Koukám se na ten vynikající seriál Masters of the Air o letcích na bombardérech B-17 za války a podíval jsem se, jakou měli šanci, že se dožijí konce války. A skoro žádnou.

Každý člen posádky si musel odkroutit 25 misí. Šance na přežití 25 misí byla pouhých 25 %. Spojené státy postavily před druhou světovou válkou a během ní 12 731 bombardérů B-17 a 4 735 z nich bylo ztraceno kvůli nehodám a nepříteli, což představuje více než 37% ztráty. Větší kliku měli ti, kteří nastoupili na konci války, protože Němci byli jednak slabší a druhak byla větší šance, že válka skončí, než je někdo stačí zabít. Proto byly celkové ztráty všech nasazených posadek „jenom“ asi 44%.

U Britů to bylo podobné. V roce 1943 mohla v RAF přežití služební túry 30 misí očekávat jen šestina letců Bomber Command a jen jeden ze čtyřiceti měl naději přežít případnou druhou.

Během 22 měsíců, které 100. bombardovací skupina ze seriálu strávila bojem proti Hitlerově Luftwaffe, ztratila 732 letců a 177 letadel, přičemž pouze čtyři z původních 38 pilotů dokončili svých 25 misí, což představuje 10% podíl přeživších. 8. letecká armáda utrpěla ve válce 26 000 obětí v boji, což bylo více než celá americká námořní pěchota během druhé světové války.

To je naprosto strašný. Práce, kde víte, že prakticky jistě zemřete. Jak to mohli dělat dál? Jak to, že se všichni nezbláznili? U letců ještě navíc platila bizarní situace, že si oproti pěchotě nacházející se neustále v boji vlastně žili luxusní život v týlu, balili holky, dobře jedli a pili a to střídaly pekelné mise. Přesto byla dezerce naprosto minimální.

V zásadě se jednalo o ekvivalent kamikaze misí. Prostě víte, že děláte něco, kde to nejde přežít.

Jen tak pro zajímavost u pěchoty to bylo mnohem lepší i když taky žádná hitparáda. Pouze cca polovina pěšáků přečkala válku bez zranění. 2 z osmi byli zabiti. Zbytek byl raněn.

V první světové to bylo ještě horší. A na konci do toho ještě vlítla Španělská chřipka, která pokosila stejně vojáků jako boje!

A ještě doplním Čechy v RAF. Příslušník 311. perutě v letech 1940–1942 měl šanci přežití turnusu (25–30 misí) kolem 30–40 %. Po roce 1942, při méně riskantních misích, stoupla šance na 50–60 %. Stíhači to měli lepší, tam byla šance 60-70% na přežití. V RAF bojovalo 2500 Čechů (i jako pozemní personál) a padlo 531 z nich.

Válka je hnus.

Což se týká i těch probíhajících, kde jsou ty pravděpodobnosti přežití na frontě dnes ještě horší. Odhady jsou až okolo 1 ku 3.