Rub roku 2022 ukázal naše slabiny a líc evidentní klady: ruské brutální dunění války proti Ukrajině světu ukázalo, že i my jsme schopní velké solidarity a sjednotilo nebývale rychle Evropu i celou naší civilizaci, která se dokázala během deseti měsíců z 90 procent stát nezávislá na dodávkách plynu a ropy z Ruska.
Evropa, jak. známo, je slovo původu semitského, snad fénického a znamenala směr, který ukazoval k západu slunce. A dodnes stojí na hesle Velké francouzské revoluce z roku 1789: Svoboda, rovnost a bratrství. Dnešním jazykem by se řeklo, že stojí na svobodě slova a pohybu a rovnosti všech občanů před zákonem, tedy na právním státě. Bratrství znamená starost o občana, za něhož stát nese odpovědnost, a za to od něj vyžadujeme dodržovaní zákonů.
Problém nastává, když politici chtějí všechno změnit, což jsou slova, která opět zaznívají v prezidentské kampani. To, proti čemu dnes často brojíme, má staré kořeny, a na to nesmíme zapomenout. Profesor Philip Zimbardo svými průzkumy doložil, že i chytří univerzitní studenti, pokud se ocitnou v situacích, kdy se snaží racionalizovat vymáhaný souhlas s hodnotami, o nichž vědí, že jsou falešné, jako tomu bylo u nás za německé okupace a posléze opět až do roku 1989, přijímají pošetilá a často i sebezničující rozhodnutí. A je-li nějaká populace, jako ta naše, po pět generací pod nepřirozeným tlakem, začnou se sebezničující vzorce chování předávat dalším generacím. Tato zkušenost činí z racionálních bytostí jen racionalizující reaktory. Náš mozek se naučil sebeobelhávat, a tím poničil u řady lidí i způsob existence.
Nereagujeme často jako jedinci, ale jako vystrašená masa. A tato skutečnost nás možná ohrožuje nejvíc i dnes. Rub i roku 2022 způsobuje totiž boření etických hranic, viz věta poslankyně Schillerové, lepší je stíhaný prezident než nezkušený prezident a zároveň neexistence řádného vzdoru proti lživým a vychytralým tendencím, jako jsou hrátky kolem pražského magistrátu či kolem zákona o střetu zájmu, nebo opovrhování Ústavou a právním státem. Tím si vytváříme kolem sebe novou hranici, do které se strachy choulíme, protože řadě diskusí o EU, snahám dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality atd. nerozumíme.
Předváděnými postoji se stáváme mnohem menší, než ve skutečnosti jsme. Zahraniční úspěchy naší současné vlády nás nezajímají, jak dokazuje naše obecně sdílené nelichotivé hodnocení předsednictví Rady EU, ač právě úspěšné hodnocení zaznívající ze zahraničí může být zárukou našeho úspěšného vývoje. Je třeba se zbavit rezervovanosti vůči velkým kontextům. Pokud nezvládneme přesvědčit společnost, aby je akceptovala, a budeme naslouchat těm, kteří nás šálí slogany o českých zájmech, ocitneme se na periferii. Musíme se naučit tvrdě odmítnout dobře ševelící plevel těch, co z politiky jen žijí a občany okrádají, místo aby politiku vytvářeli. Poznáme je lehce, nechtějí od nás spolupráci, ale zase pouze souhlas s falešnými hodnotami: jen dnes místo pendreku používají marketing.
Psáno pro ČRo Plus.