S pravidelností hodnou lepších zpráv se nyní opět dozvídáme o tom, že pokud jde o dosažitelnost bydlení jsme na tom nejhůře v Evropě. Důvody proč tomu tak je „experti“ stejného typu jako ti, kteří před dvaceti lety tvrdili, že bytů je u nás dost, jen stačí odstranit regulaci nájemného a bude dobře, dnes tvrdí, že za to může délka stavebního řízení, což při dnešním stavu příslušného zákona zní obzvláště pikantně. Jiný expert tvrdil v TV, že za to mohou starousedlíci, kteří nechtějí dopustit ,aby se více stavělo v parcích, zahradách a na zemědělské půdě a památkáři kteří brání vysokým budovám. Všechno to jsou léta opakované nesmysly, které nedokáží odpovědět na základní otázku: proč by bydlení v nově postavených bytech mnělo být lacinější a dostupnější než v těch stávajících? Aktuální zprávy o „mírném snížení“ cen nabízených nových bytů nám situaci příliš nezlepší.

Myslím, že úroveň bydlení u nás je dokladem obecného chudnutí. Krcálky a králíkárny opovrhované před lety se stávají přijatelným bydlením pro střední třídu, moderní sdílené bydlení je jen dokladem toho, že si vlastní bydlení může dovolit málokdo. Možná že jsme opravdu ve svých nárocích byli přehnaní. Že jsme byli, jak nám někteří tvrdí, příliš „zhýčkaní“ . Ale nucený ústup od snahy zvyšovat požadavky na lepší život a smiřování se s tím horším je u bydlení zřejmý . Směřujeme k situaci , že se mnohde dá „bydlet“, ale nikoliv žít. Možná to zní příliš pesimisticky, ale srovnání s Evropou je vypovídající….

Máme nyní k dispozici jen dva typy bydlení: vlastnického a nájemního. Developery zajištěné vlastnické bydlení může znamenat, že vlastník v bytě bydlí a platí jen náklady s tím spojené. Nebo v investičním bytě nebydlí, a buď jej dává do nájmů těm, kteří si vlastnictví nemohou dovolit, nebo byt změní v hotelový pokoj, což se u nás nazývá „ajrbíenbí“. Nájemné bydlení pak znamená, že nájemce platí nestydatý nájem (opět nejvyšší v Evropě) neboť narativ, vlastník si se svým majetkem může dělat co chce, je u nás považováno za téměř ústavní zákon. Pak jsou tu nájemci, kteří pronajímateli neplatí nájem ani náklady na bydlení, mají obrovské dluhy, devastují byty a pokud s nimi nikdo příčetný nechce uzavřít nájemní smlouvu, považují to mnohdy za diskriminaci. A konečně máme ty nájemce, kteří také žádný nájem neplatí, ale nikomu nic nedluží, protože nájemné majiteli za ně platí stát formou sociálních dávek. Z nepochopitelných důvodů se toto nazývá „obchod s chudobou“.

Bydlení je problémem celé Evropy. Aby se to změnilo, muselo by se toho v evropském ekonomickém a lidskoprávním pojetí, jak je chápeme, změnit opravdu hodně. Ale abychom alespoň nebyli ti poslední, potřebujeme se odhodlat k v Evropě obvyklé regulaci nájmů. Ale především musíme realizovat nové formy bydlení, hlavně aby bylo zákony umožněno i obyčejným lidem s obyčejnými příjmy, aby se sami postarali o své bydlení. Aby měli možnost s výraznou pomocí státu sami stavět pro sebe své byty. Družstevní nebo spoluvlastnickou formou. A nespoléhat na developery nebo majitele…Nový zákon „o dostupném bydleni,“ který umožňuje aby se ti, kteří se prohlásí za „osoby v bytové nouzi „ registrovali na kontaktních místech není, domnívám se, tou správnou cestou…

Autor je ombudsman