Sexuální revoluce volnoláskových antikoncepčně pilulkových a legalizovaně potratových šedesátek minulého století, psychology doporučovaná jako lék na sexuální represi působící totalitární ideologii, se taktak stačila rozběhnout a už se proti ní šikovala kontrarevoluce. A byly jí plné sedmdesátky a osmdesátky. Její kulturní ikonou byl světoznámý anglický zpěvák Cliff Richard, třetí nejprodávanější pop-star (za Elvisem a Beatles) s 250 miliony desek. Svůj kontrasexuální coming-out zazpíval v hitu „Bachelor Boy“ (česky nejspíš Panic) a pak už jen každému tázajícímu potvrzoval, jak ho sex nezajímá, na lásky nemá čas a jeho jedinou láskou je zpěv a jeho publikum. A že ho v tom posiluje nově nalezená víra v Ježíše.

Ani poté mu však fanynky nepřestaly na koncertech vřískat láskou a nabízet rodidla, jsouce tím ujištěny, že je neopustí pro žádnou jinou. Ze známých celebrit Cliffa v kontrarevoluci podpořili třeba malíř Andy Warhol a pozdější zpěváci Morrissey a Boy George.

Ale dávným prorokem britské sexuální kontrarevoluce byl měně známý, ale stejně odhodlaný lord Chesterfield, ve své době a svých kruzích poměrně vlivný hrabě a poslanec. Ten se už v 18. století proslavil objevem, jejž učinil při velmi občasné kopulaci s manželkou jménem Melusina, a jímž se zapsal do encyklopedie slavných citátů: „Sex je vysoce přeceňovaná činnost, jejíž rozkoš je chvilková, pozice směšná a výdaje proklaté“.

Jako se všelijaká hnutí a ideologie vyvíjejí s technickým pokrokem, historickými zkušenostmi a obavami o budoucnost, ať už oprávněnými nebo fantazírovanými, tak se vyvíjela i sexuální kontrarevoluce. Provázelo ji varování před přelidněním planety, nedostatkem potravy, vody a energetických zdrojů, která v roce 1972 vyslovil Club of Rome v brožurce „Limits to Growth“. Deset let poté do bezstarostných sexuálních hrátek hodil vidle virůsek AIDS a sexuální revolucionáře vyděsil k smrti.

Jak se sexuální kontrarevoluce v pokrokových kruzích plíživě a dlouho nepozorovaně šířila, najednou si v novém století sociologové začali všímat, že v západní civilizaci ubývá obyvatel. A že příčinou není jako obvykle v historii zvýšená smrtelnost válkami a epidemiemi, nýbrž snížená porodnost. I ta se ještě dlouho vysvětlovala snadno dostupnou antikoncepcí a umělými potraty, ještě taky úbytkem spermat působeným toxickými chemikáliemi v potravě, vodě, prostředí a ovzduší, a ještě taky elektronickými vlnami z mobilů, vysílačů, elektrického vedení, a kdovíjaké další technologie.

A pak si sociologové ťukli na čelo zjištěním, kolik příslušníků nejmladších generací objevilo historicky klášterně osvědčený recept, podle něhož nejbezpečnější a nejjednodušší antikoncepcí a zároveň ochranou před chorobami je sexuální abstinence. Čili nešoustání. Totéž nešoustání, které náš vlastní odborník na sex Milan Kundera identifikoval jako hlavní příčinu všech vad a poruch, fyzických, psychických a politických.

Navzdory Kunderovi – a před ním taky Freudovi a hlavně jeho žákovi Wilhelmu Reichovi, který v americkém exilu sexuální revoluci odstartoval – sexuální kontrarevoluce sílila, až transmutovala v internacionální hnutí zvané „asexuální revoluce“. Tito revolucionáři si hrdě říkají asexuálové a zkracují si to na „ace“, což též znamená eso a prozrazuje, jak si sami sebe cení a mají se za kabrňáky.

Sexuální apatii dnešní mladé generace (od puberty do věku circa 35) potvrzují sondáže ve dvou nejdůležitějších zemích.

Francie, průzkum firmy IFOP, už v roce 2021: Nulový sex – 43 procenta. Sex jen s jedním partnerem (neuvedeno kolikrát) – další 44 procenta.

Velká Británie, průzkum londýnské King´s College. Pravidelný sex aspoň jednou týdně – 19 procent. Pro srovnání s tehdejším výkonem generací dnešních šedesátníků a starších – bylo to 50procent.

V Česku zatím podobný průzkum není vyčíslen, ale už několik let vytrvale klesající porodnost by přinesla podobná čísla.

Hlavní náhražkou sexu je psychická porucha, kterou už psychologie vědecky pojmenovala „smartphone addiction“. Ta působí ženám oslabení libida a a orgasmuschopnosti, mužům vadnutí chtíče a plandání erekce. V britském průzkumu se 67 procent respondentů přiznalo, že na konci dne před usínáním je pro ně největším požitkem zabrouzdání internetem v mobilu. Že by se raději vzdali sexu než mobilu, přiznalo 39 procent žen a 19 procent mužů.

V mileneckých vztazích to vytváří další psychickou poruchu vědecky zvanou „phobbing“, což je složenina slov „phone“ a „snubbing“. Odmítání intimního styku ve prospěch mobilového brouzdání. Ve společné posteli. To v těch lepších případech, kdy se už spolu do postele dostali. A místo sexu se mazlí každý se svým mobilem. Ale i těchto případů ubývá: většina se k posteli ani nepřiblíží. A hodně jich na ni ani nepomyslí.

Z mládežnických asexuálů se stává společenská identita a politické hnutí. Jeho členy je víc žen než mužů. To se nejnověji přidružuje k armádě LGBTQ+ (teď tedy LGBTQA+) a rozjíždí boj za svá práva. Tedy hlavně právo nešoustat a nebýt šoustáni. Toto právo jim většinová kapitalistická toxicky maskulinní společnost bělošského patriarchátu upírá, neboť asexualitu jako sexuální identitu nechápe a bere ji jako terč politování nebo výsměchu. Jako kdysi nechápala homosexualitu a transsexualitu, dnes pevně zavedené jako politická hnutí.

Můj kamarád básník a matematik Jiří Weinberger pro ně vypočítal pěknou hymnu:

„Šuk sem, šuk tam, nám už je to všecko jedno, šuk sem, šuk tam, nám už je to fuck.“

Psáno pro měsíčník TO.

_________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století.