8.2.2023 | Svátek má Milada


BIG BEN: Od Bidena houkli a Twitter kmital

10.12.2022

Foto: archiv B. Kurase
„Velká výměna“ evropské populace, o níž informovat veřejnost je trestné ve Francii, a podle nedávného hlasování europoslanců je to „rasistická teorie“, v posledních týdnech nabírá tempo. Přesněji řečeno se o ní konečně v západních médiích objevují podrobnější informace. A vyplývá z nich, že na výměně západoevropští politici čile spolupracují nebo přinejmenším ji pasivně nechávají probíhat. Ocitujme si informace a čísla ze tří nejlidnatějších zemí. Jak je na tom Francie?
Ke známým hlasům potvrzujícím výměnu populace se přidal spisovatel Michel Houellebecq, autor bestselleru „Podvolení“, popisujícího přicházející islamizaci Francie. „Velice mě šokuje, když se velké výměně říká teorie. Není to teorie, je to fakt. Imigraci nikdo nekontroluje, Evropu tento kataklysmus smete.“ A předpověděl brzké vypuknutí etnické války mezi muslimy a Francouzi.

S ním debatující filozof Michel Onfray ve společné eseji v časopise Front Populaire souhlasí, že „čísla to sice objektivně potvrzují“, ale doufá, že radikální muslimové „se nakonec zařadí pod prapor konzumního materialismu a své náboženství odloží, jak už učinili Evropané“.

Podobnou naivní naději vyslovil i prezident Macron v listě Le Parisien slovy „imigrace byla vždy pro Francii ekonomickou nutností a je součástí její DNA“. Zavzpomínal na polské horníky, italské a španělské zemědělce a africké zedníky, bez nichž by se francouzská ekonomie minulého století neobešla.

Jenže zapomněl, že tehdejší migranti přišli za prací, ne pro dnešní sociální podporu, která francouzskou státní pokladnu stojí okolo dvaceti miliard eur ročně (podle průměru odhadů různých ekonomů). Taky se neorganizovali do džihádistických bojůvek vraždících satirické novináře, mládež na rockových koncertech nebo francouzské puberťačky a židovské babičky. Neměnili celé čtvrti francouzských měst na exotiku, v níž se domorodí Francouzi cítí jako cizinci.

A hlavně ten rozdíl byl v počtech. Dnešní statistiky uvádějí, že pětina nově narozených dětí má arabská muslimská jména. V pařížském regionu je jich polovina. Stále legálně nebo ilegálně přijíždí několik set tisíc nových. Porodnost domorodých Francouzů klesá. Výměna populace je otázkou pár generací.

Částečně se jich Francie zbavuje tím, že je přeposílá do Británie, kam je každou chvíli odvážejí gumové čluny organizované albánskými pašeráky, jichž si francouzská policie nevšímá. Francouzské pobřežní námořnictvo je dokonce doprovází do britských vod, kde je zase musí zachraňovat pobřežní námořnictvo britské, to je pak předává na pevnině taxislužbám, které je rozvážejí do hotelů, to vše na útraty britských daňových poplatníků, z nichž mnozí se už jen při růstu cen všeho sotva stačí uživit. Jak to obyčejní Britové berou?
V průzkumech mínění s pokračující imigrací souhlasí nanejvýš deset procent a vláda tyto průzkumy ignoruje. Bezprostřední reakcí je kolosální zklamání z konzervativní vlády, jejíž program sliboval snížení imigrace. Těch asi 45 tisíc, co za rok připluly z Francie, je jen zlomek celkového přírůstku imigrantů – přes půl milionu. Popularita Konzervativní strany klesá pod dvacet procent. Desítky konzervativních poslanců oznamují, že už nebudou za stranu kandidovat. Mluví se o zániku Konzervativní strany a vzniku nové. Volba Labour party by ale v tomto ohledu byla ještě horší.

