„Kéž bych tehdy věděl, co vím teď. Ale kéž bych teď mohl, co jsem mohl tehdy.“ Říkával anglický televizní komik Dudley Moore.V určitém věku se takovéto postesknutí nad promrhaným mládím a zákeřným stárnutím začne vybavovat každému. Dvě nejhorší události v mužském životě (praví jedno moravské rčení) jsou:

„Poprvé, když to nejde podruhé, a podruhé, když to nejde poprvé.“

A v určitém věku, zvlášť po letech zdravotní zanedbanosti, už se to nedá pokaždé svést na přepracovanost nebo starosti. A vůbec už ne na partnerku, podle jiného moravského rčení „která si to neumí postavit, ta si to nezaslouží“.

Je to samozřejmě způsobeno plýtváním sexuální energie v mládi, oním „mohu, ale nevím“. Čili příliš častou zbrklou ejakulací bez zpomalujících a zadržujících a hlavně předeherních a doherních taoistických triků. Takových, co k uspokojení ženy používají i jiné údy než ten obvyklý, pokládaný v horším případě za nemravný, v lepším případě za marnotratný. V žádném jazyce nenajdete žádné nemravné pojmenování jazyka nebo prstu.

Jestli už vám to někdy nešlo podruhé, a partnerka nejevila znaky kosmické blaženosti, naučíte se dnes trik, kterým ji k blaženosti můžete dovést dohrou. Jestli už vám to někdy chraňpánbůh nešlo poprvé, tímto trikem z ní dostanete energie, které vám vrátí sílu dvacátníků. Jste-li dvacátníci, začněte tímto trikem šetřit energii, aby vám vydržela do stodvaceti jako Mojžíšovi, jenž zemřel (jak praví kniha Deuteronomie) „v plné mužské síle“. Nebo aspoň do devadesáti, jako otci španělského popového zpěváka doktoru Juliu Iglesiasovi, s nímž ještě pár měsíců před jeho smrtí otěhotněla jeho milovaná čtyřicátnice.

Navíc prospějete obecnému zdraví, a to nejen tělesnému, nýbrž i duševnímu, neboť už od sklonku 19. století se ví, že tento trik léčí ženskou hysterii. (Mužská hysterie není hysterie, nýbrž oprávněné rozhořčení.) Za tu, tedy její nekontrolované projevy, v té době lékařská věda ve spolupráci se soudnictvím ženy zavírala na psychiatrické kliniky a zbavovala je svéprávnosti.

U žen obávajících se vlastního náběhu na hysterii si získala popularitu dvojice londýnských lékařů Dalrymple a Granville, objevující na hysterii novou a zázračně fungující léčbu: masáž vagíny. Zachránili jí před zavřením do blázince stovky vděčných pacientek. Měli z toho slušné živobytí, tak se na obecnou medicínu vybodli. Granville, časem z přepracování trpící ručními křečemi, vynález zmechanizoval, vymyslel elektrický vibrátor a nestydatě zbohatl.

Jenže bod G se nejmenuje po Grenvillovi. Ten sice věděl, že jeho masáže působí ženám vedle blažené rozkoše taky emoční relaxaci, duševní klid a radost ze života, ale neznal přesně anatomické a fyziologické detaily. Ty objevil a popsal až o půl století později německý doktor jménem Gräfenberg. A bod G se jmenuje po něm. Asi podobně, jako Amerika se nejmenuje po Kolumbovi, který ji objevil (a nevěděl, co vlastně objevuje), ale po Amerigovi Vespuccim, který o ní něco napsal.

Gräfenberg taky bezděky zjistil, že Grenvillův vibrátor, kterým se může žena už z hysterie léčit sama, není tak úplně dokonalou náhražkou lidské ruky, tak jako jí není ten nemravný mužský úd.

xxx

Už se vám někdy stalo, že se vám při svém orgasmu partnerka nečekaně počurala? Můžete být na sebe hrdí. Podařilo se vám totiž bezděky něco věru hrdinského. Ona se totiž nepočurala z močového měchýře, nýbrž ejakulovala čirou horkou tekutinu z útrob svého pivoňkovitého ohanbí.

Jedním takovým hrdinou byl už v 17. století holandský doktor de Graf, který ženskou ejakulaci poprvé zaznamenal a domníval se, že pochází z ženské obdoby prostaty. Přesný zdroj ejakulace nedokázal přesně lokalizovat ani doktor Gräfenberg. Dodnes nikdo neví, kde se tato tekutinka bere a bez té ejakulace ji nikdo nikde nenašel. Nikde tam není žádná „nádrž“, z níž by vytékala. Je to záhada a zároveň zázrak ženské fyziologie. Zato se však už tuší, že ji spouští ta třetí varianta orgasmu, kterou generuje bod G. Tak jej taky Gräfenberg objevil. A vy jste jej při svém heroické výkonu našli, aniž jste věděli jak.

