Brněnskému hlavnímu nádraží, a především prostoru před ním, se dnes slušní lidé raději vyhýbají. Přitom by mělo být důstojnou vstupní branou do města. Namísto toho je odstrašující výkladní skříní problémů, které nikdo neřeší. Nebo ani řešit nechce?

Přijedete-li do Brna vlakem, vystoupíte z něho a vyjdete z poměrně nevábného a neútulného nádraží, a namísto pulzujícího městského života vás přivítá nehostinná realita, která spíš připomíná zanedbané, sociálně vyloučené periferie než krásné druhé největší město republiky.

Bez ochrany veřejného prostoru

Okolí brněnského hlavního nádraží dlouhodobě okupují nejen žebrající narkomani, agresivní opilci a hlasití bezdomovci, ale i bezdomovkyně, protože roste počet žen, na které dopadla asociální politika dnešní vlády. Mnozí bezdomovci si za to částečně mohou sami, nicméně asi málokterý z nich si dal za cíl stát se jím.

Skupinky postávajících osob zde téměř celodenně obtěžují kolemjdoucí, nejen místní, ale i turisty včetně zahraničních. Výhružné pohledy, vulgární komentáře, zápach a strach. K tomu všudypřítomný nepořádek, moč, občas i krev a zvratky. Kde je Policie České republiky či Městská policie Brno, které si platíme ze svých stále rostoucích daní?

Měly by tu být vidět, neohroženě a důsledně. Namísto toho jejich přítomnost připomíná spíš vzácné zatmění slunce. Pokud jsou přítomné, zřejmě neviditelně, a rozhodně nekonají. Kde je Jurečkova sociální síť? Proč jsou v ní stále větší díry, jimiž propadá stále víc lidí? Dalo by se zeptat: A kde jsou fotografie? Přiznám se, že – nejen proto, že jsem starší obézní slušný člověk – jsem fotografie problematických osob raději nepořizoval.

Ne snad z ohleduplnosti, ale z pudu sebezáchovy, aby mě někdo z nich neinzultoval. A také aby mě nežalovala některá z neziskových organizací, které namísto pomoci občanům obhajují „práva“ těch, kteří opakovaně narušují veřejný pořádek. Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) se zjevně netýká bezpečnosti nás ostatních, ale ochrany identity těch, kdo dělají z veřejného prostoru často peklo.

O to paradoxnější je, že již před více než deseti lety populární brněnský politik Matěj Hollan sliboval, že s vymýcením heren a kasin přijde prudký pokles kriminality – prý až o 50 procent. Věříme-li tomuto číslu, musí mít policie v Brně hodně volných rukou a nohou. Proč je tedy nevidíme tam, kde by byly nejvíc potřeba? Co dělají, když nechrání veřejný prostor u nejfrekventovanější dopravní tepny města?

Smutné volání

Zodpovědní představitelé se často ohánějí sociálním vyloučením, složitostí lidských příběhů a „bezzubou legislativou“. Jenže běžný člověk, který chce v klidu projít od vlaku na tramvaj, má zcela jiný problém: strach a pocit bezmoci. Jak chceme bojovat se světovými mocnostmi, jak o tom slyšíme na Českém rozhlase a České televizi i jinde, když tito představitelé nejsou schopní zajistit bezpečnost a klid ani před brněnským nádražím.

Navíc se do Brna stahují pochybné existence z celé střední Evropy, nejen z Moravy. Je načase, aby se zodpovědní představitelé – vedení města a kraje, Policie ČR i městská policie – přestali vymlouvat a začali jednat. V opačném případě zůstane brněnské nádraží (a prostor před ním) už navždy synonymem nepohody, špíny, zvratků, žebráků, lhostejnosti a bezpráví.

To není výkřik lokálního xenofoba, rasisty ani sociálního sadisty, ale smutné volání běžného středostavovského jihomoravského občana, který si myslí, že měl a má právo na bezpečný veřejný prostor, a to i v roce 2025 v centru statutárního města Brna. Podobné zkušenosti má řada dalších Jihomoravanů. Kdy konečně naše politiky a političky začnou zajímat i problémy dolních čtyři sta tisíc Brňáků a Brňanek?

A to ani zdaleka neplatí jen pro Brno. Podobná nevábná a nebezpečná místa jsou ve většině velkých českých a moravských měst. Řešení takových problémů však zřejmě není stejně sexy jako se vyjadřovat k dění v Bruselu či Moskvě.