Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Každá civilizace, která dosáhla vrchlu a přestala usilovat o pokračování vývoje, se propadla do chaosu a byla dobyta a zničena barbary, kteří na jejích troskách budovali novou civilizaci. Evropa je zvláštní v tom, že si sama výtýčila a naplňuje program stagnace, degenerace a rezignace na svou existenci. A že si sama pozvala a živí nájezdníky, kteří usilují o její smutný konec.

Moc lživé propagandy je mocná. Pro Adolfa zvedali také ruku lidé s dvěma VŠ a nechali spalovat druhé....lidské plémě je nablblé a zločinné. Planetě zemi bez něj bude jen lépe....už aby se vymydlilo mezi sebou nenávratně. Rád bych se potom reinkarnoval třeba jako papoušek a žil si tady pěkně v klidu někde na větvi této krásné, modré planety....bez toho aby mne nějaké blbec odchytil a dal do klece pro svoje potěšení

Problem s plozenim a rozenim ma jen euroatlanticka civilisace, asi 16% populace sveta, zbytek ma problem opacny...A to je ta hlavni katastrofa a tragedie pro osud Planety...

Ani my s tím žádný podstatný problém nemáme. Možnosti naší moderní civilizace bezpochyby dokážou uspokojit potřeby naší populace i při konstantním počtu obyvatelstva, na rozdíl od parazitů, co se NEZODPOVĚDNĚ množí jako kobylky.

Problém není v počtu obyvatel, problém je v OBRANĚ A OCHRANĚ jejich civilizačního okruhu!

je pravda, že když dnes vidím maminku s kočárkem, tak ji v duchu obdivuji, že do toho šla, zatímco dříve to bylo naprosto samozřejmé. takže dost podstatný rozdíl ve vnímání rodičovství. --no nic, časy se mění--a lidstvo dopadne přesně tak, jak si zaslouží.

Pane Grudmanne. Moc prosím a myslím to vážně. Zestručnit. Výrazně. Děkuji.

Pan Grundman nic neřeší, píše to za něj AI.

Když se přidržím oblasti "plození a rození", před 50 lety byla u nás největším společenským problémem nechtěná těhotenství. Dnes je to nízká porodnost.

Co se mezitím změnilo? Hodně věcí, ale i kvalita antikoncepce.

Tehdy se neustále řešilo plánování rodičovství, dnes se řeší natolik úspěšně, že asi pětina párů odkládá rodičovství tak dlouho, dokud není žena neplodná a další část žen stihne porodit jen jedno dítě.

Přidal bych k tomu jednu podstatnou korekci: problémem není jen to, že „páry odkládají rodičovství“. Často se totiž odkládá už samotný vznik páru.

Dříve lidé vstupovali do stabilního partnerského vztahu poměrně brzy. Dítě pak přicházelo jako součást už existující životní dráhy: seznámení, svatba nebo soužití, společná domácnost, děti. Dnes se tato dráha rozpadla na samostatné kroky, z nichž každý může být odložen nebo vůbec nenastat.

Antikoncepce v tom sehrála důležitou roli, ale ne pouze tím, že zabránila nechtěným těhotenstvím. Změnila i logiku vztahů. Sex, partnerství, společné bydlení, manželství a rodičovství už nejsou pevně svázané do jednoho balíku. To je z hlediska osobní svobody obrovská změna, ale z hlediska demografie má tvrdý důsledek: dítě vzniká až tehdy, když se několik nezávislých rozhodnutí sejde ve správný čas.

A právě tam nastává problém. Nejde jen o ženu, která ve stabilním vztahu dlouho váhá s dítětem. Často jde o ženu nebo muže, kteří ve třiceti letech ještě nemají vztah, v němž by rodičovství vůbec dávalo smysl. Když pak vhodný pár vznikne pozdě, biologický čas už nelze jednoduše dohnat.

Proto je nepřesné představovat si nízkou porodnost hlavně jako důsledek racionálního plánování existujících párů. V mnoha případech žádný pár, který by mohl plánovat, ještě nevznikl. Moderní společnost neumí jen odkládat děti; ona odkládá i stabilní závazky, z nichž děti přirozeně vznikaly.

Z tohoto hlediska je nízká porodnost méně problémem antikoncepce a více problémem rozpadu párové trajektorie. Antikoncepce umožnila oddělit rodičovství od sexuality. Moderní životní styl pak oddělil rodičovství i od partnerství. A výsledkem je, že dítě se nestává samozřejmým pokračováním vztahu, ale až pozdním projektem, na který se často čeká tak dlouho, až už na něj nezbývá čas.

Benjamin Kuras má pravdu v tom základním: porodnost se nevrátí proto, že politici vymyslí další dávku, slevu na dani nebo slavnostní výzvu k plození. Demografie není mechanická reakce na položku ve státním rozpočtu. Děti se nerodí jen proto, že stát přihodí několik tisíc korun, stejně jako se společnost nerozpadá jen proto, že mladí lidé zlenivěli, zhloupli nebo si pořídili chytrý telefon.

