Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Řešení odpadů našli Švýcaři. Z plastů vracejí k recyklaci jen PET lahve a aby si svá malebná údolí nezanášeli skládkami, veškeré ostatní plasty končí spolu s jiným vhodným domácím odpadem ve spalovnách, ze kterých mají elektřinu i teplo. A to už trvá na třicet let. Od roku 2000 je tam totiž zcela zakázáno skládkování.

Nemyslím si, že je to nejlepší řešení. U nás máme za městem desítky let skládku, kam se odpad odváží a kde to padesáti tunový traktor udusá. Teď se uvažuje, že se vše bude vozit do devadesát kilometrů vzdálené spalovny. To se vyplatí? Vůbec si nemyslím.

Ještě jsem zažil mléko v láhvích, v Řecku nám kdysi nabírali ze sudu ten nejlahodnější jogurt...žádné plasty. Dnes se při separaci sběru pokaždé vyděsím,co dva lidi vyprodukují za hrůzu za týden. Což se vracet trochu zpátky? Opravdu musí být každých 10 plátků sýra extra v plastu? Což výrazněji preferovat prodej u pultů?

Ještě jsem zažil mléko nalévané do bandasek.

Není to jedna kreditka ročně a nikoli týdně?

Ve velkých městech funguje (a jinde bude brzy povinně fungovat také) "energetické zpracování plastů". Tedy méně honosně řečeno jejich spálení ve spalovnách.

Většina plastů má v molekule jen uhlíky a vodíky, tak je to čisté a efektivní palivo. Problém dělají plasty s chlórem v molekule (PVC), ale i s tím si moderní spalovny poradí.

"plasty s chlórem v molekule (PVC), ale i s tím si moderní spalovny poradí." stačí instalovat katalyzátory dioxinů... a také separaci kovů a sprchu kyselin... a ze spalovny odchází vzduch čistější nežli vchází, tedy mimo CO2. Ale ten kvikot Zelených Jurodivých.... J.L. end

Ano.

A proto je třeba učinit petflašky zálohovanými. Nic se tím na jejich konečném osudu proti stávajícímu stavu nezmění, ale bude to stát nějakou tu miliardičku, pár vyvolených si namastí kapsu a ti, kdož nám vládnou, si odškrtnou další bod ze seznamu peachovin z brusele na nás dštených.

Spalovat! Fluidni kotle, pyrolýza jsou osvědčené technologie, jenže to by na odpadech nepatszitovalo tolik neziskovek a dotačních podnikatelů...

Jestli spalovat nebo skládkovat by mělo vyjít z analýzy, co je ekologičtější (výhřevnost odpadu, jeho škodlivost v přírodě, vzdálenost od spalovny a využití tepla ze spalovny), jednoznačná odpověď asi neexistuje.

Jasně, igelitové pytlíky v moři je průšvih. Zvlášť když je lze nahradit kompostovatelnými.

A co s tunami polystyrenovych tepelných izolantů? Ony jsou svého druhu taky jednorázové a za čas dožijí

To máte jako rtuť v teploměrech (špatná, zakázat) a rtuť v zářivkách (dobrá, kupovat). Nebo ropné produkty: ty v autech špatné, zakázat, ty pro pohon lodí a letadel, dobré, dovážet baterie. Možná už je čas vydat pro nás pro blbé nějakou příručku, abychom to nepletli.

Západní Evropa se pomalu vrací k způsobům balení potravin, jak byly (nedobrovolně) běžné u nás za komunistů. Žádné PET láhve, všechny druhy minerálek byly ve skleněných 7-decových láhvích. Stejně tak piva v půllitrových láhvích. Téměř všechny láhve byly zálohované sumou 1 Kčs. Džusy byly v kovových plechovkách. Naporcované masné produkty se neprodávaly v balíčcích jako dnes. Naporcovat si je (např. salámy) zákazník mohl nechat u řezníka a ten mu je zabalil do balícího papíru. Jedna z mála věcí, která se možná 10 let balila do plastů, bylo mléko v plastových sáčcích. Polotučné za 2 kačky v modrém a plnotučné za 3,10 v červeném sáčku. Dost se to podobalo tomu, jak se dnes prodává kysané zelí.

Nejčastějším plastem, který se používal, byl celofán. On to vlastně není plast, i když je průhledný. Vyrábí se z celulózy a je biologicky odbouratelný. Ten se užíval na balení květů, bonbonů, bonboniér, ale i cigaretových krabiček.

V létě 1989 začalo JZD Slušovice stáčet jako první firma ze socialistických zemí nápoje do 1,5 litrových PET láhví. Byly to výrobky od Pepsi-Coly. A byla to tehdy velká sláva. Přijeli nejen nejvyšší místní komunisté, ale i zástupci velvyslanectví USA, Kanady, Velké Británie a Německé spolkové republiky. 😀 Dávam odkaz na dobové video - na tu část, která je nejzajímavější. Ale zajímavá je celá reportáž:

https://youtu.be/DfDaJttKOeM?t=78

Tomu se říká negace negace v dialektice, podle Hegela.

....."do sebe vstřebáváme průměrně jednu kreditní kartu týdně."

Kreditka má 5,15g x 52 = 267,8g plastu ročně.

Při kremačním věku kolem 80 let to dělá 21,4 kg a lidské tělo tedy bude tvořeno cca z 1/4 plastem. To už stojí za recyklaci a z nebožtíků by šlo dělat třeba svačinové pytlíky.

Ono jde něco dovnitř a něco zase ven...

Po 4vteřinovém nahlédnutí do diskuze zjišťuji, že už roky třídím odpad jako Švýcaři. A to dvoufázově. První třídění je na odpad spalitelný/nespalitelný. Spalitelný odpad spaluji v roztopeném uhelném kotli Dakon 17. třídy ( hned po nákupu z druhé ruky jsem provedl dodatečné vyšamotování hořáku a efektivnější rozvod terciálního vzduchu, kotel nejprve nažhavím dřevem ). Nastupuje druhé třídění na odpad zkompostovatelný/nezkompostovatelný. První uložím na kompost, jeho výsledky jíme. Druhý do popelnice. Vyvážím pak 10x méně popelnic než sousedé. Kdykoli mám cestu okolo čáslavské megahory nářků, mám pocit, že činím dobře.

Kotel 17. třídy? A jaké teploty dosáhnete tím nažhavením dřevem?

A právě ty "biodegradabilní" plasty jsou největším zdrojem mikroplastů.

Pokud je vyrobíte z malých kousků plastu poslepovaných dohromady nějakou velmi pozvolna rozpustnou organickou hmotou, jak je dnes běžné, pak nepochybně ano. Například ale starý známý celofán se takto nevyrábí, ten vznikne chemickou úpravou dřevní celulózy.