26.9.2022 | Svátek má Andrea


BIG BEN: Přežije femininita feminismus?

22.7.2022

Femininita? Víme ještě vůbec, co to je? Pamatujeme si ji ještě ze starších hollywoodských filmů? Taková ta kouzelná a okouzlující ženskost, takové, řekněme, Marilyn Monroe nebo Doris Day, co v mužích k ženám budí něhu, gentlemanské vystupování, kavalírskou čest, galantní laskavost, hrdinskou ochranu, touhu je hýčkat a krášlit. Nabídnuté rámě. Otevření dveří. Podržení kabátu. Posečkání vstoje, než si sednou první. Vyjádření obdivu za hezký vzhled. Pochvala slušivého oblečení. Darování květin, garderob, klenotů, automobilů.

Ona křehkost, zranitelnost a bezbrannost, snoubená se zdráhavě upejpavou vstřícností, jaká nás inspiruje k pomalému, nenásilnému, zdrženlivě laškovnému a vtipnému flirtu, jenž bude oplátkou inspirovat je k úctě, postupnému dobrovolnému odevzdání a nakonec při troše štěstí celoživotní péči o nás, jakou si od nich zasloužíme a pro niž to všechno konáme.

Onen proces vzájemného mámení, plný nezapomenutelně omamných chvilek, mámivých emocí a následného oboustranného zmámení. Ono anglické svůdně zvučné „woo“ do češtiny adekvátně přeložitelné snad jen hrdliččím „vrkůůů“.

To vše, co kdysi bývalo dobrou zábavou pro obě pohlaví, ale co by nám dnes mohlo vynést nařčeni z toxické maskulinity, maskulinního suprematismu, mužského šovinismu, patriarchální povýšenosti, divošské agresivity, troufalosti, sexuálního harašení, či jak všelijak takové chování dnes nálepkuje čtvrtá generace feminismu zvaná MeToo.

xxx

S jakou nostalgií dnes vzpomínáme na oduševnělost, bystrost, vzdělanost a humor předchozích feministických generací.

Simone de Beauvoir a její intelektuální filosofické souboje se Sartrem, provázené varováním, že „nejde o to, aby ženy převzaly moc z rukou mužů, nýbrž o to zlikvidovat samotný pojem moci, protože kdo má nad někým moc. je jí vázán k nesvobodě, stejně jako ten, nad kým tu moc má.“

Gloria Steinem se slavným bonmotem „žena potřebuje muže jako ryba bicykl“.

Rebecca West s objevem, že „jediný rozdíl mezi muži a ženami je, že muži jsou hlupáci a ženy jsou pitomci“.

Lady Astor s odhalením, že „muži touží po ženách se smyslem pro humor, aby měli někoho, kdo se bude smát jejich vtipům“.

Germaine Greer s poučením, že „žena, která se chce vyrovnat mužům, postrádá ambice“, a s estetickým obdivem k mladému mužství proměňovaným v tělesnou vášeň pro mladíky taktak vyšlé z nezletilosti chráněné zákonem.

To byl kreativní feminismus 20. století, který světu dával dvě důležitá poučení: Bystrá žena se od patriarchální nadvlády může osvobodit jednak láskou k úspěšnému muži, od něhož se v nebezpečných situacích nechá mužně chránit, jednak tím, že muže přestane brát vážně, ale bude ho dál mít ráda, aby byla zábava. Ve století 21. feminismus přešel z kreativity na destruktivitu a z lásky na nenávist k bílým heterosexuálům coby pachatelům všeho zla na této planetě.

xxx

A do toho cítí povinnost střílet feministická lesbická americká kunsthistorička Camille Paglia bohatě historicky dokumentovaným uznáním západní civilizace jako díla bílého muže, jež právě ženám jejich feminismus umožnilo – na rozdíl od většiny civilizací jiných mužů. Její masivní sedmisetstránkové dílo Sexual Personae analyzující sexualitu umění od antiky po muzikál, hýří obranou mužství před útoky postmoderního feminismu.