Problém je hlubší. Porodnost je vedlejším efektem celého společenského uspořádání. Dříve děti nevznikaly primárně z individuálního projektu, ale ze struktury života. Muž a žena vstupovali do relativně stabilních rolí, manželství bylo očekávaným rámcem dospělosti, rodina byla ekonomickou i sociální samozřejmostí a alternativní životní strategie byly omezenější. Neznamená to, že tehdejší svět byl lepší. Znamená to pouze, že byl demograficky účinnější.

Moderní společnost tuto strukturu rozebrala. Učinila tak z dobrých i špatných důvodů. Rozšířila osobní svobodu, vzdělání, profesní dráhy, ženskou ekonomickou nezávislost, individualizaci životních plánů a možnost odkládat zásadní rozhodnutí. Tím ale současně oslabila mechanismy, které dříve vedly k časnému párování, stabilnímu soužití a vyššímu počtu dětí. Nelze mít bez dalšího obojí: plnou moderní autonomii jednotlivce a zároveň demografické výsledky společností, které na takové autonomii nestály.

Právě zde bývá dnešní debata falešná. Jedna strana předstírá, že stačí ekonomická podpora rodin. Nestačí. Druhá strana předstírá, že pokles porodnosti nemá žádnou souvislost s proměnou rolí, vztahů a životních ambicí. Má. Ekonomika hraje roli, bydlení hraje roli, nejistota hraje roli. Ale ani vyřešené bydlení samo nevytvoří svět, v němž je rodičovství přirozenou osou dospělého života.

Historická zkušenost je nepříjemná právě tím, že ukazuje účinnost metod, které dnes nechceme a nemáme chtít. Výrazné demografické obraty byly často spojeny s politickým, náboženským, ekonomickým nebo rodinným tlakem. Společnost tehdy jednotlivci neříkala pouze: můžeš mít děti. Říkala mu: toto je normální životní dráha. A často zároveň zužovala jiné dráhy, zejména pro ženy.

To je podstatné. Kdo chce zásadně zvýšit porodnost, musí říci, jak daleko je ochoten jít. Chce jen podporovat rodiny? Pak může zmírnit některé překážky, ale pravděpodobně nezmění základní trend. Chce obnovit silnou normativní strukturu rodiny? Pak už se dotýká svobody, rovnosti a autonomie. Chce omezit ženské profesní možnosti nebo znovu vytvořit asymetrickou závislost na mužském živiteli? Pak už nemluví o sociální politice, ale o přestavbě společnosti.

Kuras správně připomíná, že dnešní mladí lidé žijí v prostředí, které plození a rození příliš nepřeje. Jenže z toho neplyne, že stačí toto prostředí okřiknout, vysmát se mu nebo ho prohlásit za úpadkové. To prostředí je výsledkem modernity samotné. Je výsledkem delšího vzdělávání, pozdějšího ekonomického osamostatnění, dražšího bydlení, rozpadu širších rodinných sítí, proměny partnerského trhu a vyšších nároků na osobní spokojenost. Dříve přijatelný životní kompromis se dnes často jeví jako selhání.

Proto je také zavádějící jednoduchá nostalgie. Ano, minulé generace měly děti v podmínkách, které by dnešní člověk často považoval za nepohodlné. Jenže neměly stejný prostor volby. Neměly stejnou představu individuální seberealizace. Neměly stejný partnerský trh. Neměly stejnou možnost opustit tradiční model života a zůstat přitom sociálně plně akceptovány.

Vážně se tady bavíme o sociálním inženýrství? Je tohle úkol státu - nebo spíš hospodařit dobře se svěřeným majetkem?

Jak to již příkladně nastolil náš význačný krajan, Panevropan a ideový otec sjednocené Evropy - pan hrabě Kalergi:

"Člověkem budoucnosti bude míšenec. Dnešní rasy a kasty budou pohlceny neustále postupujícím zmenšováním překážek prostoru, času a předsudků. Eurasijsko-negroidní rasa budoucnosti, vzhledem podobná starověkým Egypťanům, nahradí rozmanitost národů rozmanitostí jednotlivců."

P.S. Wir schaffen das

Meišner 7:22

Kdyby jenom maminku,

ale děvčata pod 15let s kočárkem někoho s příbuzenstva, od sousedů nevidět vůbec a

přitom to bývala běžná věc, celkem nedávno,

ŽE

Nechtěl bych plodit děti ve společnosti, která o mě jedná jako o dobytku, který musí vrhnout tele, jinak je pro hospodáře bezcenný. Dítě je dar, ne budoucí zdroj daní.

To už je na vás, jak si to okecáte. Plození i neplození.

Ten poslední odstavec je velice důležitý. Ovšem zajistit naplnění té podmínky se jeví téměř nemožné.