„Západ se rozhodl vymřít,“ píše mně jeden můj známý, otec mnoha dětí. Jako důkaz nabízí své potomstvo. „Já mám deset dětí a místo dvaceti pouze pět vnoučat. Moji tři sourozenci zplodili dohromady 8 dětí a mají dva vnuky. To perfektně ilustruje evropskou statistiku - ani vydatná materiální pomoc rodinám v Polsku a Maďarsku s tím nehnula.“

A my se můžeme vsadit, že u nás s tím nehnou ani ty nejgeniálnější nápady, s jakými může premiér Babiš přijít na „rozrodění“ našich mladých žen – a dodejme - „rozplodění“ našich mladých mužů, souhrnně tedy „rozsouložení“ naší asexuální mládeže, jak doporučuje i paní senátorka Daniela Kovářová. Ostatně i jak už hezkých pár roků naléhám i já, bezvýsledně, v kdysi bestellerové a dnes ignorované příručce Tao sexu. Generace, jíž se naše decivilizační obavy týkají, nejen nesouloží, ale i nečte, a chraň Pánbůh, že by si ještě kupovala knížky.

Nepomohou ani žádné papežské encykliky typu ordo amoris čili příkaz milovat. Čili jak se po katolicku říká, nepomůže ani svěcená. Dávno se z našeho literárního a duchovního povědomí vytratilo první přikázání biblického Boha člověku, které v hebrejštině zní libě hrdličkovsky „prů urvů“ a znamená „ploďte a množte se.“ Donedávna to braly jako samozřejmost všechny lidské generace, včetně těch Bible neznalých.

Jenže ono se nám to snadno povídá. Onen otec mnoha dětí, i jeho skromněji plodní vrstevníci jako já, ale pak i ještě premiér Babiš a senátorka Kovářová, jsou generace, které čile plodily a rodily, když jim bylo dvacet. Plození se oddávaly leckdy a leckde, než je při tom někdo přistihl a napomenul. Vzdechy a hekoty blaha se ozývávaly po parcích, lesích, lučinách, studentských kolejích, oddělených kupé vlaků a bytech sdílených s dědečky a babičkami, tchány a tchýněmi, strýci a tetičkami.

Potom za vřískotu nemluvňat, žvatláni capartů a trvalého nepořádku školáků celé generace dokázaly dostudovat, chodit do práce, pomáhat potomkům s úkoly, číst jim pohádky, protlačit je školou k profesi nebo řemeslu a dotáhnout je k dalšímu rodičovství. Dědečci a babičky pomohli, kde bylo třeba – co jim taky zbývalo, nový byt pro mladé se dal sehnat jen protekcí u některého soudruha tajemníka. Připadalo jim to všem samozřejmé, moc o tom nepřemýšleli a brali to jako zábavu.

A pak kdesi tak zhruba v dospívající generaci „Husákových dětí“, která začínala rodit další generaci zvanou „mileniálové“, vzklíčil psychologický jev zvaný „ambice“. Nově objevovaná svoboda a žízeň po poznávání. Sebenacházení, sebeutváření v profesích, kariérách, výdělcích, investicích, cestování a poznávání světa. Sebevědomí a asertivita, překonávání výzev a úspěch. Odklad plození a rození do třicítky, někdy je taktak stíhající do čtyřicítky, než oplodnitelnost sklapne. Materiální pohodlí pro sebe a potomky a odstranění překážek generaci další. Aby ona měla odpich do života snazší a nemusela se tolik namáhat. S opomenutím, že kdo se nenamáhá, nic se nenaučí. Ostatně nač se co učit, když si můžete všecko vygooglovat.

Nastalo odloučení od tchýní a tchánů, protože kdo se má s nimi pořád hádat. Ti si mezitím konečně mohli začít užívat života sami pro sebe na středomořských plážích. Dědečci a babičky, s tradiční laskavou moudrostí a trpělivostí, zmizeli ze života vnoučat. Ta místo nich dostala do ruky chytrý telefon. Učte se, parchanti, sami, nikdo na vás nemá čas.

Střih o dvacet let do budoucna – a nejnižší porodnost všech dob. Panika. Vymřeme. Kulturní civilizace zanikne, nahradí ji negramotní barbaři. Koukejte, už se to děje u našich západních a jižních sousedů. Honem zařiďme návrat k plození a rození. Jenže, ouha: generace, která by to plození a rození měla vykonávat, neumí jedni s druhými mluvit. O čemkoli, kdepak plození a rození. Navázat vztah je námaha a bolí to. S někým žít a přizpůsobovat se mu? Šílenství.

I kdybyste se o to pokusili, svět už nastavil vašemu plození a rození tolik překážek, že je nestačíte spočítat. Nevyděláte na bydlení, v nejlepším případě na nějaký ten 1+1, a zakládejte v něm rodinu. Kromě toho máte pro život k dispozici bohatou škálu neplodných a snadnějších variant LGBTQA+++. Navíc kdoví, zda už nejste zneplodněni chemickými sajrajty v potravě, mikrovlnami v elektronice, makrovlnami v telekomunikacích, následky covidu nebo anti-covidových vakcín. Taky, nač rodit děti, když planeta beztak brzy shoří uhlíkovou stopou nebo nukleární rachejtlí. Kam se podíváte, tam na vás vyčuhuje něco, co vás od plození a rození odrazuje a působí vám úzkost.

