Brno v posledních letech vlastně už desetiletích výrazně ožilo. Kulturní akce se už nekonají jen v divadlech a koncertní sálech, ale i ve volném prostoru. Nejen na nádvořích, náměstích a parcích v centru, ale i v městských částech. Zejména v letních měsících a v době adventní a vánoční to ve veřejném prostoru mimořádně žije. Pořádají se venkovní koncerty, výstavy, různá představení, trhy, setkávání občanů. Brno nezapomíná ani na postižené. Na náměstích a ulicích se pořádají charitativní koncerty a rytmické produkce pro spoluobčany se zbytky sluchu.

Ve venkovním prostoru přibyla i řada soch a instalací, které do místa vhodně zapadají. Například Edisonovy žárovky poblíž divadla, které bylo jako první takto osvětleno, Genius hudby na Zelném trhu u Reduty, Cyril a Metoděj na Petrově, Mendelova hrachovina na jeho náměstí a řada dalších, které brňané přijali. Kladně je hodnocena i nejnovější realistická socha bl. Marie Restituty v jejím parku na místě bývalého husovického hřbitova. Jen soše sv. Kryštofa před Mahenovým divadlem někteří přezdívají Pedofil, protože mají pocit, že nese malé dítě pohlavně vzrušen. Jen jedna socha nebyla tak zcela přijata. Stojí před budovou Nejsprávnějšího soudu a jmenuje se Spravedlnost, ale nikdo jí tak neříká. Používají se různé popisné názvy jako „Tupohlavý exekutor zabavuje připojenou pračku“ a podobně. Dříve v létě sloužila jako pítko holubům a k osvěžení nohou turistů, ale obě tyto funkce už mnohem lépe plní nedaleko vybudované Centrální brouzdaliště města Brna, v zimě kluziště.

Další veliká změna proběhla v pohostinství. Dříve slavné kavárny zanikly nebo ustoupily, ale vznikla řada nových zajímavých podniků od té nejvyšší gastronomie až po tu pouliční. A ty, které stojí za návštěvu, nejsou jen ve středu města, ale i na jeho okraji. Do zahraničních průvodců se dostala i nejznámější brněnská hospoda U Bláhovky. Ta přitom není určena turistům nebo náhodným kolemjdoucím. Bláhovka je specializované fitcentrum pro výkonnostní a vrcholové sportovce zejména pro mimořádnou kvalitu iontového nápoje a kloubní výživy, které zde podávají. Zdejší plzeňské pivo a vepřová kolena jsou vyhlášené nejen po celém Brně.

Brno je pro žití dobré místo. Je tu vše důležité pro městský život. Z kohoutků nám teče pitelná voda, máme fungující městskou dopravu, zvláště noční rozjezdy nám všichni návštěvníci závidí, a dobré odpadové hospodářství se sítí sběrných dvorů. A symboly současného Brna Jošt a Orloj ukazují, že náš smysl pro humor, se projevuje nejen v hantecu.

První je na Moravském náměstí hned naproti Exekutorovi. Je to jezdecká socha markraběte Jošta Lucemburského, našeho politicky nejvýznamnějšího rodáka. Byl zvolen římským králem, což byla v jeho prostoru a čase nejvyšší světská hodnost, skoro jako ředitel zeměkoule.

Druhý je na náměstí Svobody a je zároveň Pomníkem letního času, který byl v Brně vynalezen. Je to specifická časomíra, která čas nabízí a zároveň bere. Určení času, který ukazuje, vyžaduje značné úsilí a delší čas, který se s časovou spotřebou stále mění. Každý den v 11 hodin z něj vypadne skleněná kulička pokaždé z jiné díry.

Veřejný prostor se stále kontinuálně rozvíjí asi i proto, že volby do magistrátu sice kopírují celostátní preference, ale vládne se tu komunálně. Měli jsme primátorky a primátory z ODS, ČSSD i ANO. Všichni prosazovali svoji politiku, ale neměli potřebu výrazněji překopávat práci svých předchůdců, jak se to děje v politice celostátní. Snad to vydrží, i když ti rozumní spolupracující z ANO sami odešli nebo byli vyloučeni a ČSSD umřela.

Naše město je žádané. Kdo do něj cestoval po silnici ví, že na Brno se stojí fronty ze všech stran. Má přitažlivé nadzemí (hrad, kostely a kláštery, staré paláce, hospody, muzea, galerie, divadla, ceněné vily) i podzemí (historické chodby a sklepy, kasematy, kostnici, kryty, vodojemy na Gelbecu). K procházce láka i pozemí. Město má krásné parky a zahrady, přitahují i příměstské lesy, které místy vstupují přímo do města. Městem prochází tři říční údolí. Nábřeží Svratky je už upravené a láká k návštěvě, u Svitavy je ještě pár méně přitažlivých míst, ale bude se to měnit. Úplně geniálně jsme to vyřešili u prostřední brněnské řeky Ponávky, která se dříve občas rozvodnila a navštěvovala brňany doma. Její nábřeží jsme zrušili. Jen jedna prostora v centru je nepřívětivá a téměř nikdo se tam nevyskytuje.

Je to část Moravského náměstí kolem pomníku Osvobození. Celé náměstí je nádherně upravené, žije lidmi a na vodní atrakce láká i prostor před Janáčkovým divadlem. Jen tomu rudoarmějci se všichni vyhýbají a v tomto prostoru, se na rozdíl od ostatních částí náměstí nikdo nevyskytuje. 11. listopadu na Den veteránů zde vznikalo pietní místo, ale to už před několika lety armáda přesunula do jiné části náměstí před kostel sv. Tomáše, kde to mnohem víc žije. Čas od času se objeví nějaká skupina, která požaduje odstranění té sochy. Nemyslím si, že je to nutné. Sovětská armáda byla jediná, která Brno s pomocí Rumunské královské armády dobyla, nebylo to proti vůli většiny obyvatel a dost vojáků při tom padlo. Brno odolalo husitům, Švédům i Prusům a Sasům. Napoleon ani Hitler ho dobývat nemuseli. Možná by jen stačilo to Makovského dílo sundat z toho vysokého podstavce, postavit na zem a doplnit o další sochy a pomníky, připomínající všechny padlé v bojích o Brno a brněnské občany zahynuvší v různých válkách a bojích. Nejdůležitější část tohoto nového pietního místa by měla být věnována obráncům města při švédském obléhání v roce 1645. Tehdy většinu obránců tvořili nevojáci, kteří ve městě bydleli, pracovali nebo studovali. Byla to nejvýznamnější událost v dějinách města, protože nevojáci odolali dvacetinásobné přesile tehdy nejlepší armády světa. Všechny sochy, pomníky a instalace z posledních desetiletích, o kterých jsem se zmiňoval, něco vypovídají o místě, kde stojí, a jsou zároveň důstojné a vtipné. Do této koncepce by dobře zapadl i pomník Neznámého nevojína.

Tož tak.