Abyste jej příště nehledali marně, teď zpozorněte. Čeká vás lekce taoistického sexu pro pokročilé. Tedy pro ty, kdo už vědí alespoň to, že intenzivní ženské blaho pojmenované neněžným slovem orgasmus má dvě varianty: klitoridální a vaginální. A dokonce že ta vaginální si většinou vyžaduje tu klitoridální jako předehru. A to ještě po předpředehrách a přepředpředehrách ňaderních, ucholalůčkových, šíjových, zákolenních, chodidelních, hýžďových a taky třeba dnes popularitu získávajících análních. Ty jsou z vaší strany prováděny manuálně. A když už žijeme v té digitální době, tak i digitálně, neboť digitus znamená latinsky prst. Od toho taky západní právo zná trestný čin „digitální znásilnění“, čili penetrace prstová.

xxx

Ale dejme pro jistotu ještě slovo vědcům. Jejich poznatky ještě z nedávných let docházejí k takovýmto závěrům (doslovné citáty z úctyhodných vědeckých publikací) :

Bod G se nedá identifikovat jako konkrétní anatomická lokalita a jeho existence je subjektivní. Je nezodpovědné tvrdit, že existuje entita, která nebyla nikdy prokázána a činí nátlak na ženy i muže, vzbuzující pocit dysfunkčnosti, jestliže orgasmus bodu G nezažívají. Bod G je jen prodloužení klitorisu do vaginy, podobné jako kořen mužského penisu. Neexistuje žádný evoluční důvod, proč by měly ženy mít dvě separátní struktury na produkování orgasmů. Idea separátního bodu G je mýtus pornografického průmyslu. Zaměřovat se na bod G na úkor zbytku ženského těla je jako stimulovat chlapovi varlata bez dotyku penisu a očekávat, že nastane orgasmus jen proto, že je to projev lásky. Články v médiích by mohly budit víru, že bod G je dobře charakterizovaná entita schopná poskytovat extrémní sexuální stimulaci, což rozhodně není pravda. Objektivní zkoumání neposkytlo silné a konsistentní důkazy existence anatomické lokality, která by souvisela s oslavovaným bodem G. Radiografické studie nedokázaly demonstrovat unikátní entitu jinou než klitoris, jejíž přímá stimulace by vyvolávala vaginální orgasmus. Ale spolehlivé zprávy a anekdotická svědectví o existenci vysoce sensitivní oblasti distální anteriorní vaginální stěny vznášejí otázku, zda byly v pátrání po bodu G implementovány dostatečné investigativní modality.

Jenže sex není věda, nýbrž umění, které není objektivní, nýbrž subjektivní. Takže my se vybodneme na vědu a zaimplementujeme si několika dalšími investigativními modalitami.

Po nejméně čtvrthodinové, ale raději půlhodinové manuální a digitální implementaci (též zvané předehra) povrchové, při níž se partnerka radostně rozdýchává a při lehkých dotycích lokalit klitoridálních a vagino-labiálních pomroukává, vstoupíme digitálně dovnitř. U mladších partnerek neuškodí, u starších prospěje nebo bude možná i nutná lubrikace plnou hrstí stolního oleje, raději slunečnicového než řepkového, nechcete-li podporovat Agrofert. Ukazovákem a prostředníkem s nakrátko ostříhanými a vypilovanými nehty, aby neškrábaly, vklouznete dovnitř a zaháknete je pod Venušin pahorek, jakoby zespodu proti klitorisu. Tam nahmátnete „entitu“, která vám na dotyk připomíná jizvičku. Lehce po ní kroužíte, až se vám partnerka rozezpívá. Palcem přitom hladíte poštěváček. Po nějaké chvíli se ta jizvička uvnitř vzedme. V tu chvíli na ni přitlačíte a při tom recitujete něžná slova lásky. Vstupovat koitálně už budete do předmazleného partnerčina orgasmu, a jen jej už pomalu udržujete v mírném pokračování, do velmi brzkého dalšího zpěvného.

Tak to je zepředu. Zde při delší manipulaci a digitalizaci můžete zažít, podobně jako doktor Grenville, v ruce ne-li hned křeč, tak postupné rozbolavění. Příště to tedy zkusíte zezadu. Partnerka si leží pohodlně na břiše, vy ji laskáte manuálně od hlavy k patě a nazpět, a pak, opět s hrstí oleje, vklouznete dovnitř palcem a poštěváček mazlíte celým ukazovákem, od kloubu po špičku.

A pak si nechte vyprávět, že bod G neexistuje.

Převzato z Playboye

Kurasovy knihy najdete zde.