Sociologové nám rádi vyprávějí, že nikdy v dějinách nemělo tolik lidí tolik volného času, že nevědí co s ním, jako dnes. Od všech těch zaneprazdňujících činností nás prý osvobodila v naší civilizaci všem dostupná technologie rychlého cestování, rychlé komunikace, rychlého vzdělávání, rychlého vaření a praní, a rychlého všeho, co potřebujeme. Včetně rychlého pracovního i společenského seznamování s novými lidmi, rychle odbytých styků s nimi, rychlé výměny jedněch styků za druhé, rychle prožitých přátelství, partnerství, lásek a rodinných vztahů.

Úkony, které našim dědečkům a babičkám trvaly celé dny, vyřizujeme účinněji za několik minut. Ještě před nějakými patnácti lety si lidé psali a odnášeli na poštu dlouhé dopisy, pohlednice, přání k narozeninám, svátkům, vánocům a velikonocům. Střádali si je do krabic pro pozdější nostalgické vzpomínky, děti, vnoučata, historiky a sběratele dobových kuriozit. Dnes to všechno vyřídíme jednořádkovým emailem nebo zkratkovými textovkami typu (v angličtině) „hw r u hpp brthd to u“.

Už si ani nedovedeme představit, kde vzali třebas Jean-Paul Sartre a Simone de Beauvoir čas na to, aby si vedle psaní tolika knih a her, intenzivního studia, častého cestování a milostných afér s desítkami jiných adeptů existencialistického životního stylu dokázali nejen napsat, ale uchovat, nastřádat a redigovat k vydání tisíce dopisů, často až dvacetistránkových. Nepočítajíce v to další tisícovky napsané jiným milencům a milenkám v různých zemích. Jen ve spisu, který vedla na Sartra KGB, se dochovalo devět set stránek jeho dopisů adresovaných a tajně osobně doručovaných moskevské překladatelce a občasné milence (která je poctivě předávala svému řídícímu důstojníkovi), takovéhoto znění:

„Miluji tě, miluji tvoje tělo i duši, jsi moje žena, oficiálně, navždy. Nikdo mě nikdy tolik sexuálně neinspiroval, děsivě se mně po tobě stýská. Moje paměť překypuje našimi nezkrotnými nocemi, divošskými vůněmi tvého těla, živočišnými odéry, tvými nádhernými obnaženými ňadry, tvou jemnou kůží. Tvými blaženými úsměvy, jak mně usínáš v náručí. Miluješ mě jako miluji já tebe, lačníš po mně, jako já lačním po tobě, naplňuješ mě, uspokojuješ mě, zaplavuješ mě blahem, daruješ se mně, tvoje láska je skutečná. V naší posteli probíhá setkání Východu a Západu bez ideologického boje.“

Bez dlouhých podrobných dopisů slavných i méně slavných lidí, později sebraných a vydaných historiky, literárními vědci a kunsthistoriky, si nedovedeme představit historii. Psávali je rozříznutým brkem namáčeným do šťávy ze sépií nebo z přezrálých hub hnojníků, zvané inkoust. Tři slova na jedno namočení. Litr inkoustu na dopis. Dvacet řádek za hodinu. Týden na doručení. Ty všechny hodiny, dny, týdny a měsíce máme dnes ušetřeny. Čas na radovánky, lásku, rodinu, četbu, pomalé vychutnávání radostí života. Akorát že...

Akorát že houby. Kde třeba už starověcí Číňané dokázali věnovat pomalým taoistickým mazlitbám každý den několik energizujících a ozdravujících hodin, dnešní páry v sexuálně zdatném věku je odhrkávají (podle oficiálních statistik) za tři až třináct minut dvakrát za měsíc. To když se dokážou odtrhnout od svých mobilů. Kde dřív měly matky i otcové čas se věnovat výchově a vzdělávání svých dětí, dnešním pracujícím manželským párům v pracovní dny na děti zbývá (podle jednoho britského průzkumu) denně čtyřicet minut. Mezitím musí vydělat na chůvy a uklízečky a místo domácího vaření ohřívají v mikrovlnkách předvařená hotová jídla ze supermarketů. A když se jim rodinný život rozsype, nezbývá jim dlouho čas na hledání nových partnerů.

