Británie to dostala oficiálně, s prohlášením samotného premiéra, jako jedno z jeho posledních poselství, než padl dýkami padesáti konzervativních ministrů a náměstků: Člověk se nemůže narodit s penisem, aniž by byl muž. Takže muž předělaný na ženu, alias „transžena“, není totéž co žena. Za tento výrok si Boris Johnson ještě nepochybně vyslouží pár nadávek od transgenderistů a progresivistů a titul transfoba mu už v jistých kruzích nikdo neodpáře.

Ale protože je pořád spíš komik než diktátor, se tato mírná a mírumilovná forma transfobie („chceme být fair ke všem“, spěchal Boris dodat) nestala zákonem ani oficiální vládní politikou. Všelijací transfobové budou dál ostrakizování, napadáni a vylučováni z univerzit, médií a labouristické strany, dokud parlament nevydá nějaký zákon takovéto vylučování zakazující a trestající. K tomu se však nemá a zatím to tam nikdo nenavrhl.

Johnson tím jen na dotazy novinářů komentoval rozhodnutí mezinárodní sportovní federace FINA, že muži, předělaní na transženy po dvanáctém roce svého života nesmějí závodit s opravdickými ženami, bez ohledu na to, zač se pokládají a jak si říkají. Místo toho se pro ně zavádí nová kategorie, kde budou moci soutěžit s jinými transženami.

„Neprostudoval jsem to podrobně, ale nevidím důvod s tím nesouhlasit,“ sdělil médiím diplomaticky. Štafetový kolík od něho převzala ministryně kultury (a sportu) svoláním funkcionářů ostatních sportovních odvětví s „křišťálově jasným“ přáním, aby totéž zavedli ve všech sportech.

Extra zábavné na tom bylo, že tyto otázky novináři premiérovi kladli na jeho cestě do Rwandy na konferenci Commonwealthu, kde měl Johnson taky mimo jiné projednávat detaily transferu ilegálních imigrantů. „Otázka penisu“ – jak se tomuto námětu dnes v Británii přezdívá (a na niž šéf labouristů naopak odpovídá vágně „diskuse na toto téma nikomu dlouhodobě neprospěje“), na pár dní v médiích téměř zastínila velká témata jako ukrajinskou válku, ilegální imigraci, odmítání 75% britských státních úředníků vrátit se z „domácích pracoven“ do úřadů, muslimské masakry křesťanů v členských zemích Commonweathu jako Nigérie a Uganda, inflaci, nebo energetickou krizi.

Jako by média rozhodla, že ať se děje, co se děje, okurková sezóna vypukla. Ostatně, co naděláte mediálně třeba s nigerijskými masakry „farmářů“ (tj. křestanů) vykonávané „nomádskými pastoralisty“ (tj. islámskými teroristy) když vám je irský president Higgins vysvětlí jako následky klimatických změn?