BREXIT: Neprofesionalita, nebo manipulace?
Referendum a (nejen) české zpravodajství a publicistika
Tento článek není psán z pozice pro Remain / Leave. Spíše ukazuje na převažující tendenci médií přehlédnout ve věci Brexitu konkrétní fakta. I v případě, že by referendum dopadlo opačně, tedy vítězstvím zastánců Remain 51,9 procenty, by postuláty tohoto článku byly platné.
Informování ve smyslu, že se Velká Británie velmi zřetelně vyjádřila a opouští EU, je velmi nepřesná. Míním tím první část tvrzení. České zpravodajstí a publicistika si s komentováním stavu zjevně neporadily a komentátoři skočila na všeobecně přijímanou tezi, že jde o zcela jasný výsledek referenda a zcela jednoznačné rozhodnutí občanů Velké Británie. Nelze popřít Brexit jako takový. Nelze popřít, je rozhodnuto.
Podíváme-li se však na skutečná čísla, v referendu se naopak projevila zřetelná polarizace společnosti ve Velké Británii a nejde o tak zásadní projev vůle, jak se na první pohled z komentářů i zpravodajství zdá.Další děje, optikou sociologie, sociální psychologie a politologie budou mít totiž základ právě v této polarizaci.
Z pohledu čísel je věc poněkud jiná, než se na první pohled z médií jeví – a sice: Pouhé 1,9% účastníků hlasování převážilo misku vah a vytvořilo závěr referenda: leave. To je totiž rozdíl mezi naprostou plichtou 1:1. Přičemž Skotsko a Irsko hlasovalo pro setrvání v EU podstatně výrazněji, než Anglie a Wales pro odchod.
Podívejme se trochu podrobněji na čísla:
17,4 M pro, 16,1 M proti. Nepoučený čtenář a posluchač médií by pak mohl mít dojem, že tedy rozhodlo 1.300.000 voličů, ale není tomu tak. Za zkreslený úhel pohledu může fakt, že při výběru ze dvou možností není rozdíl mezi dvěma hodnotami rozdílem, který ilustruje sílu onoho rozhodnutí – podívejme se na věc dále:
17,4+16,1 = 33,5 M voličů (tvoří 72 % z voličů)
(17,4 + 16,1)/2 = 16,75
To znamená, že ve skutečnosti rozhodovalo pouhých, a právě pouhých: 650.000 osob,v zemi, která má 46,53 M voličů – vycházím-li z prezentovaného faktu, že 33,5 M představuje 72 % voličů. Pokud vezmene v úvahu, že voličů je celkem 46,53 M, rozhodlo o dalším směřování GB 1,4 % občanů s právem hlasovat.
Pokud v takto zásadní věci rozhodne 1,4 % z občanů s právem hlasovat, je zřejmé, že jde o vítězství nevýrazné, nezřetelné, dokonce o vítězství jež se zdá býti na úrovni statistické chyby... Svědčí tedy nikoliv o jednoznačném postoji britské veřejnosti, ale naopak o projev naprosté polarizace názorů uvnitř Velké Británie a tato polarizace bude mít následky.
Též se ukazuje, že referendum (z části postavené na emotivních sděleních, než na relevantních datech) má právě toto omezení, o výsledku rozhoduje hrstka, jakkoliv se to jeví demokraticky, jakkoliv princip referenda demokratický je.
Jestliže se tady mluví o masivní vůli většiny, o zcela zásadním rozhodnutí britských občanů apod., jde o mediální selhání nebo přímo manipulaci či nevzdělanost komentátorů.
Nabízí se tedy spíše otázka, jestli je užití referenda bez rozumných limitů v takovém velkém a složitém tématu rozumné? Nebylo by třeba do referenda zakomponovat právě takový princip, který by znemožnil reagovat na rozdíl na úrovni 1-2 %? Proč je plichta jen 1:1 a nikoliv výsledek s rozdílem pouhých 1,4 % z občanů s právem hlasovat? Nemělo by být v referendu takové důležitosti zachycen například princip, že se změna uděje (oběma směry) pouze za předpokladu, že rozdíl bude větší než 10%?
Proč si tyto otázky nikdo neklade?
Závěr: Prezentování britského referenda jako naprosto zřetelného rozhodnutí britského lidu je nepatřičné. Došlo naopak k výhře „o prsa“ a to poměrně malá. Polarizace názorů v Británii je natolik velká, že bude ovlivňovat britskou politiku v další dekádě.
Převzato z blogu Refresh s autorovým souhlasem.