V panice ze sexuálně násilnostní epidemie (a ne zcela bez nechtěného humoru), Švédsko vydává zákon, podle něhož za sexuální násilí může být pokládán jakýkoli pohlavní styk, k němuž obě strany nemají oboustranně podepsanou vzájemně písemnou smlouvu.

„Hej, Ingrid, šuknem si?“
„Tož, Svene, nevím, chce se ti?“
„No, asi by se chtělo, kdybys s tím souhlasila.“
„Zrovna teď se mně nechce, ale zkus to za půl hodiny, dáme si na to ještě panáka.“
„Tak jo, panáka. Jsi fajn holka, Ingrid.“
„Ty si taky fajn kluk, Svene.“
„Tak jo, už by to šlo?“
„No, když si to představím, začínám trochu vlhnout.“
„Já jsem celej topornej.“
„Fajn, tak si to podepíšem.“
„Máš propisku?“
„Nemám, ty taky ne?“
„Ne, zapomněl jsem ji v saku, když jsem si bral svetr.“
„Tak to si asi nešuknem.“
„Asi teda ne, že?“
„To by nás mohli zavřít.“
„Tak jindy.“
„Tak jo.“
„Tak ještě panáka.“

Tak nějak to bude probíhat mezi páry Švédů.

Nešvédové se nikoho ptát nebudou a znásilní si holku na potkání v parku nebo tmavé uličce. A rovnou v partě, aby bylo víc srandy. Tuhle soudy řešily znásilnění jedné sedmnáctileté dívky dvaceti migračními toky. Vaginálně, análně i orálně, a málem se při tom párkrát udusila. Všichni byli osvobozeni. Ne že by soud nevěřil, že holka byla opravdu znásilněná. On jen nevěřil, že v té tmě a zmatku mohla někoho poznat mimo přiměřenou pochybnost, když všichni tvrdili, že ji nikdy neviděli a nemají s tím nic společného, a konec konců, oni všichni vypadají skoro stejně.

Zajímavý rozdíl. Anglie fandí oběti, i když se jí nic nestalo. Švédsko fandí pachateli, i když někoho zmrzačil.

Násilnostní velmoc Švédsko (druhá na světě za Jihoafrickou republikou a trojnásobek evropského průměru) vypadá jen v případech hlášených policii statisticky takto:

2014 – 6 697, odsouzeno 193
2015 – 5 918, odsouzeno 176
2016 – 6 715, odsouzeno 196

Nehlášené nikdo nedokáže spočítat, ale Švédská národní rada pro předcházení zločinu Brottsförebyggande rådet, je už v roce 2009 odhadovala na 30 000. Policii bylo hlášeno 3 353. Čili desetina. Dnes je hlášených dvojnásob. Je i dvojnásob nehlášených? Ty se dnes už raději ani neodhadují. Policie jednoduše oznamuje, že žádnou ženu nedokáže ochránit a ať raději nechodí nikam potmě samotné. To aby místo jedné jich mohlo být rovnou znásilněno několik. Použití obranných prostředků jako pepřového spreje je trestné. Švédští chlapi si je nebrání, neboť i to je trestné. A národ, který nebrání svoje ženy, je odsouzen k zániku.

Z těch hlášených znásilnění se ale ví, že se prudce zvýšil počet skupinových – takzvaný gang rape. Čili více statečných jonáků na jednu ženu. Z těch několika, kterým se dostalo mediální pozornosti: Šest na jednu tělesně postiženou a paralyzovanou v říjnu 2016 ve Visby, akce trvala několik hodin. Nikdo neodsouzen. Březen 2016 Malmö, sedm, vyhrožujících pistolí, vaginálně, análně, orálně, někdy dva zároveň. Odsouzeni dva, pět propuštěno pro nedostatek důkazů. Leden 2017 Uppsala, tři ozbrojení pistolemi, činili se tři hodiny, s přímým přenosem na facebook. V létě 2016, matka dvou dětí, před nimi znásilňována devíti statečnými, koitálně, análně, orálně, zadušená téměř k smrti. A zrovna když se tento článek píše, přichází ze Švédska nejnovější zpráva o třech gangových znásilněních mladistvých dívek v Malmö na veřejném prostranství (jedna na dětském hřišti) během jednoho předvánočního měsíce, o nichž policejní velitel řekl, že to nebude popisovat, ale že „i na starého mazáka jako já to je moc“. Popsal to pak někdo z ošetřujících zdravotníků jako kruté mučení, včetně zápalné tekutiny vlité do vaginy a zapálené.

Dvacetičlenný gang je zatím rekord. Všichni ti násilníci jsou v médiích identifikováni jako „noví Švédové“. Policisté porušující zákaz identifikace pachatelů podle národnosti jsou žalováni za podněcování rasové nenávisti.

Proč (s dodatečnou omluvou pro útlocitné) takový drasťák? Protože si to chceme porovnat s Českem, kde se rozjíždí vehementní kampaň proti sexuálnímu obtěžování žen muži. (Kampaň proti opačnému obtěžování si bude muset ještě počkat, muži takovou slabost na sebe neradi prozrazují, teda každopádně alespoň muži čeští.) Vede ji „Česká ženská lobby“, členka širší evropské lobby, která za štědré granty EU plní toto zadání: Dokázat, že sexuální násilí nijak nesouvisí s migrací a vůbec už ne s islámem, nýbrž je stejně běžné, ne-li horší, u domorodých Evropanů.

Tak se v Česku „podle různých zdrojů odhaduje“ počet znásilnění mezi 7500 a 20 000. To je hodně velké rozpětí, než aby se dalo pokládat za spolehlivé. Jde prý o odhad, protože většina činů není hlášena policii. Jak se k takovým odhadům dámy dopracovaly a jaké cíle tím sledují, se pokusíme analyzovat příště. Zatím se ujistěme, že nic takového jako ve Švédsku se tu neděje. Potvrzuje nám to šéf sexuologického ústavu a pilný sledovatel sexuálních statistik Petr Weiss:

„S něčím jako gang rape jsem se tu za celých 35 let své práce nesetkal.“

A vy se možná ptáte, proč ve Švédsku ano a v Česku ne.

Odpověď si hledejte za domácí úkol.

Převzato z časopisu Playboy.
Kurasovy knihy najdete zde