Od klasických Atén, „jejichž mužská orientace byla neoddělitelná od jejich génia, a které dosáhly skvělosti ne přes, nýbrž právě díky své misogynii“. Po kapitalistickou Ameriku, která „vyprodukovala moderní nezávislou ženu, jaká nikdy v dějinách neměla větší svobodu volby v oblékání, chování, kariéře a sexuální orientaci“. S takovýmto napomenutím současných feministek:

„Muži se obětovali a mrzačili tělesně i emočně, aby živili, zastřešovali a chránili ženy a děti. Nic z jejich bolestí ani tvůrčích výsledků není registrováno ve feministické rétorice, která zobrazuje muže jako opresivní a bezcitné vykořisťovatele.“

Když do ní feministky začnou střílet přezdívkami jako „antifeministická feministka“ nebo „poslušná dcera patriarchátu“ a vyštvávat ji z univerzit a z publikací, oplácí jim protiútokem „nechávat sex na feministkách je jako dát svého psa na prázdniny k vycpávači zvířat“. Snaží se jim vysvětlit – opět na kunsthistorických příkladech – že „mužství je riskantní a prchavé a dosahuje se jej jen revoltou od žen“. A nakonec je polituje, že „feminismus bažící po společenské moci je slepý k ženské kosmické sexuální energii“.

xxx

Možná právě tímto jejím znovuobjevením onoho kosmického ženství se nechává inspirovat nová vlna kříšení femininity, se zjištěním, že osvobozování a zrovnoprávnění ženy současným agresivním feminismem zabloudilo do slepé uličky a do mizérie škodící ženám možná víc než mužům. Že mužská láska, feminismem zatracená, se nezíská zpět bojem, nýbrž přitažlivostí. Jejím heslem je „tapping into one´s femininity“, česky nejspíš „čerpat ze svého ženství“.

„Rovnoprávnost mnohé ženy pohání naučenou energií mužskou místo vrozené ženské,“ vysvětlují instruktorky ženskosti praktikující novou profesi zvanou femininity coach. „Tento přístup může přinášet úspěch ve světě byznysu, ale chaos v sexuálním životě.“ Přidávají k tomu zkušenost, že přenášejí-li „vůdčí“ energii do milostných vztahů, přitahují „slabé muže hledající v ženě matku, která je bude opečovávat.“

Jejich výuka se dá shrnout do sloganu „chceš-li opravdového muže, chovej se jako opravdová žena a povzbuzuj jeho mužství.“ Ano, dámy, ono mužství, jemuž přezdíváte „toxická maskulinita“. Protože to je to mužství, jaké nakonec budete do dlouhodobého vztahu chtít. A toto mužství vás bude v milostném vztahu chtít „jako něžné děvčátko, ne jako manažerku nadnárodní korporace“.

xxx

A právě pro takovéto profesně úspěšné, ale milostně neúspěšné ženy jsou nastaveny kurzy zvané „Love for Leaders“ čili láska pro vůdkyně, jaké dnes vyrůstají v Británii a Americe jako houby po dešti, účtující manažerkám a podnikatelkám desetitisícové honoráře. Páteří těchto kurzů je toto Sedmero:

  1. Nenavazuj kontakt jako první, nech ho vést.
  2. Nepodléhej pokušení plánovat setkání, říkej mu, jak se ráda necháváš překvapit, a pak ho za každé příjemné překvapení chval do nebe.
  3. Nesnaž se řešit jeho problémy, hraješ mu tím matku.
  4. Nepadej do pasti, že bys ho podporovala finančně, povzbuzuješ v něm slabošství a závislost.
  5. Mluv s ním otevřeně o svých citech a zranitelnosti, dáváš mu tak šanci zahrát si hrdinu.
  6. Nechávej si na doma ženštější oblečení nebo zvláštní šperk, jimiž odděluješ práci od domova a přecházíš z modulu byznysu do modulu ženskosti.
  7. Kdykoli pocítíš, že sklouzáváš do mužské vůdčí role, zmlkni, naslouchej jemu a usmívej se.

xxx

Tak jo. Tohle by mohlo ten náš chaotický svět lidských vztahů narovnat. Ženy povládnou dál, akorát to nezpozorujeme. Nás toxické maskulinisty to jistě potěší. Akorát nás to bude víc stát. A nebudeme moct na ně nic svádět.

Převzato z Playboye

Audio verze Kurasových sexy knížek najdete zde:

https://www.ctimi.cz/downloads/tag/benjaminkuras/

Nové vydání Kurasova bestselleru Soumrak bílého muže najdete třeba zde: ZDE

Kurasovy knihy jsou k dostání ZDE.

47

.