Musí přijít taková krize…že celý systém začne být ekonomicky i společensky neúnosný, říká prof. Josef Veselka, respektovaný kardiolog a jeden z největších odborníků na české zdravotnictví. Pamatuje totiž úplně všechno – odpudivou socialistickou minulost, kterou lakovaly na růžovo seriály Jaroslava Dietla, i stejně odpudivou postsocialistickou přítomnost, kterou už nikdo na růžovo nelakuje, protože vyprávěním pohádek o hrozící krizi a nedostupnosti péče přitáhnou managementy nemocnic mnohem více dotací. A politici na všech úrovních to rádi odsouhlasí, protože chtějí mít klid a šanci na znovuzvolení.

Pan profesor zmiňuje v nedělním článku na Lidovkách nihilistickou teorii, která říká, že si české zdravotnictví musí sáhnout na dno a teprve potom se něco změní. Tuhle teorii považuji nikoli za nihilistickou, ale absolutně správnou a odpovídající realitě.

Brzy mi bude 62 let a nikdy, opravdu nikdy jsem neviděl, aby se jakýkoli systém podstatně změnil dřív, než si sáhl na dno. A podle mne je to logické, protože pokud se máme odrazit vzhůru, potřebujeme přece něco pevného pod nohama, tedy nejlépe úplné dno.

Pan profesor Veselka to vidí trochu jinak a spíše si přeje, aby to někdo změnil dřív, než se to celé rozsype. Ale kdo to má udělat? Doktor Rath, který se vrátil z vězení? Nebo ředitel Motola Ludvík? Nebo snad šéf Homolky Dbalý? Bývalého ministra Ludvíka, ještě nedávno symbol českého zdravotnictví, nedávno propustili z vazby a velký boss Dbalý se proměnil v nezaměstnatelného důchodce poté, co udělal nezapomenutelnou ostudu nejenom sobě, ale i svým dětem a vnoučatům.

Měli bychom si nalít čistého vína a pěkně popravdě si říct, že státní zdravotní systém v krizi byl, je a bude. A že reformovatelný prostě není. Proč? Protože peníze do něj tečou automaticky na základě daní a mandatorních výdajů, nikoli na základě efektivního výkonu a měřitelného výsledku jako v soukromé sféře. Realita je prostě taková, že nikdy nikdo neřešil tu chronickou krizi jinak než tím, že do ní přiléval peníze. Zdánlivě účinná metoda. Money is the answer for everything, píše se v biblické Knize Kazatel. Všichni přece víme, že stačí zvýšit rozpočet a místo dvacet let starého auta můžeme jezdit v nejnovějším bouráku. Ale v tomhle případě to bohužel neplatí. Nemocnice jako jádro státního zdravotnictví se fokusuje na nemoci, nikoli na zdraví, takže když dostane management více peněz do rozpočtu, prostě nakoupí více dražších mašin, které sofistikovaně vyšetří, co nám je nebo co nám není. Za obojí dostane špitál zaplaceno a víc ho nezajímá. Finálním produktem tohoto systému není zdravý klient, ale vyšetřený klient. Eventuelně léčený a vracející se klient. Ale nikdy ne zdravý klient. Takže? Show must go on! Pokud v tomhle systému onemocníte, máte smůlu, jinak se to nedá říct.

Zdravotní systém v České republice pro vás udělá všechno, co může, o tom žádná, ale udělá pro vás přesně to, na čem vydělá. To platí od praktických lékařů až po největší nemocnice typu Homolky nebo Motola. omolky nebo Motola.

Čest výjimkám, ale o tom třeba někdy příště.