Jestli se pořád ještě divíme, jak je to při všech těch technologických časových úsporách možné, připomeňme si, že se to děje podle známého Murphyho zákona, který zní:

„Všechny prostory vyklizené od harampádí se rychle vyplní novým harampádím.“

Dosadíme-li si za harampádí zbytečnou zaneprazdňující činnost, pak tento zákon dostaneme v této obměně:

„Všechen čas ušetřený od zbytečné zaneprazdňující činnosti se rychle vyplní novou zbytečnou zaneprazdňující činností“.

Je to zákon stejně neomylný jako zákon gravitace a není z něho úniku. A tak je svět plný zaneprázdněných lidí žijících v obydlích plných harampádí, jehož vyklízení je další zbytečnou a marnou zaneprazdňující činností. Zavaluje je i s tím harampádím tolik, že se hroutí stresem s vědomím, že na to sami nestačí. I začnou opět toužit po partnerovi, s nímž by se o to nové harampádí a novou zbytečnou zaneprazdňující činnost dělili, v naději, že jim to život ulehčí, že je to zachrání, že jim to harampádí a tu zaneprazdňující činnost odeberou, vynesou do smetí, vysypou z okna na hlavu někomu jinému, rozfoukají do vzduchu, vytvoří jim hnízdečko stresuprosté pohody a štěstí.

Zapomínají na další Murphyho zákon, který praví, že dva lidé spolu vytvářejí harampádí a zaneprazdňující činnost dvojnásobně, v případě mužů šesti až devítinásobně. (Murphy to vážně propočítával). I to je zákon stejně neomylný jako ten, že ponožky, které vám v pračce mizí, nejsou nikdy celé páry, nýbrž vždycky jedna lichá, abyste měli čím leštit boty, k čemuž by vás jinak nic nedonutilo. Neexistuje žádná zaznamenaná výjimka. Já si schválně pečlivě uschovávám všechny liché ponožky do jednoho šuplete, pro případ, že se nějaká ta sudá někdy najde a teprve po roce je přesouvám do botníku. Žádnou sudou jsem k nim nikdy nenašel a šuplík a botník jich mám plný. To jen tak odbočení k dalšímu příkladu hromadění harampádí a zbytečné zaneprazdňující činnosti následkem technologického pokroku. Poctivým pradlenám se to nikdy nestávalo.

No a mezi vší tou zaneprazdňující činností se pokoušíme hledat čas na lovení partnerů, s nimiž pak trávíme v emailech, textovkách a telefonátech většinu času vysvětlováním, že na ně nemáme čas, protože jsme příliš zaneprázdněni. A jestli se touto zaneprázdněností pracně prokoušeme k prvnímu rande, zjistíme, že je to další zaneprazdňující činnost. Raději jí ale říkáme promarněný čas, s tím se dá žít snadněji. On na nás totiž jen tak odněkud padá a plyne a zprošťuje nás přímé odpovědnosti.

Jak to všechno probíhá, jaké to má následky a co se s tím dá dělat?

Tohle je návod pro dámy.

Tak dejme tomu, že jste se konečně rozhoupala k hledání nového partnera, na kterého nemáte čas. Protože nemáte čas, nikam nechodíte, tak se s ním nemůžete setkat. V práci nebo byznysu si žádné partnery nevybíráte, komplikuje to pracovní vztahy. Ostatně žádný z těch mužů, s nimiž pracujete, není dostatečně inteligentní, šarmantní, sexy a zábavný, aby vám za to riziko stál. To ještě nevíte, že ti muži, které znáte z práce, jsou poměrně přesný vzorek výskytu mužů všeobecně. Hledáte-li někoho mimo práci jen proto, že doufáte, že bude lepší než ti, co znáte z práce, čeká vás celoživotní řetěz zklamání.

