Dvojpohlavnost Šiv-Šakti. Zdroj: Shutterstock

Fanoušky LGBTQ genderových tranzic a vícepohlavních identit potěší (a nefanoušky pobaví) zjištění, že fandí (respektive nefandí) fenoménu, který tu existuje od starověku a je zaznamenán ve svatých knihách, mýtech a legendách několika kultur. Od dnešního LGBTQ+ se liší tím, že se tehdy neorganizoval do politického hnutí, ale přikládal se mu význam náboženský.

Dočteme se o něm už v textech staré Indie, které uznávají několik „třetích pohlaví“, v sanskrtu „tritiyapakriti“. Rozlišovaly jich nejmíň pět, zvaných Hidžra, Kothi, Aravani, Džogapa a Šiv-Šakti. Nevíme přesně, čím se od sebe lišily a čím se to či ono pohlaví vyznačovalo, kromě onoho Šiv-Šakti, v němž se snoubil bůh Šiva s bohyní Šakti. Dvojpohlavnost v jedné osobě, ať už trvalá nebo fluidně proměnlivá. Nebo vykazující prvky obou pohlaví, vzezřením nebo chováním. Nebo střídavě: jednou agresivně macho až toxicky maskulinní Šiva, jednou laskavá a něžná Šakti.

Teologové indických náboženství to vykládají jako „schopnost bohů manifestovat božství transformací, negací zákonů přírody a překonáním omezení vrozených lidským bytostem“. Zastánci teorie dávnověkých mimozemšťanů by si na nich pošmákli jako na záznamech pozemšťansko-mimozemského skotačení, jehož smíšenými potomky se hemží i teologické legendy egyptské a řecké.

Mužoženský bůžek Hermafrodit

Starý Egypt měl svou dvoupohlavní bohyni Neth, která rodila bez sexuálních hrátek s muži. Antické Řecko takovým osobám říkalo „hermafrodit“ a „androgynos“, doslovně „mužožena“. Mělo dokonce i svého mužoženského bůžka Hermafrodita, potomka boha Hermése a bohyně Afrodité. Jeho tranzice v oboupohlavní bytost proběhla tak, že jednou ještě jako puberťák ve vášnivých sexuálních hrátkách splynul s nymfou Salmacis v jedno mužsko-ženské tělo a už se z něho nevymotal.

Androgyn je bytost vybavená fyzicky jedním pohlavím, psychicky druhým. Zjednodušeně řečeno zženštilci a mužatky, kteří s takovou diskrepancí dokážou žít. Ti, co s ní žít nedokážou, dnes vyhlásí psychický stav zvaný „genderová dysforie“, což je něco jako nepohoda v těle pohlaví biologicky vrozeného při psychosexuální identifikaci s pohlavím opačným.

Řekové dokázali dysforii a genderovou tranzici brát komediálně. Klasickým transgenderovým komikem byl míšenec člověka s nymfou jménem Teiresias. To byl (kromě mnoha jiných dovedností) experimentální sexuolog, který se v rámci svého výzkumu sexuálních rozkoší proměnil v ženu. V té si sedm let dokumentoval ženské prožitky erotické blaženosti a natrénoval si repertoár blahodárných triků pro pozdější návrat do podoby mužské. Stal se tak legendárním sexuálním přeborníkem a užíval si s mnoha ženami až do věku devíti lidských životů.

Vousatá Afodité

Zženštilost a známky androgynie nacházíme i v mladém žensky něžném a sličném řeckém Dionysovi, než se z něho nadměrným chlastem a nevázanými perverzními orgiemi stane římský zvrhlík Bacchus. A kdo se pohoršoval nad vousatou zpěvačkou Conchitou Wurst v soutěži Eurovize, si může ve starověku najít i ovousatělou egyptskou bohyni Isis a dokonce i neholenou Afrodité v jedné verzi kyperské.

