O titul evropského velmistra sexuálního násilí na veřejném prostranství s už několik let vedoucím Malmö začíná soupeřit Brusel, kde prý 88 % žen zažilo nějakou formu sexuálního obtěžování. Z toho polovina zažila fyzické násilí a třetina dodnes trpí následky. Na rozdíl od Švédska, kde se takové informace v mainstreamových médiích cenzurují (přesněji řečeno „autocenzurují“), v Belgii si na ně troufl vlámský deník De Tijd. Nevymyslel si to, ocitoval jen nejnovější studii univerzity města Gent vypracovanou na objednávku bruselské správy a danou médiím k dispozici v lednu 2018. A vlastně si to troufl jen díky tomu, že na mužské násilníky se mohutně naštvala bruselská ministryně pro rovné příležitosti paní Bianca Debaets.

„Nikdo nám tady nebude po ženách ani pořvávat sexuální urážky,“ práskla do stolu a oznámila instalaci informačního systému hlášení sexuálně harašivých případů. A že i s těmi pořvávači zatočí, než si troufnou na některou šáhnout. Tím se v Bruselu i jen pokřikování na ženu stává trestným činem.

Harašení je prý každodenním zvykem v úřadech EU, kde si už několik mladých žen dodalo odvahu podávat stížnosti na byrokraty a poslance. „Neslušné návrhy, osahávání a masturbace před ženami dělají z EU absolutní pařeniště sexuálního harašení,“ dozvídají se média. A byrokraté dostávají instrukce, jak zastrašovat ženy chystající se případy zveřejňovat, dozvídáme se z londýnských Times. Na uchránění dobrého jména EU. Trestáni ti europrasáci zásadně nejsou, v nejhorších případech jen posláni do předčasného (a dobře placeného) důchodu.

Kdo však jsou ti většinoví harašníci, v té studii neuvádění, nám trochu naznačují feministické univerzitní profesorky ve Francii, která opatření podobná bruselským už má v provozu a chystá se pouliční sexuální harašení uzákonit jako trestný čin. Dokládá to studií Vysoké rady pro rovnoprávnost žen a mužů z roku 2015, uvádějící, že v některých silně migrantských okresech (jmenovitě třeba Seine-Saint-Denis) zažily nějakou formu sexuálního obtěžování nebo sexuální agrese všechny ženy.

Padesátka profesorek proti návrhu zákona podala vládě dopis, zveřejněný v listu Libération, protestují, že takovýto nový zákon by „stigmatizoval muže z migrantského prostředí“, neboť, jak známo, „rasismem postižení mladí muži z dělnické třídy trpí víc než jiní lidé policejním násilím a útlakem“. Kromě onoho dobrého vtipu nazývat migranty „dělnickou třídou“ upozorňují, že zavedení takového nového trestného činu „by jen posílilo represi mužů ze znevýhodněných skupin“.

Takže žádné migranty alias dělnickou třídu netrestat: ať si nás, ženy pokrokové a našimi muži neuspokojované, ošukávají, jak se jim zlíbí. A nemá se ten zákon zavádět mimo jiné prý taky proto, že by se tím zakrývalo „sexuální zneužívání v kancelářích velkých korporací“. Takže na ty si hezky namíříme. Proti tomu, tedy proti francouzským šéfům zneužívajícím své pozice, po vzoru ublížených Američanek, loni v říjnu vyšly do ulic tisíce Francouzek v jedenácti městech a 100 000 jich podepsalo petici Macronovi, aby stát šéfy trestal. Tedy zřejmě i v případech podobných americkým, čili o řadu let zpožděným obviněním ze sexu, k němuž tehdy daly svolení, i když, pravda, třeba pod psychickým nátlakem, jemuž se mohly ubránit jen s rizikem nezískání nějaké výhody, a dnes, po dlouhodobém požívání této výhody, to svolení odvolat. Jmenovitému šéfovi se harašení na pracovišti snadněji dokazuje, než nahodilé znásilnění nahodilým „stigmatizantům“ na ulici. Stíhání domácích, beztrestnost cizích. Diskriminace naruby. Absurdita nepovšimnutá.

Bouří se už i dosud pokorné, ukázněné a vládnímu heslu „my to zvládneme“ loajální Němky. Ale na rozdíl od antišéfovských Američanek a Francouzek si neberou politicky korektní servítek a míří přímo na terč. Tedy na násilníky z řad migrantů. Říkají si „120db“, podle stodvaceti decibelů poplašných zařízení, které ženy začaly používat v několika německých městech.

„Pachatelé jsou všude,“ vyhlašují. „Jsme ohroženy, když si zaběháme v parku, když se vracíme domů z práce, když čekáme na autobus, protože vy nás nechráníte,“ osočují vládu. Vyzývají ženy Evropy k povstání proti masové migraci a prohlašují hnutí „120db“ za to „echt MeToo“.

Při smeknutí před těmito statečnými ženami se člověk nevyhne kroucení hlavou: Kde jsou ti chlapi, kteří by si je měli bránit? Najdeme v dějinách nějakou civilizaci, v níž si muži nebránili svoje ženy a dcery? Je civilizace, která si ženy nebrání, ještě civilizací?

Převzato z časopisu Playboy.
Kurasovy knihy najdete zde