Mezitím jednoho dne zjistíte (když konečně máte čas si někam vyjít), že nedopnete tu elegantní sukni, kterou jste naposled měla na sobě před půl rokem (je to možné, že jste tak dlouho už nikde nebyla?), protože jste na sebe v těch osamělých večerech přestala dbát a okolo pasu a hýždí se vám nahromadilo pár tukových nánosů. Otřesete se zděšením a začnete chodit po práci do fiťáku, abyste se jich zbavila.

Opět vám zachutná droga zvaná endorfin, kterou vám při tom poskakování na běžícím páse tělo vytváří. Dávno jste už zapomněla, o kolik víc, snadněji a příjemněji jste si ji vytvářela při mazlitbách, když jste ještě nějaké měla, s tím posledním mužem, s nímž to tak nepříjemně skončilo, už si nepamatujete proč, kromě toho, že to bylo jeho vinou. Po několika měsících se konečně cítíte spokojená se svými tvary a formami a s energií levhartice vyrazíte na internetový lov, který vám poradila kamarádka. Vyťukáte si osm seznamek, zaregistrujete se, zaheslujete se, vyplníte dotazníky, podíváte se na hodinky, abyste zjistila, že jste ztratila další dlouhé hodiny času a to jste ještě nezačala číst pánské inzeráty prokládané gramatickými chybami a smajlíky, které nenávidíte u žen, tím hůř u mužů. Hledající:

„Spíše mladší slečnu, štíhlou nekuřačku, pravicovou, s mozkem a vychováním, která má ráda děti i zvířátka, zvládá domácí práce i umění lásky. Pohodářku, pohlednou, inteligentní, co nepíše samé blbosti, a hlavně se smyslem pro humor, s kterou bych se nenudil, klidně aktivní, protože já jsem taky hodně aktivní. Ale hlavně aby mě měla ráda takovýho jaký jsem a taky dobrý srdíčko. Fajn ženu na celý život, která také ctí slova jako láska, přátelství, úcta, porozumění, tolerance, miluje přírodu, zvířata, moderní hudbu, cestování, dobré jídlo, hodné lidičky. Pohodovou, slušnou a upřímnou nekuřačku, pro kterou slova jako láska, věrnost a tolerance nejsou k smíchu ale životní prioritou. Ženu, která se nebojí vztahu se smyslem a perspektivou do budoucna. Ženu ze slušné rodiny, použitelnou pro život. Ženu nezadanou, ne baculku, nekuřačku, která si myslí, že se dá žít život v pohodovém vztahu a která by mohla se mnou mít ještě jedno dítko. Milou a sympatickou tmavovlásku, menší, štíhlé postavy, prostě takovou malou čertici s duší andílka pro milého, ale láskou zklamaného klučinu. Mamču 30-40, která by ráda trávila víkendy na chalupě....“

Takhle vážně loví vzdělaní čtyřicátníci, kteří o sobě tvrdí, že jsou:

„Milý, pracovitý, zábavný, inteligentní, čestný, věrný, tolerantní a nechutně bohatý (vlastně ani ne nechutně, jen trošku). Pohodový, snad sympatický, svobodný, nekuřák. Úplně normální kluk, kterému něco přebývá v srdíčku a má velkou touhu to dát ženě, která to potřebuje. Nekuřák s vyvinutým smyslem pro seriózní humor. Multifunkční, lehce opotřebovaný, všímavý, hravý a přítulný, výjimečný kousek pro výjimečnou sběratelku.“

A přejí vám „hezký a sluníčkový den“. Se smajlíkem. Samí pohodoví nekuřáci. A vy jste kouřící neurotička. Jestli jste dosud nebyla, tato četba ji z vás zaručeně udělá. Otřásáte se děsem. Kdy ti naši „kluci“ konečně vyrostou v muže? Co to z nich proboha ty naše matky udělaly? Než se vzpamatujete, ztratila jste na tom tři večery drahocenného času, který nemáte. Nakonec jednomu už z úplného zoufalství odpovíte a on vám přijde na rande v sandálech a ponožkách.

