západu se dštilo, tamní kultura/móda potlačována, máničky se stříhalo, imrvére se něčemu hajlovalo: Stalinovi, pak sovětům, ale i Arabům, atd. atp.

Jo, jo.. A hlavně často staří lámali hůl nad mladou generací, kam ten svět spěje a přitom zamlada byli úplně stejným objektem kritiky od dříve narozených.

Inu, níže zmiňované logáro bylo standard, nutno ovšem přiznat, že má dnes hrubě po sezóně, o tabulkách nemluvě. Ty mlýnky mám též schované včetně nezničitelného Porkerta ze Skuhrova z 20. let minulého století, na kterém jsem mlel maso taky.

Když už jsme u té nostalgie.. vrátila jsem se po letech ke krásné knížce Tři mentolová lízátka (autor Robert Sabatier), na kterou moje mamimka vystála koncem 70.let "čtvrteční frontu" před knihkupectvím... Už tehdy se mi líbila, ale až teď jsem si ji opravdu vychutnala.

Je sice z francouzského prostředí, ale kromě poutavého děje je plná reálií jak z Paříže, tak z francouzského venkova. Vřele doporučuju.

Vyšla u nás jen jednou, ale je k sehnání v různých antikvariátech za pár šušní.

No já ještě pamatuji že v Mlékárně prodavač(ka) ponořil(a) litrovku do konve s mlékem a nalila to do bandasky. No babička ještě pekla chleby, pamatuji chlebovou pec..... a také honijště za chlívama, hnůj se nakládal vidlemi a zaorával... J.l. end

I krájela a vážila máslo -

mlékarna byla ve městě a plné kravíny v okolních vesnicích,

práce pro ČSAD.

Asi nejhorší na tom je, jak rychle přibývá "černých skříněk" - tedy zařízení, které se běžně používají, ale ti, co je používají, nemají ani tušení, jak vlastně fungují (natož jak je opravit). U elektroniky je to pochopitelné, ale pro hodně mladých je "černou skříňkou" i obyčejný vypínač nebo splachovadlo.

Všechno to ještě pamatuji a umím i používat. Jsem z té šťastné generace, která zažila tak rychlý vývoj technologií, že sci-fi je proti tomu sci-fi.

Vybavil se mi vtip od Renčína:

"To jsem chtěl podat. Šoufek. Toto je šoufek. Já nevím, co vás na té vysoké škole učí ... "

Kdyby jenom předměty -

školní práce, brigády všelijaké.

Nás pan učitel naučil devítkovou zkoušku na kontrolu písemného dělení. To bylo navíc, to v osnovách nebylo.

A VŠE JSME TO

přežili.

pro současné generace - nepochopitelné,

že.