A možná to není náhodou. Možná se to neplození a nerození už nedá obrannými zákroky zastavit. Prosazovat rození proti tolika překážkám je jako tlačit do kopce ten příslovečný Sisyfův balvan. Už se možná utlačit nedá. Nechat ho skutálet možná ani nemusí být taková tragédie, jak se nám to jeví. Možná by nám něco napovědělo to výše citované biblické přikázání, které pokračuje „a zaplňte zemi“.

A zde možná vězí nějaký háček. Země je prostorově konečná, takže logicky její zaplňování nemůže být nekonečné. Kdy je zaplněná, kdy nedoplněná, a kdy přeplněná, a jak to poznat, už biblický Bůh neporadil. On nad tím mávl rukou a na závěr dne šestého, v němž člověka stvořil, mu toto přikázání ještě doplnil takto: „Podmaňte zemi a ovládejte ryby v moři, ptactvo na obloze, a vše živé, co se hýbe po zemi.“

Šéf vesmíru předal tuto planetu člověku do správy a jmenoval ho jejím manažerem. Pak si vyhlásil šábes, den svého odpočinku. Ten den trvá dodnes. Vypadat může jen tak, jak jej manažer spravuje. Ten manažer, to jsou všichni politici, všichni podnikatelé, všichni učitelé, všichni léčitelé, a všichni ti pisálci, kteří jim kibicují a říkají si hrdě publicisté. A když se svět dostane do krize, musí nastoupit krizový management. Jeho prvním krokem je identifikovat prvky, které krizi tvoří, a zjistit, které je třeba řešit a které nechat běžet, ať se samy vyřeší nebo vytratí. Tak se dá krize obrátit vzhůru nohama, a co se jeví jako problém, se stane řešením.

Zde odbočíme trochu do evropské historie a všimneme si několika civilizačních kvantových skoků, následujících právě v dobách dramatického úbytku populace.

Jedním je rozjezd renesance po válkách, neúrodě a morových epidemiích 14. století, které zredukovaly přelidněnost (odhadovanou na 70-100 milionů v roce 1300) o třetinu. Druhým je kulturní rozmach baroka a vědecká a filosofická revoluce po Třicetileté válce (1618-48), která opětné zalidnění téměř 80 milionů zredukovala o desetinu (ve Střední Evropě až o třetinu). Třetím je vrcholná éra západní civilizace vytvořená v západní polovině Evropy po Druhé světové válce, v níž zahynulo okolo 50 milionů Evropanů z předválečných cca 400 milionů. Tato vrcholná civilizační éra končí a Evropa (nepočítajíc Rusko) je na svém nejvyšším historickém počtu téměř 600 milionů (z toho EU půl miliardy). Není divu, že z toho začíná cvokatět.

My se zde proto odkloníme od převládajícího trendu nad úbytkem populace hořekovat a místo toho se z něj pokusíme zaradovat. Položíme si otázku, zda jsme neustálým „udržitelným růstem“ (populace, výroby, odpadu, výstavby, destruktivních vynálezů, ukusování přírody, betonování půdy, apod.) už nezalidnili planetu do stavu „zaplnění“ a nepřecházíme do stavu „přeplnění“. Tedy stavu, v němž biblický příkaz byl splněn a tím se stal neplatným. Jehož setrvačnost planeta začíná brzdit. Zatím bohudík humánně a nenásilně. Redukovat populaci neplozením je laskavější než zabíjením.

Podle takovéto teorie pro Evropu civilizačním problémem není populační úbytek, nýbrž pouze jeho nahrazení populací neevropskou, jejíž původně očekávaný ekonomický přínos se mění v ekonomickou zátěž a postupný civilizační kolaps. S reálnou vyhlídkou na civilizační zánik, jakým prošly kdysi velkolepé civilizace jako Byzanc, Egypt nebo Persie.

Dá-li se tento příspěvek ještě zastavit (a v západní části Evropy už to asi nepůjde), pak by zredukovaná evropská populace mohla podle této teorie zopakovat další civilizační kvantový skok. Musela by k tomu jen změnit ekonomický systém. Probudit se z utopie dvou ekonomických naivit. Jednou je, že s ubývající mládeží vznikne nedostatek nezbytných pracovníků. Druhou je, že se ještě dá vymyslet nějaká důchodová metodika, jíž by ubývající mladá pracující generace donekonečna udržovala naživu přibývající nepracující generaci starou.

Tu první už za nás začíná řešit umělá inteligence. Ta brzy zruší nezbytnost lidské účasti u mnoha pracovních odvětví a uvolní její propuštěné pracovníky do odvětví, kde umělá inteligence lidskou účast nenahradí. Chcete-li to říct lidově, řemeslo bude opět mít zlaté dno.

Tu druhou budou za sebe muset řešit starci sami a nespoléhat na samozřejmost zaslouženého důchodu a bezplatného zdravotnictví. Na ty už nikdo nevydělá, budeme si na ně muset přivydělávat sami. Zaměstnavatelům, dnes předsudečně zaujatým už proti pětapadesátníkům, nezbude než objevit hodnotu zkušeností a dovedností sedmdesátnických a osmdesátnických. Jak už ostatně objevily profese zdravotnická, pedagogická a politická.

To vše samozřejmě platí jen za teoretického předpokladu, že ta civilizačně náhradní etnika zůstanou doma. V Německu, Rakousku, Francii, Belgii, Anglii...

Psáno pro Deník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století