Promrhaný čas tiká a tiká. Pak vás napadne ušetřit si jej tím, že si místo toho dáte inzerát sama. Na všechno na týden zapomenete a pak se jen mrknete, co vám internet přivál. Bude to inzerát hodně vtipný a inteligentní, aby přilákal jen vtipné a inteligentní chlapy a odrazoval ňoumy. Třeba něco takového:

„Jsem krásná, štíhlá, mladá, inteligentní, vzdělaná, úspěšná, bohatá, vyřešená, laskavá, náruživá. Nikoho nehledám, jen se chlubím.“

Z osmi seznamek vám do týdne odpověděla třicítka mužů. Začnete je odklikávat a většinou rovnou vymazávat. Tolik se podobají těm mužským inzerátům, že to musí být titíž, nebo hodně podobní. Někteří jsou na vás i hrubí a agresivní. Tak inteligentní žena přece na seznamku nepatří, pryč s ní. Jiní se před vámi chvástají a vy víte, že lžou. A pak tam je najednou třeba jeden, který vám odpoví jakž takž inteligentně. Třeba takto:

„Taky nikoho nehledám, ale hořím zvědavostí na ženu, která nikoho nehledá.“

Vrtá vám hlavou, jak může inteligentní muž hledat ženy na seznamce. Že to musí být nějaký podvodník, který se vydává za inteligenta. Když nikoho nehledá, tak co dělá na seznamce. Ale pak si řeknete, co tu vlastně hledám já. Třeba to bude oukej. Navrhnete mu setkání na kafe. Během hodiny se dozvíte všechno o něm, aniž on projevil zájem o vás jedinou otázkou. Kromě nakonec jedné: kdy se opět setkáme? Zamumláte, že mu dáte vědět, že jste hodně zaneprázdněná. Ani teď se vás on nezeptá, co vlastně děláte, že vás to tak zaneprazdňuje.

Všem dalším odpovíte, že nemáte čas a seznamkovou kapitolu uzavřete. A nevíte, co dál. Čekáte na další radu. A tu teď dostanete. Pochází z Anglie. Proslavila ji mladá krásná vdova paní Charlotte Morganová, která po několikaletém hledání na „osamělých srdcích“ dopadla stejně jako vy. Až jednoho dne dostala geniální nápad. Strčila laptop do ruky svým dvěma dětem se slovy:

„Místo abych já pořád hledala někoho, kdo by jako otec vyhovoval vám, najděte si perfektního tátu, který bude vyhovovat i mně.“

Našly a vybraly. Přišel i s vlastní dcerou a žijí spolu všichni šťastně na krásném velkém statku ze 13. století. A takovou pohádku si jistě dokážou vytvořit i vaše děti. Ať pracují za vás. Vy na to přece nemáte čas.

____________________________________________________________________________

Kurasovy knihy najdete třeba zde:

Deník zamilovaného viruse
Uprostřed jedné z virových epidemií se mladý hippie virus zamiluje do mileneckého páru svých nakaženců a odmítá je zabít. Stává se tak pro virusový establishment stíhaným disidentem a bezděkým vůdcem vzpoury, jejímž posláním je zachránit Zemi před hrozící katastrofou působenou lidstvem.

Antonín a František jsou naživu
Rozmarná detektivní novela situovaná do 60. let. Poslední kusy (náhodně objevený balík) z dávno vyprodaného vydání. Kniha oceněna Cenou Jiřího Marka za nejlepší detektivku...

Malá paměť
Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu.

Sex nás všechny přežije
Články na lechtivá témata, původně psané pro Playboy.

Tao sexu
S obvyklým humorem, spikleneckým pomrkáváním na znalce a laskavou shovívavostí k neznalcům, zábavně, srozumitelně a svižně nastiňuje obnovování tradic staročínských taoistických sexuálních technik a taoistické životní filozofie. Proplétá je anekdotami ze staré Číny a z nedávné Hané, kde se určité formy taoistického sexu bezděky pěstovaly za dob hlubokého komunismu.

Soumrak bílého muže
Nové vydání úspěšné analýzy naší doby, rozkrývající informovaně a místy humorně příčiny, ideje a události vedoucí k sebedestrukci moderní západní civilizace, líčící vývoj od jejího vrcholu přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století, psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy ve 21. století