Připusťme, že na autorských zákonech je sporné, zda by copyright měl být chráněn až do třetí generace dědiců. Že navrhovaný americký internetový zákon je drastický a svobodné tvorbě nepříznivý. A že v internetovém informačním mišmaši se autorská práva dají uhlídat jen omezením informační svobody.

Kéž by program Pirátské strany byl jen o tom. Z internetové reakce jednoho pirátského funkcionáře na můj nedávný článek se dá vyčíst, že do české politiky vstupuje mladistvá varianta komunismu. Další víra netvořivých, že mají nárok na bezplatné užívání produktů pracně vytvořených tvořivými. Víra tohoto funkcionáře stojí na domněnce, že autorské zákony chrání vlastnictví myšlenky, na což nemají přirozené právo.

Omyl. Autorské zákony nechrání myšlenku, nýbrž dílo. Konkrétní formu, jak tuto myšlenku někdo pracně převedl do románu, písně, symfonie, divadla, filmu, designu, vědeckého objevu, technického vynálezu, technologického postupu. Dokud to neudělá, jeho myšlenka je nechráněná a může mu ji kdokoli sebrat a přetvořit v chráněné dílo. Dílo znamená něco, do čeho někdo investoval talent, trénink, práci, čas a hmotné prostředky. Část peněz z prodeje patří jemu a s nimi i zákonná ochrana před krádeží. Kromě toho, co mu sebere na daních stát. V tom se stát činí. Má za to povinnost jeho vlastnictví (a tím i své daně) chránit. Ochrana osobního vlastnictví je základem svobodné prosperující společnosti a její porušení vždy vedlo k totalitě.

Tvůrce by podle našeho pirátského funkcionáře měl být placen jen za jednorázový prodej díla, další kopie by měly být zdarma. Podle tohoto principu by truhlář (s nímž funkcionář všechny tvůrce srovnává), jehož stroj vyrobí tisíc židlí, měl dostat zaplaceno jen za jednu a ostatní rozdávat zdarma. Kdyby takhle svět fungoval, nikdo by se nikdy neobtěžoval vynalézt, technicky rozpracovat, technologicky propojit a financovat ani ten internet, na němž se tak hezky pirátí.

Jenže on se ten funkcionář domnívá ještě něco, co věru stojí za ocitování: "Tvůrci tvoří proto, že mají nápad, mají inspiraci a musí to z nich ven. Jestli někdo ‚tvoří‘ pro peníze, pak je to na jeho ‚díle‘ poznat. Kvalita je mizerná, a pokud takový ‚tvůrce‘ zemře hlady, pro svět to žádná ztráta nebude."

Chápejme prosím politickou dimenzi této domněnky: Už zase si nějaký stranický funkcionář osobuje právo rozhodovat, které dílo má jakou kvalitu a který tvůrce má umřít hlady. Kdyby se sám pokusil někdy něco vytvořit, dověděl by se, že tvoří-li někdo, když má "inspiraci a musí to z něho ven", neříká se mu tvůrce, nýbrž amatér. Tvůrcem se stává teprve tehdy, až se propracuje k profesionalitě, která si najde publikum ochotné za ni zaplatit. To většině tvůrců ve většině tvůrčích oborů trvá desítky let tvrdého učení a práce. Neplacené. Ve volných chvílích, po jiné práci, z jejíhož příjmu si mezitím tvorbu musí subvencovat, než ji dokážou prodat.

Svobodný trh se tomu říká. Ten si sám stanoví, za jaké ceny se díla prodávají. Pirátství není trh, nýbrž lup. Odepřít tvůrcům jedinou spravedlivou odměnu, jíž je příjem peněz měřený počtem prodaných kopií, to nenapadlo ani komunisty.

MfD, 23.1.2012