V bytech a životě starší generace se vyskytovala řada předmětů, které dnešní mladí už neznají a často budí jejich úsměv. Jmenujme například hodiny kukačky. Hodiny a budíky byly na péro nebo se závažím, a musely se natahovat. Dříve se prádlo namáčelo a pralo na valše a později v pračkách na ruční pohon. Ždímalo se ručně. Pro maminku byl vždy prací den velkou dřinou. Tekoucí teplá voda byla spíše nadstavbou, zejména těch, co měli ve městech plynovou karmu. Muži se holili ostrou břitvou a ostřili ji na koženém řemeni. Táta takovou měl a jednou jsem se zkoušel oholit, ale po lehkém pořezání jsem to vzdal. Později byly holící strojky s vkládacími žiletkami. Také se sbíraly obaly ze žiletek a zápalek. Topilo se v kamnech uhlím, a to se nosilo ze sklepa, kam ho uhlíři dodávali v putnách. Obdivoval jsem, jak dokázali ve sklepě vysypat putnu předklonem, aniž by ji sňali ze zad. Na vesnicích byla kachlová kamna, s vařící litinovou plochou, dvěma pečícími troubami a tzv. medencem na ohřívání vody. Pro vodu se chodilo k pumpě. Mléko se prodávalo do přinesených baněk a uchovávalo v keramickém krajáči. Ze smetany se stloukalo máslo v dřevěných máselnicích. Bývaly houpavé nebo vertikálně stlačované. A také pro pivo, točené se chodilo hlavně do hospod, kam se v průběhu roku zavážel led na chlazení na vozech tažených dvěma statnými koni. Balíky rozvážely modré poštovní vozy, tažené koníkem. Cestovalo se hlavně vlakem.

Já jsem ještě ve škole používal logaritmické pravítko a logaritmické tabulky. Učili jsme se písemně nejen dělit, ale i odmocňovat. V prvních třídách se psalo ocelovým perem na dřevěné násadce, která se namáčela do kalamáře s inkoustem. Později jsme směli přejít na plnicí pera. Pro meziměstské telefonování, natož mezistátní, se muselo chodit na poštu. Pro rychlou informaci se posílaly telegramy. I ozdobné, jako blahopřání, či smuteční. V kuchyních byly různé strojky na ruční pohon, na mletí masa, máku, strouhanky. Moje babička si ještě sama vařila pivo a mýdlo z loje. Hodně se doma zavařovalo a nakládalo. Jako kluk jsem obdivoval dřevěný zouvák na snadnější zouvání vysokých bot. Mladým by dnes připadal absurdní rozhlas po drátě s jedním programem, který byl v mnohých městech z bezpečnostních důvodů zaváděn po sovětském vzoru. Nic by jim neříkaly pomůcky na vyvolávání filmů a zvětšování fotografií. Také telefony s kruhovým vytáčením či magnetofonové kazety, walkmeny či videopřehrávače VHS. Na diskety u počítačů již zapomněli. Datlovalo se na psacím stroji a více kopií se pořizovalo přes kopírovací papír.

V městských domech býval společný mandl, kam ženy chodili mandlovat (žehlit) ložní prádlo a velké kusy. Předchůdci elektrických žehliček byly žehličky ohřívané na kamnech. Ve většině domácností byly popelníky a mechanický šlapací šicí stroj. Ženy hodně pletly a háčkovaly. Do postele ve studené ložnici jste si mohli vzít ohřívací láhev s teplou vodou nebo dokonce na elektřinu.

O dnešním komfortu si mohli lidé nechat jen zdát, ale i tehdy byl život zajímavý.