Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Nevím jak ve Vietnamu, ale v Číně se dýška nedávají a servírky se i tak usmívají.

Pokud si řemeslník Ondra chce úsměv dotyčné koupit, proč ne.

Ostatně i sex se dá u nás legálně koupit.

Ale lekci?

V době, kdy je existence mnoha restaurací na hraně (kolik jich zmizelo za posledních pět let?) si nekupujete úsměv, ale šanci, že ta vaše oblíbená vydrží. Nebo podporujete krach těch, které by podle vás měly skončit, tím, že jim nedáte ani o korunu víc, než musíte - a obloukem tak rovněž podporujete ty svoje oblíbené.

Je to kombinace dobročinnosti s obchodem tam, kde trh kvůli přeregulování selhává. Určitě si vybavíte i další příklady.

Dobrý, pane autore, ale slovo "hostka" je fakt odporné. Věřím však, že bylo použito jaksi ironicky.

A to už opravdu stojí montérky 3 tisíce? No ještěže mám zásobu starých...

No kvalitní montérky 3 tisíce stát mohou, a mají i určité výhody, nejsou pořád roztrhané, nemusí v nich být zima a věci jsou po ruce, ale nemyslím, že takové u nás moc lidí kupuje.

Šmarjá, jediné co autora ospravedlňuje k takovému výplodu je fakt, že to psal pro (Rudé) Právo. Pak to plní funkci třídního boje. I když paradoxně nikoliv proti kapitalistickému vykořisťovateli, ale spodině mnohem horší. OSVČ od božího rána okrádající stát, buran, tupec a lakota ve značkových montérkách se dozví, že je dobré dávat dýško. Které mimochodem servírka také nedaní . Už je to skoro tak dobré jako ten milionář, co chtěl ukrást SLUNCE.

Opravdu, strašný blábol.

Zapomněl zkrátka na hlavní zásadu živnostníků a střední třídy obecně: Vydělej a dej počinek druhým.

Nikdy nepochopím, smysl dávání dýška. Servírka, nebo vůbec obsluha je přece placená majitelem zařízení. Proč bych tedy měl jeho personálu přispívat já? Ať ho řádně platí, já mu nebudu přispívat na jeho bydlení, dovolené a tak dále. Dáváme snad dýško pokladní v supermarketu? Nebo prodavačce v řeznictví? Taky nás obsloužily, často s úsměvem. A to se ještě vede diskuse o tom, jestli má být dýško povinné a dokonce kolik procent. A jestli to má stát zdaňovat. A od čeho jsou odbory? A jestli se na mě obsluha usmívá? Když ne, půjdu příště jinam. Je to jejich boj o zákazníka, ne můj. Závěrem musím říct, že dýško většinou také dávám. Je mi to trapné před kamarády a tak. Ale vždycky si pak nadávám, že jsem pokrytec a zase jsem se nechal zmanipulovat. Moje chyba.

Mám dojem, že personál v gastronomi býval mimořádně mizerně placený právě s přihlédnutím k tomu, že dostanou dýško. Jak je to dnes nevím.

Mně přicházejí na Facebook různé anglicky psané příspěvky. Některé z nich, evidentně z USA. znějí nějak jako "kdo nechce nechat jako dýško aspoň 30% z ceny, ať vůbec do restaurace nechodí", mnohdy doprovázené praktickým návodem (posuňte v ceně desetinnou tečku doleva a vynásobte třemi). My Evropané to často komentujeme tak, že u nás platí číšníky zaměstnavatel a ne zákazník - což ovšem nic nemění na skutečnosti, že nechat aspoň 5-10 % spropitného by člověk měl.

Pokud je ovšem spokojen.

Jak multikulturní dýško vneslo světlo do života proruského nácka z SPD. Je tu technický problém. Komu dát dýško, když vietnamké bistra a jídelny jsou samoobslužné?

Probruseloušský nácek promluvil.

Mohl by být řemeslník neplatící daně a nedávající tuzéry sympatizantem nebo členem jiné strany než SPD?

Mohl.

Ondra měl kliku, že mu kámoši vysvětlili, v čem je problém. Je spousta lidí, kteří se něčím chovají blbě a nevědí o tom, diví, se, co proti nim ostatní mají, ale nikdo jim to nevysvětlí.