Conchita Wurst. Zdroj: Shutterstock

No tak dobře, řeknete si, to byli polyteističtí pohani s bujnou fantazií, fajn literatura, zábavné pohádky. Jenže my jsme od té doby měli tu biblickou civilizaci, která podobné degenerované „queeroviny“, „genderoviny“ a „non-binarity“ zavrhla. K té se musíme vrátit, do jejích tradic hrábnout a potvrdit si její správnost a bohulibost, abychom ji mohli bránit. Takto se o to pokusil New York Times v březnu 2023:

„Starověký judaismus uznával více pohlaví, je na čase, abychom je uznávali taky.“ Hlásal titulek článku, sdělujícího, že „naše nejposvátnější texty zaznamenávají genderovou mnohost, která byla většinou zatajena modernímu binárnímu světu až donedávna.“ Tedy až do objevu autora tohoto článku jménem Elliot Kukla, rabína oficiální odnože judaismu zvané Reformní, k níž se hlásí většina amerických Židů.

Reformní judaismus

Několikatisícistránkový záznam demokratických debat bezmála tisícovky rabínů za bezmála tisíciletí (cca 200 př.n.l. do 500 n.l.) zvaný Talmud popisuje sedm pohlaví, sděluje Kukla. Jsou to tato: Zachar – mužský. Nekevah – ženský. Androgynos – oboupohlavní (podle řeckého). Tumtum – bezpohlavní. Aylonit – biologicky ženský od narození, ale nevyvíjející ženské pohlavní prvky v pubertě. Saris hamah – biologicky ženský od narození, ale v pubertě nabírající mužské pohlavní znaky. Saris adam – biologicky mužský od narození, ale v pubertě nabírající ženské pohlavní znaky. Ty dva poslední my známe, přibližně, jako transmuže a transženu.

V Talmudu jde ve všech citovaných případech o výchylky přirozeně biologické, nikoliv operačně měněné. Čili brané na vědomí, že se prostě tu a tam vyskytují, ne doporučované k umělému přetváření. A tam je rabín Kukla s přirovnáním vedle.

Jak k tomu „vedle“ dospěl, nám pomůže objasnit trocha historie reformního judaismu. Ten vznikl v polovině 19. století díky osvícenské emancipaci evropských Židů a jejich postupného začlenění do evropské společnosti, aniž se museli vzdávat židovské identity. K tomu účelu některé židovské tradice „modernizoval“, zmírnil a „zředil“. Americkým Židům umožnil být Američany jako poleno a zároveň Židy naplno. Díky tomu mohl vzniknout Hollywood a Broadway muzikál.

Jak ta americká židovská reforma kráčela ruku v ruce s obecnou intelektuální a kulturní liberalizací, vloudily se do ní prvky silně nebiblické: nejprve ženské rabínky, pak rabíni homosexuální, pak rabínky lesbické. Až teď po našeho rabína Kuklu, který se na svém webu představuje jako „první otevřeně transgenderový rabín“. Že by ohřívání vlastní polívčičky a troubení na vlastní trumpetu?

„Blbost,“ pustli se do něho/ní konzervativnější znalci židovských tradic. „Koukejte, jak New York Times zase publikuje hromadu nesmyslných hovadin a předstírá, že jde o židovské zákony a filozofii,“ rozčílil se populární konzervativec Ben Shapiro. „Židovské zákony nikde nikoho nechlácholí, že biologický muž může být žena, ani že by měl být jako žena uznáván.“

Polínko si přiložil i ředitel Heritage Foundation Jason Bedrick: „New York Times si dal pauzu v mlácení Židů a pustil se do překrucování židovských zákonů na propagandu radikální ideologie. Muže a ženu stvořil je, Genesis 1:27. Všechny uznané výchylky se týkají tělesných prvků a nejsou volené.“

Takže klídek. Jestli jste se už těšili, jak zas budete moci z něčeho vinit Židy, máte smůlu.

Psáno pro deník TO

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.