Z nejnovějších statistik Office of National Statistics vychází, že domorodí bílí Britové jsou už menšinou nejen v Londýně (to už několik let), ale nově i v Birminghamu, Manchesteru a Leicesteru. Populace Anglie a Walesu od roku 2001 vzrostla o osm milionů, jen Londýna o dva miliony, všechno díky imigraci. Londýnu zároveň ubylo půl milionu bílých Britů. Celkově v Anglii a Walesu dnes etnické menšiny tvoří 26 procent, cirka 15 ze 60 milionů.

„Kmotr brexitu“ Nigel Farage upozorňuje, že od příštího roku se takové statistiky už nedozvíme, neboť ONS nebude uvádět etnicitu, národnost nebo místo narození.

A možná ani náboženskou víru, jak se zjišťuje pokles počtu křesťanů pod padesát procent?
To je opravdu statistika pozoruhodná, jsou to čísla jen Anglie s Walesem. Ještě někdy koncem minulého století se ke křesťanství hlásilo okolo osmdesáti procent, i když už šlo mnohdy o křesťany víry vlažné nebo i nevěřící a udržující si už jen tradiční identifikaci. Ještě před deseti lety jich bylo téměř šedesát procent. Dnes je to tedy – včetně asi oněch vlažných a nevěřících – 46,2 procenta. Největší nárůst zaznamenali ateisté – těch za deset let přibylo z pětadvaceti na 37 procent. Přibylo muslimů z 4,9 na 6,5 a hinduistů z 1,5 na 1,7. Ubylo židů, ti se počítají jen v procentních desetinách.

Mění to už nějak znatelně kulturu Británie?
Znatelně sílí vliv islámu, i přes to stále ještě mírné procento, tedy ve srovnání třeba s Francií. Teď zrovna probíhal „Islamophobia Awareness Month“ čili měsíc uvědomování o islamofobii, se školeními pro organizace nebo třeba i fotbalové kluby. Povolují se hlasité veřejné islámské modlitby a námitky proti nim jsou označené za rasismus.

To na jedné straně. Na druhé se degraduje křesťanství, a to samo sebe. Viz pár absurdit z těchto týdnů:

Cambridgeská univerzita přispěla k bohatství teologické vědy teorií, že Ježíš byl transgender. Důkazem je obraz ze 14. století, v němž rána v Ježíšově boku má „podobu vaginální“ a v klíně mu není vidět mužské ohanbí. Anglikánská církev radí vikářům, aby nepořádali koledy v hodinách fotbalových utkání, a sepsala pro ně vánoční divadelní představení, v němž pastýři hrají fotbal, tři králové ve fotbalových dresech troubí na vuvuzely a andělé zvěstují spasitele „lepšího než Ronaldo“.

Což by vlastně mohlo vysvětlovat i ten hromadný úprk Angličanů z církve.

V Německu zase církev blokuje zákonné deportace ilegálních imigrantů zavedením „církevního azylu“. Co to proboha je?
Pochází to z dob, kdy se obecně respektovalo právo církve poskytovat útulek a ochranu lidem, kteří o ni požádali útěkem do kostela. Tuto tradici teď německé církve oživily a nabídly několika stovkám neúspěšných azylantů jako „pomoc utlačovaným a pronásledovaným“. Letos o azyl žádá 200 tisíc neevropských imigrantů. Jakoby náhodou se ve stejném týdnu píše o jednom takovém přátelském kostele, v němž jeden afghánský muslim zničil sochu Krista.

Německé protestantské církve taky financují neziskovkové lodě pašující imigranty do Evropy. A propagují větší imigraci a rychlejší azylový postup k plnému německému občanství. Urychlené a usnadněné občanství ostatně navrhuje i sám kancléř Scholz u téměř dvou milionů imigrantů.

Takže velká výměna běží plnou parou a provádějí ji evropští politici a církve. A jak říká francouzský novinář Éric Zemmour, „nepopírám, že se to někomu může líbit, ale ať tomu říkáte jakkoli, je to pořád velká výměna.“

Elon Musk zveřejnil důkazy, že v roce 2020 Twitter aktivně přispěl k Bidenově vítězství cenzurou zpráv o kulišárnách jeho syna Huntera, přičemž nedávné průzkumy potvrdily velký počet lidí, kteří by Bidena nevolili, kdyby tyto zprávy byly zveřejněny. Zde se už o tom psalo, máme něco navíc?
Šlo hlavně o Hunterovo nevykázané a nezdaněné kšeftování s Ukrajinou a Čínou, z nichž sám Biden mohl mít prospěch. Našlo se to v korespondenci v Hunterově laptopu, který dal do opravy a zapomněl si jej vyzvednout. První zprávy o tom vydal poměrně málo čtený, ale seriózní New York Post, od něj měly jít na internet a tam je Twitter zcenzuroval – měsíc před volbami.

Popis machinací pracovníků Twitteru obsahuje hodně stránek a výměn e-mailů, zestručnit to můžeme takto:

Twitter byl v roce 2020 největším, technicky nejvyspělejším a politicky nejvlivnějším světovým médiem. Měl vypracované technologie umožňující blokaci účtů a vstupů. Protože většina jeho pracovníků sympatizovala s Demokratickou stranou, postupně narůstaly počty blokovaných příspěvků pravicových čili republikánských. Instrukce od Bidenova volebního týmu byly uposlechnuty a odpovídalo se na ně slovem „handled“ čili vyřízeno.

Zablokování internetové publikace článků New York Post provedli bez vědomí ředitele Dorseyho pracovníci Twitteru po výměnách e-mailů s politiky Demokratické strany. Od jednoho z nich přišlo toto: „První dodatek není absolutní.“ (Tj. první dodatek ústavy zaručující svobodu slova). Blokování článků bylo provedeno s mimořádnou dokonalostí odstraněním všech možných přístupů a s upozorněním „nelze propojit, potenciálně škodlivé“, dokonce i omezením přímého přenosu, jaký byl do té doby vyhrazen jen pro dětské porno. Postihlo to dokonce i tehdejší mluvčí Bílého domu tak, že se nemohla dostat do svého účtu.

Musk zveřejnění doprovodil vysvětlením, že tak činí v zájmu obnovení věrohodnosti Twitteru. Že k tomu taky musel vyházet polovinu personálu, byl logický následek.

Takže svoboda slova vzkříšena?
Možná na chvíli. Než i Muska dožene nový zákon, který by mohl umlčet všechna pravicová sociální média. Zatím vydaný jen pro stát New York, ale jistě se osvědčí celofederálně a pak i celosvětově. Přikazuje provozovatelům „sociálních médií, která umožňují uživatelům sdílet obsah“, že musejí „zveřejňovat postupy, jak budou reagovat na on-line projevy, které by se daly vykládat jako pomluva, ponižování nebo podněcování“. Zákon taky webům přikazuje „zavést pro návštěvníky možnost podávat stížnosti na nenávistný obsah s povinností na stížnosti odpovídat přímo“. Neplnění povinnosti se může trestat pokutou 1 000 dolarů denně. To účinně umlčí veškerou politicky nekorektní diskusi, Musk – Nemusk.

47

A nějaká komedie?
„Máme dostatečně velkou armádu na šmejdění po domácnosti a jako zastrašující prostředek máme mezinárodní alianci třiceti osob zvanou NATO,“ zavtipkoval si britský ministr obrany Wallace po sečtení nynějšího počtu braných sil na 72 tisících.

Ale nemusíme se bát, máme se i tak čím bránit. Neboť, jak právě pravil Erdogan, „LGBT je tajná zbraň Západu proti islámu“.

Rozhovor vyšel v Parlamentních listech

Knihy\ Benjamina Kurase najdete zde.